Srpen 2004

Kolumbus vyplul díky dopisu

František Houdek

Paolo Toscanelli a Kryštof Kolumbus se nikdy nesetkali. Pouze si několikrát napsali dopisy. I z této krátké korespondence však povstal největší geografický objev všech dob. Florentský lékař, zeměpisec a hvězdopisec Paolo Toscanelli odeslal koncem června roku 1474 do Lisabonu dopis. Odpovídal na dotaz portugalského krále Alfonse V. Adresátem listu byl panovníkův zpovědník Martinéz.

"Vzhledem k Tvým důvěrným stykům s Jeho Veličenstvem potěšila mě Tvoje zpráva tím více, že jsem již dříve s Tebou mluvil o kratší námořní cestě do země koření, nežli je cesta přes Guineu. Ačkoli se to, co chceš věděti, dá lépe ukázati na kouli, která představuje Zemi (globus se tehdy ještě nepoužíval, pozn. autora), rozhodl jsem se pro snazší pochopení a porozumění a pro ušetřeni námahy vysvětliti tuto cestu na námořní mapě... Nedivte se tomu, že území, kde roste koření, nazývám "západní", ačkoli obyčejně je označováno jako východní, neboť na této cestě na západ musí býti tato místa dosažena plavbou "podzemskou", kdežto až dosud byla vyhledávána po souši a na východ cestou "nadzemskou"... Vzdálenost z Lisabonu přímým směrem na západ až k velkému a nádhernému městu Quinsay (na východním pobřeží Číny, mluvil o něm i Marco Polo v cestopise Milion) měří na mapě šestadvacet dílků, každý 250 mil” (něco přes 460 km) “široký. Toto může, vzhledem ke krátkosti času a mým ostatním pracím, stačiti jako odpověď k Tvým otázkám. Jeho Veličenstvu však jsem vždy s potěšením k službám."

Vědec a dobrodruh

Jak napadlo krále chtít právě tuto informaci? Požádal ho o to jeho syn, jenž se roku 1473 stal jakýmsi "ministrem loďstva a kolonií" (a po otcově smrti roku 1481 králem Portugalska pod jménem Jan II.). Ten se to zase dozvěděl od úředníka svého "ministerstva", který snad už od roku 1471 "sušil v šuplíku" první návrh mladičkého Janovana Kryštofa Kolumba o námořní cestě do Indie směrem západním.

V té době se plavci nejvíc řídili prastarou Ptolemaiovou mapou světa, kterou vytvořil staroegyptský astronom a zeměměřič někdy v druhém století našeho letopočtu. Podle jeho mapy Afrika splývala s jihovýchodní Asií, takže po moři se do Indie doplout nedalo. Afrika ještě zdaleka nebyla obepluta. Indická cesta na západ nabízela řešení - pokud se ovšem učený Florenťan nemýlil.

Toscanelli, v roce 1474 sedmasedmdesátiletý, požíval kromobyčejné úcty. Jako proslulý lékař měl zabezpečenu víc než slušnou existenci, kosmografii se věnoval čistě ze záliby. Z jeho díla vyniklo zejména studium drah několika komet (včetně pozdější Halleyovy) a obří sluneční hodiny s gnómonem (tyčí vrhající stín) umístěným ve výšce 85 metrů na zvonici katedrály Santa Maria del Fiore. Místní poledne určovaly s přesností půl sekundy! Tento skromný učenec se nikomu se svými teoriemi nevnucoval. Ani královskému zpovědníkovi Martinezovi nepsal sám od sebe. Pouze odpovídal na dotaz.

Kolumbus, v roce 1474 třiadvacetiletý, neuměl jazyky a nečetl Ptolemaia. Dokonce neznal ani knihu benátského kupce Marka Pola - Milion, ve které obchodník popisuje cestu do Číny po souši. Milion vyšel italsky až několik let po objevení Ameriky. Nicméně světem ústně putovala spousta úryvků a s těmi se Kolumbus, obchodník, námořník a kreslič map jistě setkal. Lze říci, že na ideu západní cesty do Indie přišel sám od sebe, hnán hamižností. Proti Toscanellimu měl ale dvě výhody: mládí a talent vnucovat se.

Pluj na západ, mladý muži!

O Toscanelliho dopisu Alfonsovi se Kolumbus dozvěděl při jedné ze svých upomínacích návštěv na portugalském "ministerstvu loďstva a kolonií" někdy v letech 1480-81. Okamžitě Toscanellimu napsal. Ten reagoval obratem.

"Vidím vaši ušlechtilou a velikou touhu cestovati tam, kde roste vzácné koření. Proto Vám posílám jako odpověď na Váš dopis opis onoho dopisu, který jsem před delší dobou... napsal jednomu svému příteli ve službě Jeho Veličenstva krále portugalského, odpovídaje mu na otázku, kterou mi dal z rozkazu králova v téže věci; posílám Vám právě takovou mapu, která souhlasí s onou, již jsem zaslal jemu."

Na Kolumbův děkovný dopis Toscanelli odpověděl: "Obdržel jsem Váš dopis i s doklady. jež jste přiložil, a cítím se tím velmi poctěn. Schvaluji vaše přání cestovati západní cestou k zemím Východu tak, jak udává moje mapa. Na kouli vše dalo by se lépe znázorniti. Těší mne, že jste věci tak dobře porozuměl. Ta cesta je nejenom možná, nýbrž také správná a jistá, nesmírné ceny pro toho, kdo ji podnikne, neboť ho zahrne poctami a bohatstvím a přinese největší slávu křesťanstvu."

Boj o kůže medvědů ještě neulovených

Toscanelli na jaře 1482 zemřel. Další osud Kolumbův je notoricky známý. Posílen přesvědčením uznávaného učence, nakonec uspěl s návrhem plout do Indie směrem na západ až při audienci u španělského dvora. A 12. října 1492 definitivně (po Vikinzích) pro Evropu objevil Ameriku. Břehy Španělska spatřil opět až 15. března 1493.

Do měsíce byli v Římě informováni o každém jeho slově. A už 3. května papež Alexander VI. vydává bulu, ve které určuje poledník ležící sto leagueí (necelých 600 km) západně od Azorských a Kapverdských ostrovů jako dělicí čáru. Vše, co bude objeveno na západ od této linie, připadne Španělům, na východ Portugalcům.

Portugalský král Jan II. protestoval, poněvadž předěl probíhal napříč oblastí příznivých větrů, které hnaly jeho lodě na jih. Vyslanci obou stran se proto sešli v Tordesillas a 7. června 1494 podepsali smlouvu o posunutí čáry asi 1600 km na západ (konkrétně na 46 stupňů 37' západní délky). Portugalské lodi pak mohly plout k jihu mimo výsostné vody Španělska; při jednom takovém oblouku během cesty do Indie objevil Pedro Cabral roku 1500 pro Portugalsko Brazílii.

Jak vidno, zatímco Kolumbus připravoval svou cestu jedenadvacet let, Amerika byla rozdělena za osmnáct měsíců.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)