Srpen 2004

Jukos, práce pro hrobníky. Poker kolem ruského ropného gigantu vrcholí

Josef Pazderka

Je třeba nalít si čistého vína. V Rusku vrcholí jeden z největších hospodářských skandálů od rozpadu sovětského bloku. Po řízeném tlaku Kremlu se na pokraji bankrotu ocitl ropný koncern Jukos. Těží a prodává zhruba tolik ropy, co celá Libye. Současná tržní hodnota Jukosu představuje podle odhadů týdeníku The Economist i po dramatických propadech z posledních týdnů asi 15 miliard dolarů. Ropný gigant je strategickým partnerem mnoha zemí Evropy. Jen Německu zajišťuje více než třetinu spotřeby tamního ropného průmyslu. Jeho případný pád by mohl ekonomickými trhy dost zacloumat.

Nepohodlný oligarcha

V rok staré kauze se dnes patrně píší poslední dramatické řádky. Většinový majitel společnosti a jeden z nejbohatších mužů Ruska Michail Chodorkovskij upadl loni po své agresivní kampani na obranu svých ekonomických zájmů v nemilost Kremlu. Nechtěl se podvolit plánům vlády, která hodlala omezit daňové úniky ropných koncernů přes tzv. off-shore zóny v jiných ruských republikách, jako je třeba Kalmykie. Chodorkovskij také podporoval opozici a říkal, že by v roce 2008 možná mohl kandidovat na prezidenta. Proti vůli Kremlu spřádal plány, že vybuduje soukromý ropovod do Číny.

Lidé kolem Vladimira Putina se rozhodli jej potrestat. Chodorkovskij sedí od října ve vazbě, jeho společník z vedení Jukosu Platon Lebeděv obývá vazební celu už od loňského léta. Oba jsou obviněni z daňových úniků a dalších deliktů, údajně spáchaných při privatizačních machinacích v roce 1994. Konkrétně jim prokuratura klade za vinu, že uváděli „falešné, zavádějící a neúplné informace do výročních zpráv“, jakož i že „zamlčovali“ ohromné částky, které firma dlužila státu na daních. Většina pozorovatelů se přitom shoduje, že by podobně mohla ve vazbě sedět většina ruských podnikatelů, zbohatnuvších během divoké privatizace 90. let. Podtext kauzy je prý čistě politický.

Soud s oligarchou a jeho společníkem nedávno zahájený v Moskvě ovšem nyní překryla jiná kauza, která spád událostí urychlila. Úřady poslaly Jukosu předminulý týden žádost o splacení daňových nedoplatků za rok 2000 ve výši 3,4 miliardy dolarů. Firma se začala bránit, že není schopná částku uhradit, když jsou její konta zmrazená kvůli procesu s Chodorkovským. Jukos ale už dostal další žádost o splacení daňových úniků tentokrát za rok 2001 ve výši opětovných 3,4 miliard dolarů. Podobné nároky se evidentně chystají i za léta 2002 a 2003. Jako náhradu za ně bude stát asi požadovat kontrolní balík akcií Jukosu, který patří bance Menatep. Ta tvoří jádro Chodorkovského impéria a v Jukosu jí patří rozhodujících 60 %. Pokud by se Kremlu krok podařil, společnost by de facto přešla do státních rukou. Neutralizace nepohodlného oligarchy a jeho moci by byla dokonána.

Dá-li se nějak v nepřehledné změti obvinění, dementi i účelových vyjádření z minulého týdne trochu vyznat, pak se zkrátka zdá, že kremelský plán, řízený zřejmě samotným ministrem financí Alexejem Kudrinem, nechce Jukos dovést k vyloženému bankrotu, rozhodně jej ale tlačí až na samou hranu krachu. Viktor Geraščenko, bývalý guvernér ruské centrální banky a od konce minulého měsíce šéf představenstva Jukosu, třeba řekl, že nejpozději v srpnu se bude muset firma poslat do bankrotu sama kvůli insolvenci. Krach obrovské společnosti by ale nepochybně byl kvůli destabilizaci země nežádoucí. Zahraniční investice do Ruska jsou nyní na historickém minimu.

Zázrak se nekonal

Společníci a vedení Jukosu napojení na uvězněného Chodorkovského mají v rukou jedinou zbraň – hrozbu, že zastaví nebo drasticky omezí vývoz ropy do zahraničí. Faktem je, že ačkoli tahanice s vládou trvá už přes rok a ceny jejích akcií padají, firma dále funguje. V červnu vyprodukovala rekordních 1,72 milionu barelů. Vedení tvrdí, že společnost vydělává „zdravé“ peníze a plní všechny svoje plány. Ale útoky státních úřadů by to vše prý mohly zhatit. Uvedli také, že nebudou schopni splácet zahraniční úvěry, čímž vlastně předeslali možnost bankrotu.

Minulý týden se proto hrála pokerová hra. Generální prokuratura vyslala soudní exekutory do sídla firmy, dvacetipatrové výškové budovy na jihozápadě Moskvy. Jak uvedl mluvčí Jukosu, policisté chtěli původně odnést všechny počítače, zastavilo je až varování, že by firma okamžitě přestala fungovat. Takže nakonec se spokojili s pevnými disky z počítačů vedoucích manažerů. Vzali si také dokumenty týkající se poslední valné hromady akcionářů.

A Chodorkovskij? Tváří se, že je v pohodě. V případě svého propuštění prý nehodlá opustit zemi a je připraven bojovat za svá práva dál. Letos v květnu se nicméně pokusil o jakýsi smír s Putinem svým článkem uveřejněným v deníku Vědomosti. V něm se kál za hříchy oligarchů z 90. let, vyzýval k větší sociální zodpovědnosti bohatých podnikatelů a o Putinovi prohlásil, že je „demokratičtější než 70 % populace naší země“. Na vývoj událostí to ale nemělo vliv.

Je jasné, že vedení Jukosu tahá za kratší konec. Bankrotu se patrně bát nemusíme – není výhodný pro žádnou stranu sporu. Ale pohlcení firmy státem asi ano. Výsledkem bude výrazná nervozita na finančních trzích. Putinem proklamovaná hospodářská stabilita a atraktivita Ruska dostává pořádně zabrat.

(RESPEKT)

Josef Pazderka

Je třeba nalít si čistého vína. V Rusku vrcholí jeden z největších hospodářských skandálů od rozpadu sovětského bloku. Po řízeném tlaku Kremlu se na pokraji bankrotu ocitl ropný koncern Jukos. Těží a prodává zhruba tolik ropy, co celá Libye. Současná tržní hodnota Jukosu představuje podle odhadů týdeníku The Economist i po dramatických propadech z posledních týdnů asi 15 miliard dolarů. Ropný gigant je strategickým partnerem mnoha zemí Evropy. Jen Německu zajišťuje více než třetinu spotřeby tamního ropného průmyslu. Jeho případný pád by mohl ekonomickými trhy dost zacloumat.

Nepohodlný oligarcha

V rok staré kauze se dnes patrně píší poslední dramatické řádky. Většinový majitel společnosti a jeden z nejbohatších mužů Ruska Michail Chodorkovskij upadl loni po své agresivní kampani na obranu svých ekonomických zájmů v nemilost Kremlu. Nechtěl se podvolit plánům vlády, která hodlala omezit daňové úniky ropných koncernů přes tzv. off-shore zóny v jiných ruských republikách, jako je třeba Kalmykie. Chodorkovskij také podporoval opozici a říkal, že by v roce 2008 možná mohl kandidovat na prezidenta. Proti vůli Kremlu spřádal plány, že vybuduje soukromý ropovod do Číny.

Lidé kolem Vladimira Putina se rozhodli jej potrestat. Chodorkovskij sedí od října ve vazbě, jeho společník z vedení Jukosu Platon Lebeděv obývá vazební celu už od loňského léta. Oba jsou obviněni z daňových úniků a dalších deliktů, údajně spáchaných při privatizačních machinacích v roce 1994. Konkrétně jim prokuratura klade za vinu, že uváděli „falešné, zavádějící a neúplné informace do výročních zpráv“, jakož i že „zamlčovali“ ohromné částky, které firma dlužila státu na daních. Většina pozorovatelů se přitom shoduje, že by podobně mohla ve vazbě sedět většina ruských podnikatelů, zbohatnuvších během divoké privatizace 90. let. Podtext kauzy je prý čistě politický.

Soud s oligarchou a jeho společníkem nedávno zahájený v Moskvě ovšem nyní překryla jiná kauza, která spád událostí urychlila. Úřady poslaly Jukosu předminulý týden žádost o splacení daňových nedoplatků za rok 2000 ve výši 3,4 miliardy dolarů. Firma se začala bránit, že není schopná částku uhradit, když jsou její konta zmrazená kvůli procesu s Chodorkovským. Jukos ale už dostal další žádost o splacení daňových úniků tentokrát za rok 2001 ve výši opětovných 3,4 miliard dolarů. Podobné nároky se evidentně chystají i za léta 2002 a 2003. Jako náhradu za ně bude stát asi požadovat kontrolní balík akcií Jukosu, který patří bance Menatep. Ta tvoří jádro Chodorkovského impéria a v Jukosu jí patří rozhodujících 60 %. Pokud by se Kremlu krok podařil, společnost by de facto přešla do státních rukou. Neutralizace nepohodlného oligarchy a jeho moci by byla dokonána.

Dá-li se nějak v nepřehledné změti obvinění, dementi i účelových vyjádření z minulého týdne trochu vyznat, pak se zkrátka zdá, že kremelský plán, řízený zřejmě samotným ministrem financí Alexejem Kudrinem, nechce Jukos dovést k vyloženému bankrotu, rozhodně jej ale tlačí až na samou hranu krachu. Viktor Geraščenko, bývalý guvernér ruské centrální banky a od konce minulého měsíce šéf představenstva Jukosu, třeba řekl, že nejpozději v srpnu se bude muset firma poslat do bankrotu sama kvůli insolvenci. Krach obrovské společnosti by ale nepochybně byl kvůli destabilizaci země nežádoucí. Zahraniční investice do Ruska jsou nyní na historickém minimu.

Zázrak se nekonal

Společníci a vedení Jukosu napojení na uvězněného Chodorkovského mají v rukou jedinou zbraň – hrozbu, že zastaví nebo drasticky omezí vývoz ropy do zahraničí. Faktem je, že ačkoli tahanice s vládou trvá už přes rok a ceny jejích akcií padají, firma dále funguje. V červnu vyprodukovala rekordních 1,72 milionu barelů. Vedení tvrdí, že společnost vydělává „zdravé“ peníze a plní všechny svoje plány. Ale útoky státních úřadů by to vše prý mohly zhatit. Uvedli také, že nebudou schopni splácet zahraniční úvěry, čímž vlastně předeslali možnost bankrotu.

Minulý týden se proto hrála pokerová hra. Generální prokuratura vyslala soudní exekutory do sídla firmy, dvacetipatrové výškové budovy na jihozápadě Moskvy. Jak uvedl mluvčí Jukosu, policisté chtěli původně odnést všechny počítače, zastavilo je až varování, že by firma okamžitě přestala fungovat. Takže nakonec se spokojili s pevnými disky z počítačů vedoucích manažerů. Vzali si také dokumenty týkající se poslední valné hromady akcionářů.

A Chodorkovskij? Tváří se, že je v pohodě. V případě svého propuštění prý nehodlá opustit zemi a je připraven bojovat za svá práva dál. Letos v květnu se nicméně pokusil o jakýsi smír s Putinem svým článkem uveřejněným v deníku Vědomosti. V něm se kál za hříchy oligarchů z 90. let, vyzýval k větší sociální zodpovědnosti bohatých podnikatelů a o Putinovi prohlásil, že je „demokratičtější než 70 % populace naší země“. Na vývoj událostí to ale nemělo vliv.

Je jasné, že vedení Jukosu tahá za kratší konec. Bankrotu se patrně bát nemusíme – není výhodný pro žádnou stranu sporu. Ale pohlcení firmy státem asi ano. Výsledkem bude výrazná nervozita na finančních trzích. Putinem proklamovaná hospodářská stabilita a atraktivita Ruska dostává pořádně zabrat.

(RESPEKT)