Červenec 2004

Zemřela legenda odporu polské společnosti - disident a politik Jacek Kuroń

Petruška Šustrová

Miliony Poláků si včera (17. června 2004 – pozn. red. CS-magazínu) povzdechly: zemřel Jacek Kuroń. Nebylo to velké překvapení, sedmdesátiletý Kuroń byl dlouho těžce nemocen, ale odchod známého člověka, který byl navíc legendou odporu polské společnosti, se vždy dotkne mnoha lidí.

Jacek Kuroń pocházel ze Lvova, který byl tenkrát, když se v roce 1934 narodil, součástí Polska. Jako mladý socialista vstoupil v březnu 1953 do Polské sjednocené dělnické strany, ovšem již v listopadu z ní byl vyloučen. Kuroń nebyl založením straník, měl vlastní hlavu a k mnohému nebyl ochoten mlčet. Po Chruščovově projevu, v němž byly v roce 1956 na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu odhaleny Stalinovy zločiny, do strany znovu vstoupil - a v roce 1964 byl znovu vyloučen.

Nenapravitelný rebel

V roce 1965 Kuroń napsal společně s Karolem Modzełewským takzvaný otevřený dopis straně - velmi kritický esej o polských společenských poměrech. Důsledky byly okamžité: oba autoři byli zatčeni a odsouzeni, a Jacek Kuroń si odseděl tři roky v kriminále. Odhodlaného rebela však vězení "nenapravilo". Po propuštění byl Kuroń na univerzitě rozsáhle obdivován a měl mnoho stoupenců. Studentské demonstrace v květnu 1968 mu vynesly další odsouzení, tentokrát na tři a půl roku.

V červnu 1976 zvýšila polská vláda ceny potravin, čímž vyvolala vlnu dělnických manifestací a stávek. Následovaly represe, rozsáhlá zatýkání a bití zatčených, propouštění z práce. Moc však neuspěla. 23. září 1976 vydalo čtrnáct polských občanů zakládající manifest Výboru na obranu dělníků - KOR. Stálo v něm mj.: "Oběti dnešních represí nemohou počítat se žádnou ochranou ze strany institucí, jež jsou k takové činnosti určeny, jako jsou například odbory, jejichž role je žalostná. Za této situace musí jejich roli převzít společnost, v jejímž zájmu pronásledovaní vystoupili. Společnost totiž nemá jiné metody pomoci proti bezpráví, než je solidarita a vzájemná pomoc." Jedním z podepsaných byl Jacek Kuroń.

Činnost KOR byla mnohem rozsáhlejší, než by odpovídalo počtu jeho členů. Výboru se totiž dostalo široké společenské podpory. Členové a aktivisté KOR jezdili k soudům, pomáhali obětem represí a upozorňovali na zvůli moci. Za pět let svého působení KOR ve sbírkách získal a rozdělil přes dvanáct milionů polských zlotých.

Polská komunistická moc se snažila činnost KOR potlačit, a Jacek Kuroń s pěti kolegy putoval v polovině května 1977 znovu do vězení. Jenže reakce polské veřejnosti (solidarizační dopisy a hladovky) i zahraničních médií byla příliš silná: zatčení byli koncem července propuštěni.

Represe však neustaly. 30. dubna 1979 vtrhlo do bytu Jacka Kuroně, kde se měla konat přednáška "létající univerzity", několik desítek členů bojůvky, kteří surově zbili všechny přítomné. Nebrali ohled ani na těžce nemocného Kurońova otce, který čekal na lékaře. A to je jen jeden příklad!

V srpnu 1980 proběhla Polskem další mohutná vlna stávek a vznikl nezávislý odborový svaz Solidarita. Členové KOR v den pátého výročí činnost výboru ukončili - v té době už všichni dávno těsně spolupracovali se Solidaritou (Jacek Kuroń byl osobním poradcem Lecha Wałęsy) a měli za to, že cíle, který si při založení KOR vytkli, bylo dosaženo.

Nekrvavé předání moci

13. prosince 1981 vyhlásil generál Jaruzelski v Polsku stanné právo a Kuroń byl s tisíci jiných aktivistů uvězněn. Víc než dva roky byl v internačním táboře a v té době mu zemřela manželka a nemocný otec. Doba se však neúprosně měnila.

Na jaře 1989 se Kuroń účastnil jednání u "kulatého stolu", která legalizovala Solidaritu a otevřela dveře k "polosvobodným" volbám, při nichž kandidáti Solidarity získali až na jediný všechny povolené mandáty - třetinu sněmovny a 99 ze 100 křesel v novém senátu. "Kulatý stůl" zprostředkoval nekrvavé předání moci a v mnohém byl modelem pro postup opozice v dalších tehdejších komunistických zemích. Jakkoli je tento kompromis terčem kritiky, nelze popřít, že krev skutečně netekla.

Jacek Kuroń byl v letech 1992 až 1993 ministrem práce a sociálních věcí, což byla funkce, která mu příslušela málem přirozeně. Po desítky let patřil k neoblíbenějším polským politikům, a to i v době, kdy žádné politické funkce neměl.

Kuroń si totiž dokázal lidi okamžitě získat otevřeností a srdečnou neformálností, upřímnou starostí o ty, kteří potřebují pomoc. Uznávali a ctili ho i ti, kdo s jeho názory principiálně nesouhlasili. Měl totiž vlastnost, která je v politice vzácná: nebyl diplomat a říkal, co si myslí. Nikdo ho nepodezíral, že v politice hledá vlastní prospěch, neboť svým životem prokázal, že mu jde skutečně o blaho společnosti.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)