Srpen 2004

Náhubek pro Báru Hrzánovou. Komunisté chtějí vězení pro známou herečku

Eliška Bártová

Určitě nikdo nepočítal s tím, že se Hrdý Budžes stane takovou kultovní záležitostí. Nenápadná hra napsaná původně pro malé divadlo má za sebou roční hvězdnou kariéru se sedmdesáti reprízami po celých Čechách, s vyprodanými sály a cenou Thálie za nejlepší herecký výkon pro hlavní představitelku. Kromě poct ovšem Budžes vystavil herečku Báru Hrzánovou záplavě anonymních výhrůžek, trestních oznámení a policejních výslechů. Česko už zase přeťala fronta, kolem které se šermuje se svobodou slova.

Akorát to neříkej

Malá holčička v kulichu a s šálkou kolem krku překotně na kraji jeviště vypráví publiku, že se otrávila její družinářka Olga. „A já nevím proč, protože byla taková hodná a veselá,“ říká Bára Hrzánová v roli osmiletého děvčátka, hlavní hrdinky hry Hrdý Budžes. „Maminka pak tátovi v kuchyni říkala, že ji uštvaly ty svině. To asi myslela Rusáky nebo komunisty. Protože Rusáci a komunisti jsou svině, akorát se to nesmí říkat,“ dokončuje dívenka svoji myšlenku a sálem se ozývá smích i potlesk.

Sledem komických a tragických příhod z doby opětovného upevnění komunistické moci na počátku 70. let provází diváky celou dobu osmiletá Helenka. Přemýšlí o tom, co jí říkají rodiče a co jí říkají ve škole, a dává si to do souvislostí, které pak bez okolků přednáší publiku. Stejně tak bez okolků uzavřela Bára Hrzánová za bouřlivého potlesku publika letos na jaře svůj děkovný proslov na prknech Národního divadla při předávání cen Thálie: „Jsem strašně šťastná, že můžu říkat na veřejnosti, že ,Rusáci a komunisti jsou svině. Akorát se to nesmí říkat‘. To je takové blaho po těch letech.“ Po téhle větě však blaho vzalo rychlý konec: na adresu paní Hrzánové, divadel, ve kterých se představení hraje, i na adresu autorky hry začaly chodit anonymní dopisy. „Nech si ten židovský nos upravit. Ty svině mrňavá. To neudělali komunisti, ale židé a lupiči z ODS a zrzka židovská Hrzánová. Upravíme ti fasádu,“ píše se v jednom z anonymů. „Zneuctila jsi Národní divadlo, a proto, ty česká svině, musíš nést následky. Nedáme ti pokoje,“ píše se v dalším z desítek anonymů s razítkem ostravské pošty.

„Ze začátku jsem to brala s nadhledem, jenže jak se anonymy postupně přiostřovaly a začaly v nich napadat i mého syna a rodinu, tak to už přestala být sranda,“ říká Bára Hrzánová. „Ne že by to nějak zásadně ovlivnilo můj současný život, ale začala jsem přemýšlet nad tím, jestli jsou ti pisatelé schopni něco skutečně udělat. Od té doby mě na jevišti hlídají naši zvukaři a už ke mně nikoho neznámého nepustí. Taky jsem zvažovala, zda nezruším představení, která se na podzim chystají právě v Ostravě.“

Kromě anonymů dorazila na policii i první trestní oznámení za hanobení rasy, národa a přesvědčení. Většina jejich podavatelů pochází také z ostravského regionu – a stejně jako pisatelé anonymů se netají svojí náklonností ke komunistické straně. Jedním z podavatelů ostatně je i samotná Komunistická strana Československa. Nedávno musela herečka přijít svůj výrok vysvětlit vyšetřovatelům z policejní vyšetřovny v Bartolomějské ulici. „Já v tom žádný problém nevidím, byla to citace ze hry, kterou říkám na jevišti pokaždé. A myslím, že každý, kdo v té době žil, ví, že výraz Rusák se používal pro okupanty, a ne pro Rusy,“ míní herečka. „Ale teď jsem si kvůli tomu musela najmout advokáta. Přijde mi, že se nám dnes ti komunisté smějí do obličeje. Oni se ani nedistancovali od minulého režimu, ale já se jim teď musím absurdně zpovídat.“ Jenže po vyslovení inkriminované věty to vypadalo, že je zaděláno na mezinárodní skandál. Premiér Vladimír Špidla totiž po předávání cen herečce oznámil, že se bude muset za její výrok omluvit ruskému vyslanectví.

Kdo je svině a kdo ne

„O komunistickém režimu hovoří jasně i zákon jako o režimu zločinném, který popravoval a vraždil. Takže výrok paní Hrzánové tomu odpovídá,“ říká advokát Tomáš Sokol. „Co se týče výroku o Rusácích, tak to je možná nekorektní výraz, ale s jasným dobovým kontextem a každý má možnost udělat si vlastní závěr. Podle mne má smysl zasahovat jenom proti vyjádřením, která jsou nebezpečná pro společnost. A používat cenzuru teprve tehdy, pokud za nějakým tvrzením následuje čin nebo návod k činu.“

Stejně jako herečka Hrzánová nelituje svých expresivních výrazů ani autorka hry. „Žila jsem v hornické Příbrami, kde to do nás bolševici rvali horem dolem,“ vysvětluje Irena Dousková. „Můj otec emigroval do Izraele a komunisté i okupanti ničili naší rodině život.“ Za herečku i autorku se postavil ministr kultury Pavel Dostál: „Za citát z uměleckého díla se ve slušné společnosti nezavírá. Rusák byl pro mě vždycky Brežněv, ale nikdy Čechov, Solženicyn anebo Vysockij,“ říká.

Z ruské ambasády se nakonec nikdo neohradil, takže Špidlův strach se ukázal jako předčasný. Ale trestních oznámení má policie plný šuplík. „Ne, tu hru jsem neviděl, četl jsem kritiku v Haló novinách a to mi stačí,“ sděluje jeden z oznamovatelů, opavský občan Albín Richter. „Komunisté za nic nemohou, já byl ve straně od pětačtyřicátého a nějaká herečka mě teď nebude urážet.“

Dalším z těch, kdo touží dostat paní Hrzánovou za její výrok do kriminálu, je Ludvík Zifčák, předseda Komunistické strany Československa, bývalý agent StB, který při sametové revoluci přivedl průvod studentů do rukou pohotovostních bicích komand. „Neviděl jsem tu hru, ale upozornila mě na ni naše organizace. Pobouřilo mě, že říká, že všichni komunisti jsou svině. Já se za svini nepovažuji,“ říká Ludvík Zifčák. „Měla by za to dostat aspoň podmínku. Protože když my nemůžeme říkat otevřeně svůj názor, tak nesmí ani ona.“

Policie všechna oznámení prošetřuje a státní zástupkyně se chystá prodloužit jí na to zákonnou dvouměsíční lhůtu. „Nemohu říci, že je to stoprocentně na odložení,“ uvažuje dozorující zástupkyně Zdeňka Galková. „Víme, co řekla, ale musíme to ještě prozkoumat, jaké to mělo souvislosti a co přesně je v té hře.“

(Respekt)