Srpen 2004

Zakažte KSČM!

Josef Bouška

Šestice občanů naší země, k níž mám tu čest náležet, předložila vládě materiály, na jejichž základě žádá o zákaz činnosti Komunistické strany Čech a Moravy (česká legislativa totiž dává jen vládě či prezidentovi právo navrhnout soudu rozpuštění politické strany). Po prostudování komunistických materiálů si musíme položit otázku, co víc by měla partaj udělat, aby prokázala svoji neúctu k lidským právům a svobodě. Dvojí tvář KSČM již dělá z veřejnosti blázny příliš dlouho.

Bezostyšné lhaní extremistů

Bezostyšné lhaní patří k nejtypičtějším rysům extremistů z obou krajů politického spektra. Neonacisté vás budou přesvědčovat, že si číslo 88 oblíbili kvůli jeho oblým tvarům, a ne jako kryptogram pozdravu Heil Hitler. Čeští komunisté s láskou vzpomínají na diktaturu KSČ, vzývají Lenina, Stalina a třídní boj, do televizních kamer to však bez ostychu zapřou. Hololebce už dokážeme postihovat, zatímco u komunistů jako bychom čekali, až si nenávist k demokracii napíší na čelo. Místo toho dokázali na krátkých, leč vytrvalých nožičkách svých lží doběhnout až k druhým nejvyšším preferencím mezi tuzemskými stranami. Co hůře - mnoho zástupců jiných partají je považuje za legitimní politické partnery.

Přitom stačí lehce nadzdvihnout pokličku a z komunistického hrnce začne unikat dusivý smrad. "Bojem za obhajobu socialistické minulosti bojujeme za socialistickou budoucnost," tvrdí oficiální internetové stránky KSČM; na jiném místě si zase libují ve spojení "oprávněný třídní boj". Na akcích pořádaných KSČM padají perly jako "smyslem naší činnosti je postavit proti diktatuře kapitálu diktaturu pracujících" či "nejúspěšnější období v našich dějinách: období socialismu". Podobných stanovisek lze dohledat v materiálech KSČM desítky. Jejich autory zdaleka nejsou jen řadoví členové, nýbrž také vysocí funkcionáři a poslanci, dokonce i obezřetný předseda Grebeníček.

Jedinci pokoušející se o dílčí reformy své strany nemají nárok, jak dosvědčuje absolutní fiasko Ransdorfovy předsednické kandidatury na letošním sjezdu. Právě pozice bývalého místopředsedy KSČM Miloslava Ransdorfa situaci ve straně dobře ilustruje. Z pohledu externího pozorovatele ztělesňuje vzor levicového fanatika, kvůli pokusům odstranit z KSČM alespoň nejviditelnější špínu jej však tvrdé jádro prezentuje téměř jako ideového druha senátora McCarthyho. V těchto souvislostech není označení komunistů za stalinisty nijak přehnané. Koneckonců kvůli nechuti odmítnout Stalina se KSČM letos nestala zakládajícím členem Strany evropské levice.

Žijme v současnosti

Tady již nejde o diskusi na téma, zda komunistická ideologie stojí na zločinném základu, či nikoliv. Zabývejme se více současnými postoji Grebeníčka než 150 let starými názory Marxe. KSČM se otevřeně obdivuje totalitnímu režimu. Hřeší přitom na podporu pětiny veřejnosti - kdo si nás dovolí zakázat? Existence politické strany však nezávisí na průzkumech veřejného mínění, ale na platné legislativě. O bytí či nebytí KSČM by tedy měla rozhodnout nezávislá justice ignorující politické tlaky. Věřím, že jí k tomu dá vláda příležitost.

(MFDNES)