Srpen 2004

Likvidace zločinnosti v České republice

Emanuel Mandler

Není žádným tajemstvím , že po listopadu 1989 rostla v Česku zločinnost. Je zřejmé, že rostla utěšeně, ale jak přesně, to vlastně nikdo neví, velká část zločinů (milionové úplatky, krádeže, tunelování) se odehrávala mimo dohled veřejnosti. Málokdo však pochybuje, že výsledky těchto ničemností velmi nepříznivě ovlivňují vývoj naší společnosti.

Došlo to tak daleko, že se pozvolna přece jen začaly točit bezpečnostní a justiční mlýny, které jako by u nás byly zarostlé mlýnským kamenem. Státní zastupitelství začala zjišťovat, že úmrtí vedená až dosud jako sebevraždy, byla promyšlenými vraždami, že mnozí příslušníci policie zneužívali výhod svého služebního postavení k podvodům a někdy i zločinům, že i některé miliardové "tunely"se dají vyšetřit a že existuje množství rozkradených podniků. Dokonce se začaly provětrávat podivné finanční vazby ve fotbale, o nichž mají dávno své představy i nezasvěcení.

Vazební cely se začaly utěšeně naplňovat, média psala a píší o mnoha stěží uvěřitelných činech, přečinech a zločinech a spolu s tím si Česko ve světě udržuje pověst jakéhosi jen neúplně civilizovaného státu.

Ale kaše je málokdy tak horká, jak se uvaří. I laik pozná, že se to ani s obviněními a zatýkáním nesmí přehánět. Zmíněné bezpečnostní a justiční mlýny vědí, že jde o serióznost při vyšetřování. Nechci nikoho jmenovat, ale s opravdovým potěšením čtu a vidím v televizi, jak státní úředníci - také ti, kteří manipulovali miliony a miliardami - jsou buď očištěni od obvinění, anebo se zjišťuje, že jejich činy byly pouhé přestupky; podobně tomu je u policistů, kteří páchali nepravosti, ale nyní se dovídáme, že šlo jen zanedbání potřebné pozornosti, způsobené zřejmě únavou z vysilujícího zaměstnání.

Přesnost našich úřadů je vidět i v tom, že zjišťují stále větší množství údajných spolupracovníků StB, kteří byli do registru svazků zapsáni ledabylostí estébáků a ve skutečnosti neměli s ministerstvem vnitra nic společného. Dalo se to všechno přece čekat: skutečných viníků je mnohem mnohem méně, než si náš občan obvykle domýšlí. Dá se předpokládat, že naše společnost bude očištěna i v zahraničí.

Vyhlídky do budoucna jsou ne-li růžové, tedy skoro růžové. Nechci ovšem optimismus přehánět za cenu zemanovské spálené země. Tedy, nemyslím si, že v této zemi se už všechno vykradlo a vytunelovalo; přece jen dost zbylo. Na druhé straně je toho nepochybně méně, než aby to uživilo tak početný štáb zlodějů a podvodníků, jaký operuje na našich zeměpisných souřadnicích.

Nakonec i bezpečnostní a justiční orgány musí být opatrné, což je dobře vidět na příkladu našich fotbalových soutěží. Nelze dokonce úplně vyloučit, že kdyby byli potrestáni všichni viníci, rozvrátilo by to českou kopanou. To přece nikdo nechce. A podobně je tomu v některých jiných oborech. Takže, opakuji, nemáme proč se obávat o budoucnost. Zločinnosti ubude, jelikož to hlavní se už přece jen rozkradlo a vytunelovalo.