Srpen 2004

Vzdálenost v 21. století neplatí

Emanuel Mandler

Když si postěžujete, že zboží, které mělo být, právě v tento den není na pultě, může se vám dostat také této odpovědi: "No jo, to víte, na všechno je málo peněz. Vždyť to všechno jde Američanům." Nevymýšlím si. Nevím ovšem, kolik našich spoluobčanů má tuto naivní představu o úniku našich finančních prostředků za Atlantik, ale samozřejmost výroku, který jsem tu citoval, je překvapující.

Proč ten člověk tak uvažuje? Je to, pravda, primitivní, ale není třeba v tom hledat zlý úmysl. Ten člověk jednak vychází z toho, že Amerika je bohatá (a kde by brala finanční prostředky?), jednak je zmaten a popleten protiamerickou propagandou, která má u nás navrch od počátku irácké války. Jakákoli americká nešikovnost, nezdar a neúspěch, i když byly docela nepatrné, se u nás (podobně jako ve většině Evropy) nafukovaly do olbřímích rozměrů - viz fotografie mučených vězňů -, zatímco úspěchy amerického tažení se odbývaly kusými poznámkami. Koalice ostatně měla se správou Iráku obrovské potíže, což byla voda na mlýn škodolibosti našich médií.

Ale právě tak se u nás nemluví o tom, že Američané se za ty dlouhé měsíce, co spravovali Irák, lecčemus naučili. Projevilo se to v šikovnosti, s níž předali Irák domácí správě o dva dny dříve, než oficiálně oznámili, a tak zabránili chystaným teroristickým útokům, i v rychlosti, s kterou vydali Saddáma iráckému soudu. O takových věcech se u nás hovoří málo nebo vůbec ne. Ostatně vývoj v Iráku bude jistě i v budoucnu složitý, a tak protiamerická propaganda očekává, až vzniknou potíže. Pak bude o čem psát.

Zatím to u nás probíhá například takto: 18. června se svět se od ruského prezidenta dozvěděl, že ruské tajné služby před zahájením irácké války varovaly americkou vládu před nebezpečím z Iráku. Upozorňovaly, že Irák chystá teroristické útoky ve Spojených státech a za jejich hranicemi na americké vojenské i civilní cíle. "Po událostech z 11. září 2001 a před zahájením vojenské operace v Iráku ruské speciální služby několikrát získaly takové informace a předaly je svým americkým kolegům".

Putin dvěma větami zproblematizoval pomluvy o tom, jak Spojené státy zaútočily na Irák bezdůvodně, jak americký prezident chtěl napravit chybu svého otce, a proto vtáhl Ameriku do války a další nesmyslná "vysvětlení" irácké války, jimž se v Česku dostalo značné pozornosti. Politici a média znají situaci. Vědí, jak nerady vstupují Spojené státy do války a že - pokud se již tak stane - musí cítit ohrožení své bezpečnosti nebo bezpečnosti strategicky významných spojenců.

Putinovým výrokům se přitom ani zdaleka nedostalo tak velké pozornosti jako pomluvám Spojených států. Pravda, bylo by možno diskutovat o tom, do jaké míry lze důvěřovat slovům ruského prezidenta, zda se jim má věnovat větší pozornost než nedostatkům koaliční okupační správy v Iráku, i o dalších otázkách souvisejících s Irákem. Aby se o nich dalo diskutovat, je však třeba dát slovo i těm, kteří se domnívají, že není dosti dobře možné, aby v tak důležité věci hlava velmoci, ať už si o ní myslíme, co chceme, hovořila do větru (pravda se v takových případech nedá dlouho udržet pod pokličkou).

Blízký a střední východ je nám ve skutečnosti bližší, než to odpovídá geografické vzdálenosti. Přecházet nevšímavostí by se neměly mnohé další souvislosti a konflikty v této oblasti. Jde například o nedávný výrok izraelského Nejvyššího soudu, který ve sporu s palestinskými osadníky a Izraelem o umístění ochranného zdi dal za pravdu Palestincům a přikázal na příslušném místě zbourat zeď a postavit ji o několik set metrů dále. Není třeba dokazovat, že objektivita takového soudního rozhodnutí, které u nás rovněž našlo pozornost jen v agenturním zpravodajství, je právě pro české poměry nanejvýš inspirující a důležitá.

Právě tak a možná ještě důležitější je to, co řekl ruský prezident o iráckých hrozbách proti Spojeným státům. V podstatě se o těchto věcech mlčí a je třeba usilovat o to, aby toto mlčení ustalo.