Srpen 2004

Míl: Musíme uvolnit podnikání ruce

Jana Klímová

Nový šéf Svazu průmyslu chce tlačit na rozhýbání trhu práce a zjednodušení podnikání v Česku. Česko by mělo skončit s praxí, že přejímá všechny sociální standardy a zabezpečení z Německa a Rakouska, na které tuzemské podniky prostě nemají, říká Jaroslav Míl, nový prezident Svazu průmyslu a dopravy.

* Sleduje průmysl současnou politickou nestabilitu a potenciální podíl komunistů na vládě s obavami?

Drtivá část průmyslu už je díky privatizaci, i když na ni všichni nadávali, v soukromých rukou, a je tak v menší míře ovlivňována tím, jaká je tady vláda. Na druhou stranu ale české hospodářství ještě není v takové fázi, aby bylo úplně jedno, jestli je tu jako v Itálii padesát vlád za padesát let. Takže současný stav u nás bohužel povede k tomu, že se budou stále diskutovat čistě politické otázky, a ne to, co skutečně trápí podniky a podnikatele.

* Co teď firmy podle vás od vlády nejvíce potřebují?

Je potřeba nastartovat vyšší růst hrubého domácího produktu, než jsou nějaká tři procenta ročně. Úplně v pohodě dosažitelný je u nás růst osm až devět procent.

* Očekáváte od vlády něco jako nový "velký třesk"?

Osobně zastávám názor, že nemá smysl vypracovávat nějaké superprogramy na pomoc podnikům. Protože na to musíte vždycky někomu jinému vzít peníze. Když seberete bohatým firmám a dáte to chudým, tak tím nikomu moc nepomůžete. To, co je potřeba, je uvolnit prostor pro iniciativu lidí. Změnit prostředí. Přece nemůžeme být stále v situaci, kdy se lidi bojí rozhodovat, mít nápad, jít do něčeho a být úspěšní, protože mohou být postiženi. V atmosféře permanentní skepse a kritiky nic pozitivního nevybudujete. To je jako ve fotbale. Trenér, který bude své hráče pouze kritizovat, je možná zvedne na týden, ale dlouhodobě nic nedokáže.

* Myslíte, že premiér by měl říci: Mám rád podnikatele?

Ne, já myslím celkovou atmosféru ve společnosti. Podívejte se na Slovensko. Ty reformy tam nejsou jednoduché a lidé asi museli leccos skousnout. Ale přesto veřejnost vládu nijak drtivě nezatratila. Je potřeba lidem věci vysvětlovat, a hlavně začít něco dělat. Začátek je uvolnit regulaci podnikání a trhu práce.

* Co to konkrétně znamená?

Výrazně méně předpisů regulujících podnikání. Dneska, když u nás půjdete do jakékoliv restaurace a vytáhnete seznam úplně všech předpisů, které by měla plnit a které skutečně platí, vám projdou možná čtyři provozy z deseti. Musíme přestat přejímat z Evropy do našich podzákonných norem rozhodnutí Evropské komise jdoucí nad rámec toho, co se vlastně chce. A to nejsou jen známé případy bezdotykových baterií na toaletách či balených koblih, to jsou třeba i programy na snižování emisí CO2 či jakéhokoliv zatěžování životního prostředí nad rámec toho, co v Evropě je. Argumentuje se tím, že alespoň budeme o dva tři roky dřív připraveni. Jenomže to může vést k tomu, že ty dva tři roky kvůli tomu podnik nebude mít peníze na svou obnovu. Mimo to se u nás vytvořil systém, že prostě budeme přijímat sociální standardy a zabezpečení platné v Německu a Rakousku, na které Česko prostě nemá. A není to problém jen naší země, ale i dalších východoevropských republik. Když si Německo a Rakousko společně s Francií uvědomily, že nově přistupující státy jsou progresivnější a jsou schopny mít i nižší zdanění, tak hned přišly s konceptem jednotného zdanění či jednotné sociální charty v Evropě. Tomu bychom se měli bránit.

* Budete tlačit na vládu, aby u nás daně pro podniky klesly ještě více než na 24 procent v roce 2006, jako je tomu i v okolních postkomunistických zemích?

Na prvním místě je problém, že náš daňový systém je příliš složitý. Přece nemůže být zákon tak složitý, že podnikatel je bez daňového poradce naprosto v koncích, a i když si ho najme, nemá vyhráno. Příkladem je třeba vyúčtování použití služebního vozidla pro soukromé účely. To dělá každý finanční úřad v každém kraji jinak a ještě na to musíte mít tisíce papírů. Pokud jde o sazby a jejich postupné snižování, jsem přesvědčen, že větší efekt by nastal při skokovém snížení. Protože je to atraktivní pro investory. O míře, jestli patnáct, nebo dvacet čtyři procent, se může diskutovat, ale na základě jasných propočtů, co to udělá.

* Jak chcete zjednodušit legislativu? Chcete prosadit, aby se klíčové zákony začaly dělat znovu?

Každý vám řekne, že to nejde. Je to samozřejmě o tom, že když se připravuje nový zákon, nejdřív připravíte zásady. Je-li to zákon, který má vydržet v nezměněné podobě aspoň deset let, měl by v parlamentu získat aspoň 120 hlasů, a ne nějakých sto jedna. A to je zákoník práce či zákon o dani z příjmů. Další věc je, že když novelizujete jeden zákon, nemůžete přece v jeho rámci nikdy novelizovat podstatným způsobem dalších 40 zákonů. Taková praxe u nás vede k tomu, že podnikatelé už vzdali sledování zákonů, protože se v tom nikdo nevyzná. Tyto normy by se pak přece měly projednávat znova. Když dnes chcete najít platný text jakéhokoliv zákona, nenajdete ho. Prvním krokem, o který budeme usilovat, je tedy vydat na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti platné texty všech zákonů v České republice. To dneska neexistuje. Navíc u nás platí spousta různých zákonů a předpisů z EU, a já se ptám, kde se k nim jako občan dnes dostanete zdarma. Nikde.

* Podniky si snad nejvíce stěžují na vysoké odvody, které musí platit za zaměstnance. Budete tlačit na vládu, aby je snížila?

To je zásadní problém. Jestliže vás zaměstnám za 10 tisíc korun měsíčně, mé náklady budou 17 tisíc. To je ohromná suma, přes 42 procent. Důsledkem toho je, že počet dlouhodobě nezaměstnaných stoupá, a to v době růstu průmyslu, stavební výroby a přílivu zahraničních investic. Prostě lidem se vyplatí nedělat, protože firmy jim dají přivydělat na černo, a když k tomu dostanou všechny dávky, je to pro ně výhodnější. Nejlepším opatřením proti nezaměstnanosti je uvolnění trhu práce a flexibilní zákoník práce.

* To znamená rychlejší výpovědi?

Nechci vypadat asociálně, ale fakt je, že třeba u lidí se změněnou pracovní schopností je tak složité jejich propuštění, že je už dopředu radši nikdo vůbec nezaměstná. Nebo kratší úvazky. Já vám dám práci třeba na tři měsíce a pak z toho budu mít pět let problém. Další věc je třeba možnost mít určité konto pracovní doby. Jsou obory, kde potřebujete na šest měsíců víc lidí, protože se víc vyrábí, a dalších několik měsíců je nepotřebujete. Dnes musíte hledat náhradní místa a celý proces výpovědí se neúměrně prodlužuje. Pak to vede k tomu, že místo aby se propustilo dvacet lidí a zbylých osmdesát mělo v pohodě práci, dostanete do problémů pomalu celý podnik, a tím i mnohem více zaměstnanců.

* Jak teď, po patnácti letech transformace, vidíte pozici průmyslu? Nepřisuzujete si už větší význam, než byste měli mít? Vždyť služby a cestovní ruch už výrazně posílily.

Není pochyb o tom, že obchod a cestovní ruch budou mít na HDP stále vyšší podíl. Ale má své limity. S čím chcete obchodovat a na co chcete lákat turisty? Abychom na cestovním ruchu postavili ekonomiku, na to nám prostě to moře nebo Alpy opravdu chybějí. Průmysl, který tady bude, musí být kvalitní. Jsou to obory jako konstrukce, projekce, specializované inženýrské činnosti, prostě znalostní ekonomika, k níž se přihlásila celá Evropa včetně naší země. Jestliže však chceme mít znalostní ekonomiku, je tu další problém: kde na to vzít lidi. Odborné učiliště je dnes nejdražším typem školy, navíc se ještě mají zrušit maturity z matematiky. Jak máme stavět znalostní ekonomiku? Střední školství už se mělo dávno řešit.

* Svaz průmyslu dosud nebyl nějakou hybnou silou, která by dokázala vládu či parlament přesvědčit o potřebnosti reforem. Věříte si, že to dokážete změnit?

My jako zaměstnavatelé zastupujeme ty, kteří v této zemi vytvářejí hodnoty. Odbory žádné hodnoty nevytvářejí a také nový zákoník práce ukazuje, že chtějí mít jenom zajištěno financování své činnosti. Moudrá vláda naslouchá těm, kdo vytvářejí hodnoty, protože když chcete přerozdělovat, musíte mít co.

* Svaz však zatím moc velkou prestiž nemá...

Vůle prosazovat věci byla hodně malá. Dobré dokumenty tu byly i dříve, ale bohužel ve svazu nebyl nikdo, kdo by se za to postavil a rval. Naším cílem nyní je, abychom měli postavení jako obdobné svazy v Německu či Velké Británii. Tam mají obrovský respekt i vyjednávací sílu.

* Nemáte chuť bojovat proti vládě, která vás nedávno sesadila z ředitelského křesla v ČEZ?

Ne, mě to nebere. Já jsem se nenarodil s tím, že budu šéfem ČEZ. To se uzavřelo a teď mám novou příležitost něco dělat.

(MFDNES)