Srpen 2004

Jen trochu chtít

Josef Klíma

Ta žena byla evidentně nešťastná. Vůbec nevypadala na celostátně hledanou podvodnici, tak, jak ji představila policie ve své pátrací relaci. "Víte, jaký to byl pro mě šok, když jsem se od příbuzných dozvěděla, že mě viděli v televizi coby zločince na útěku?" svěřovala se mi. "Přitom normálně chodím do práce. Jsem teď sice v pracovní neschopnosti, ale dostávám nemocenskou. Nebyl problém, aby mě policie našla a vyslechla. Jen trochu chtít."

Ne, že by byla úplné neviňátko; spadla před časem do tenat pyramidové hry, zadlužila se, a když nevěděla, jak dál, dala do zástavy vůz. Bohužel nepatřil jí, ale leasingové společnosti. Z trvalého bydliště se sice odstěhovala, ale - jak jsem si ověřil - zaměstnaná opravdu byla, a ti, co ji hledali, nemuseli ani vysílat žádné pátrací komando. Stačilo zeptat se na patřičných úřadech.

"Sedím takhle v hospodě - a najednou scéna jak z akčního filmu," vyprávěl mi jeden známý. "Dovnitř vtrhlo policejní komando, vrhli se na souseda, který seděl u piva vedle, srazili ho pod stoly, nasadili mu pouta a vyvlekli ho ven. Až později jsem se dozvěděl, že už měl rok sedět ve vězení. Ale koho by to napadlo, když celou dobu klidně bydlel doma, chodil do hospody a jedinýho policajta jsem u jejich vrátek za ten rok neviděl ani zazvonit!"

Když před časem probleskla médii zpráva, že se mezi námi volně pohybují čtyři a půl tisíce celostátně hledaných osob (z nichž většina měla sedět), snažil jsem se získat jejich seznam. "Pomůžeme vám je najít," přesvědčoval jsem úřady.

Věznice mě odkazovaly na ředitelství, odtud jsem byl odkázán na ministerstvo, odtud zase na krajské soudy - a nakonec zpět do bodu nula. Zločinci to sice jsou, dokonce pravomocně odsouzení, ale jejich jména, adresy ani specifikaci trestné činnosti dostat nesmím - jde přece o ochranu osobních dat.

"Takže chodí-li vrah, lupič či zloděj po svobodě, já jako občan se před ním chránit nemůžu, protože stát ho naopak chrání přede mnou? Co je to za logiku?" protestoval jsem. "Vždyť může mezitím zabít, oloupit nebo okrást i vás!" - "Nejde to. Nechte to na nás," byla jediná odpověď, které jsem se dočkal.

Nebýt všeho, co jsem právě popsal, asi by mě potěšilo, že ostravská policie udělala před pár dny mimořádný zátah na hledané osoby a pár jich i zatkla. Takhle vím, že je to jen další plácnutí do vody tam, kde systém totálně selhává. A vím už i to, proč nám, novinářům, nikdo žádný seznam hledaných nechce poskytnout. Mohli bychom, nedejbože, zjistit, že bydlí doma, klidně chodí do práce a do hospod, kde je všichni znají, aniž by je kdokoli hledal.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)