Srpen 2004

Izraelská zeď a my

Bohumil Doležal

Ti, kdo si snad myslí, že vystřídání Špidlovy vlády Grossovou zajistí kontinuitu české politiky, se nejspíš zatraceně mýlí. Změna bude citelná: US-DEU je zcela marginalizována (i KDU-ČSL ji už pouští k vodě), v ČSSD se uplatňují kryptokomunisté, a zábrany, které měl premiér Špidla, ustoupí asi „pragmatismu“ hospodských intrikánů okresního formátu. Zvlášť nápadné to může být v oblasti zahraniční politiky, kde se zatím ministru zahraničí Svobodovi dařilo zachovat pro ČR jakési dekorum.

První velký svod je už na obzoru. Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora OSN v Haagu ohledně obranné bariéry, kterou staví Izrael proti teroristickým nájezdům, opět přililo něco oleje do blízkovýchodního požáru. Stavba je hotova asi z jedné čtvrtiny a už v této chvíli účinně brání teroristickým útokům, jimž za poslední tři roky padlo za oběť skoro tisíc Izraelců (desetitisíce byly zraněny). Český zápecník si sotva dovede představit, co znamená žít na území, kterým prochází takováhle neviditelná fronta.

Problém spočívá v tom, že část zdi je na území za demarkační čarou z roku 1948, a tedy na palestinském území. Zabýval se jím izraelský nejvyšší soud a v jednom případě už dal Palestincům za pravdu. To ovšem apoštolům lidských práv z Haagu nestačí.A tak se nyní do věci vmísili se škrholovskou rázností. V konzultativním usnesení z 9. července haagský soud rozhodl, že protože části zdi leží na palestinském území a vytvářejí fait acompli v záboru cizího teritoria, dále proto, že porušují lidská práva palestinských obyvatel, je nutné celou stavbu zdi okamžitě zastavit, části stojící na palestinském území zbourat a postižené odškodnit. Přitom odkazuje na řadu vznešených a ušlechtilých dokumentů od ženevské a haagské konvence přes Chartu lidských práv OSN až po pakty o hospodářských sociálních a kulturních právech a po pakt o právech dítěte. Rozhodnutí je doprovázeno plamennou výzvou, aby Palestinci i Izraelci úzkostlivě dodržovali mezinárodní právo, a ujištěním, že vytvoření palestinského státu, který bude žít v míru se svými sousedy, zajistí v oblasti klid a prosperitu.

Mír v oblasti by ovšem především zajistilo, kdyby Palestince nepředstavovala na jedné straně družina uhlazených a navoněných diplomatů a na druhé straně vražedná komanda. Jejich iniciativy se navzájem šťastně doplňují. Rád bych věřil, že diplomaté na své bojovné spoluobčany prostě nemají žádný vliv, ale nějak mi to nejde. Ta symbióza je na to příliš pragmatická. Na druhé straně stojí armáda usměvavých gentlemanů s deštníky, kterou si starší z nás pamatují z roku 1938, vybavená široce proříznutými ústy, mohutnými lícními svaly a horami papíru, obsahující ušlechtilé zásady, z nichž mají teroristé srandu. Západ a jeho nepodařené dítko, OSN, považují izraelskou obranu před teroristy za útok na navoněné diplomaty, šířící medová slova.

Politika OSN (a taky EU, která si po pilátsku myje ruce, viz prohlášení jejího mluvčího) je krásný případ toho, jak těsně sousedí ušlechtilý idealismus s bezbřehým cynismem. Mírotvorci musí přece vědět, že teroristé na jejich výzvy nikdy nepřistoupí (považují je rovněž za nepřátele, ale v tuto chvíli užitečné idioty) a že oficiózní palestinští představitelé se vždycky vykroutí. Zbývá tedy pokusit se donutit Izrael, aby se bránil se svázanýma rukama. Nebýt solidárního postoje USA, možná, že by se to nakonec podařilo.

Vzhledem k tomu, že u nás se už našli hlupáci, kteří se nestyděli veřejně přirovnat izraelskou zeď k té berlínské, a že naši zahraniční politiku čeká bezpochyby „perestrojka“, máme se do budoucna na co těšit.

(www.bohumildolezal.cz)