Srpen 2004

Do nitra Ameriky ledovou průrvou.

První lidé přišli do Ameriky pravděpodobně po pevnině mezi Sibiří a Aljaškou. Podrobnosti jejich dalšího putování novým kontinentem přibližuje britský genetik Bryan Sykes v knize Sedm dcer Eviných. První návštěvníci Ameriky se dělili na čtyři klany. Všechny skupiny mají zjevné genetické vazby na dnešní obyvatele Sibiře nebo severní a střední Asie. Pokud se lidé dostali do Ameriky po souši, pak jedině přes Aljašku.

Dva mosty

Oba kontinenty spojoval nepřerušený pevninský most ve dvou obdobích. Poprvé před 50 000 lety a trvalo 12 000 let. Podruhé se most vynořil v průběhu poslední velké doby ledové před 25 000 až 13 000 lety; tehdy bylo opět možno úsek přejít suchou nohou. Přišli na americký kontinent první lidé přes dřívější, nebo až pozdější pevninský most?

Zřejmě nejvýznamněji mluví proti dřívějšímu datu osídlení obou Amerik to, že pokud by lidé přišli do neobydlené krajiny oplývající dostatkem zvěře, nastala by pravděpodobně populační exploze a ta by po sobě všude zanechala spoustu stop. Američtí archeologové se snažili v potu tváře takové známky samozřejmě najít, ale marně. V Severní i Jižní Americe je však nepřeberné množství nalezišť mladších než 12 000 let, svědčících pro celoplošné osídlení kontinentu. Také genetické analýzy současných amerických indiánů vypovídají spíše ve prospěch pozdějšího přechodu.

Z množství nashromážděných mutací v rámci každého ze čtyř klanů usuzujeme na stáří spadající do období minulých 13 000 let. Rekonstrukce na základě vzorků z Mongolska a Sibiře ukazují, že tyto čtyři klany byly ustaveny a vzájemně dobře odlišeny už před příchodem do Ameriky. Totéž platí pro vzácný pátý klan, k němuž patří asi jedno procento původních Američanů. Tento klan je původem z pomezí Asie a Evropy.

Ale přechod pevninského mostu na Aljašku zdaleka neznamenal konec strádáním. Severní Ameriku tehdy pokrývaly dva masivní ledovce: jeden zabíral oblast Skalnatých hor a horských pásem jižní Aljašky, druhý pak svým ledovým krunýřem pokrýval celou Kanadu. Na vrcholu poslední doby ledové, když hladina moře dostatečně klesla a dalo se přejít po pevninském mostě, se tyto dva ledovce spojily a uzavřely přístup do vnitrozemí.

Dilema před mrazivou bariérou

První Američané se tak ocitli před dilematem. V období tuhých zim, kdy poklesla hladina oceánů, vznikl pevninský most spojující Sibiř s Aljaškou, ale zároveň se oba ledovce spojily a nešlo projít do vnitrozemí. Nebo zase převládalo teplejší období, v ledovcích se vytvořil průchod, ale nebylo možné přejít "suchou nohou" z kontinentu na kontinent. Zřejmě tedy museli první Američané strávit jisté období na území západní Aljašky.

Nakonec se oba ledovce zmenšily natolik, že se mezi nimi otevřel úzký průchod. Nehostinná průrva, skrze niž se tito pionýři dostávali jen velmi pozvolna. Na konci je však čekaly zvěří oplývající Velké planiny. Pro první zástupce lidského druhu, kteří touto ledovou průrvou prošli, to musel být překrásný a vytoužený pohled.

Odsud pak už měli volnou cestu k rychlému osidlování celé Severní i Jižní Ameriky, což se jim, soudě podle četných archeologických nálezů, podařilo v rekordním čase pouhého tisíce let.

Ve vydlabaném kmeni přes Pacifik?

Genetika s tímto scénářem v podstatě souhlasí, až na jeden detail - jeden z oněch čtyř klanů se mezi dnešními obyvateli Sibiře a Aljašky prakticky nevyskytuje. Najdeme jej v Jižní a Střední Americe, poměrně častý je ještě mezi původními Američany na Vancouverově ostrově na severozápadním tichomořském pobřeží.

Jde o klan, který měl co do činění s osidlováním polynéských ostrovů z jihovýchodní Asie. Přesné vzorky DNA polynéských a amerických členů tohoto velmi rozšířeného klanu se liší natolik, že můžeme odmítnout možnost přímého osídlení amerického kontinentu přes polynéské ostrovy a Tichý oceán.

Podivná absence tohoto klanu mezi obyvateli Sibiře a Aljašky však napovídá, že bychom zde mohli vidět ozvěnu druhé námořní kolonizace, která si zvolila cestu nejprve na sever podél pobřeží Asie a poté dolů podél tichomořského pobřeží Severní Ameriky.

Rychlé vzestupy mořské hladiny, které vedly k zaplavení obrovských ploch jihovýchodní Asie, mohly být právě oním impulsem k pokusům o nalezení nových oblastí k osídlení. Je tedy možné, že v rámci téže námořní migrační vlny, díky níž byly nakonec osídleny vzdálené ostrůvky Polynésie, se vydala jiná větev tohoto pozoruhodného klanu hledat novou zemi na sever a skrze polární vody až do Střední Ameriky? To tedy musela být výprava! Přeplout z Asie do Ameriky přes oceán už před mnoha tisíciletími.

Knihu Bryana Sykese "Sedm dcer Eviných" vydalo nakladatelství Ladislav Holeček - Paseka.

(ved)

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)