Srpen 2004

Strany nemohou určovat, co je rodina

Strany nemohou určovat, co je rodina

Rozhovor s Oldřichem Matouškem, psychologem a vedoucím katedry sociální práce FF UK.

Může uznání homosexuálních svazků rozložit tradiční rodinu?

To je věcně ujetá politická propaganda. Homosexuálové jsou nepatrnou společenskou skupinou, která nemá s heterosexuály téměř žádný průnik. Kdo chce zakládat tradiční rodinu, nemá zájem o registrované partnerství, a naopak. Tradiční rodinu masově rozkládá institut rozvodu, kterým u nás končí každé druhé manželství.

Jak lze dnes definovat rodinu?

Existuje 25 let stará americká studie, ve které se zkoumá, kolik typů rodin žije na náhodně vytyčené jedné čtvereční míli Chicaga. Sociologové tehdy napočítali neuvěřitelných 86 typů rodin – třeba babička, její druh a babiččin vnuk nebo dvě lesby a biologické dítě jedné z nich. Tito lidé se definovali jako rodina. A to je i dnešní trend: přijmout jejich definici a nesnažit se vymezovat rodinu odjinud, třeba ze stranických sekretariátů.

Co může stát pro rodinu udělat?

Existuje jedna vyzkoušená cesta, která může něco zlepšit – společné zdanění manželů. Cestou je také zkomplikování rozvodů. Například poslední novela zákona o rodině zkomplikovala rozvod v situaci, pokud je tam nezletilé dítě a pokud jeden z manželů řekne, že se rozvádět nechce. Počet rozvodů chvíli klesl, ale pak se zase dostal na obvyklou úroveň.

Mohou homosexuální rodiče ovlivnit sexuální orientaci svého dítěte?

O homosexualitě se rozhoduje na hormonální úrovni během těhotenství, takže ať dítě vychováváte tak, nebo onak, jeho vývoj už nemůžete zvrátit.

Měli by mít homosexuálové možnost adoptovat děti?

Nic bych proti tomu neměl. U náhradní výchovné péče, jak se tomu odborně říká, se totiž stejně vaše žádost přezkoumává, což je určitá pojistka. I homosexuální pár se totiž nemusí hodit pro vychovávání dítěte, ale tím důvodem pro mě není jeho homosexualita.

Vidíte v takové adopci nějaké nebezpečí pro děti?

Život dětí v takovéto rodině by byl mnohonásobně lepší než ústavní péče. Taková rodina si stejně vypracuje svou tradiční mužskou a ženskou roli, i když to jsou lidé stejného pohlaví. Jde o určitou zákonitost, která jde nad dimenzi homosexualita – heterosexualita. Tradičními rolemi se myslí, že otec je živitel a autorita, která dělá v rodině rozhodnutí, matka vede rodinu emocionálně, vytváří v ní atmosféru a udržuje její provoz.

Když bude mít dítě rodiče pouze jednoho pohlaví, tak to jeho zdravý psychický vývoj neohrozí?

Myslím, že nijak osudově. I v rozvedených rodinách obvykle chybí otec. Centrem rodiny je matka. Není-li zastoupeno druhé pohlaví, vznikají jakési přirozené náhrady. Chybějícího muže obvykle zastupuje dědeček, strýc nebo někdo jiný. Pro dítě je rozhodující alespoň jedna velmi angažovaná, spolehlivá dospělá osoba v jeho okolí, která o ně pečuje.

A co v případech gay párů?

Tady mluvíme o skutečně zanedbatelném množství možných adopcí nebo vůbec výchovy dětí. Jejich případnou žádost o adopci bych nezakládal na tom, že jsou gayové. Ale prozkoumával bych jednotlivé případy. Dítěti v takovém případě nehrozí žádné fatální nebezpečí. I když jej vychovává osamělý muž nebo dva muži, tak se nic hrozného nestane. Nevidím v tom žádná rizika.

(Respekt)