Srpen 2004

Jak eliminovat KSČM? Snadno

Jiří Pehe

Hlavní příčinou politického rébusu, který vzniknul jak po volbách, tak po pádu Špidlovy vlády, je už tradičně rozštěpení české levice mezi sociální demokraty a „nesystémovou“ komunistickou stranu. Kombinace poměrného volebního systému a skutečnosti, že KSČM má nulový koaliční potenciál, vede k vytváření neorganických, a tedy nestabilních, politických slepenců přes politický střed pokaždé, když ČSSD vyhraje volby.

Jednou cestou by samozřejmě byla kultivace KSČM tak, aby byla přijatelná jako koaliční partner - což se ovšem bohužel na jejím nedávném sjezdu opět nestalo. Dalším řešením by bylo vtažení nereformované KSČM do koaliční vlády s nadějí, že by jí taková účast ve vládě „zcivilizovala“ a sňala by z ní nálepku protestní strany, která zadarmo sbírá hlasy všech nespokojených. Jenomže toto řešení je velmi riskantní a bylo by pro mnoho voličů nepřijatelné.

Účinnější cestou, jak se vypořádat s problémem KSČM, je francouzský model. I ve Francii existuje silná protestní strana populistického politika Le Pena, která má podporu zhruba 18 procent voličů. V dolní komoře francouzského parlamentu ale nesedí ani jeden poslanec této strany.

Důvodem je dvoukolový většinový volební systém, který značně snižuje šance politických extrémistů na parlamentní zastoupení. V druhém kole hlasování se totiž pravidelně vytvářejí většiny, které jsou nejen aliancemi pro někoho, ale také koalicemi proti někomu.

Sami známe tento efekt ze senátních voleb v České republice, kde se dvoukolový většinový systém uplatňuje. V jeho důsledků má v českém Senátu KSČM pouze minimální zastoupení.

O zavedení většinového systému i pro volby do Poslanecké sněmovny se často mluví, ale politické strany se buď nemohou shodnout na jeho formě, nebo navrhují různé kočkopsy, jakým byl volební systém z dílny opozičně-smluvních stran, který nakonec zamítl Ústavní soud.

ODS nyní zase trvá na jednokolovém většinovém systému, v němž vítěz bere vše. Tento systém by sice posílil schopnost vytvářet funkční vlády, protože by například ODS mohla při svých současných preferencích získat až nadpoloviční většinu křesel v parlamentu, ale neřeší problém KSČM. Ta by v celé řadě obvodů mohla v jednokolovém systému zvítězit a měli bychom opět stejný problém: rozštěpenou levici.

Politici by se tedy měli ve světle současných problémů vážně zamyslet nad zavedením dvoukolového většinového systému pro volby do PS. Existují přitom různé možné modifikace. Přijatelné by například mohlo být francouzské řešení, v němž do druhého kola postupují všichni politici, kteří v prvním kole získají v jednomandátových obvodech více než 12,5 procenta hlasů.

Ať už by byla konečná forma dvoukolového klání ve volbách do PS jakákoliv, KSČM by „rozstřel“ v druhém kole, v němž může vyhrát jen jeden kandidát, tlačil k vnitřním reformám. Pokud by zůstala pro většinu voličů nepřijatelnou, ve Sněmovně by byla zastoupena jen minimálně. Pokud by se reformovala a stala se přijatelnou, vyústilo by to v postupné sjednocení české levice. V každém případě by dvoukolový většinový systém ukončil období vratkých koaličních slepenců, opozičních smluv nebo slabých menšinových vlád.

Jakékoliv změny volebního systému pro volby do PS budou samozřejmě zpochybňovány tvrzením, že by se musel změnit i volební klíč pro senátní volby. Ve skutečnosti to není nezbytné, protože například v první republice se pro volby do obou parlamentních komor používal stejný volební systém.

Pokud by ale chtěli zákonodárci zachovat současnou ústavní úpravu (kdy se do Senátu volí podle jiného klíče, než do PS), bylo by možné buď volební klíče pro PS a Senát vyměnit, nebo například (tak jak je to běžné v mnoha zemích) navázat horní komoru na kraje - a to tak, aby každý ze čtrnácti krajů měl v Senátu stejný počet zástupců. Každopádně důležitější je volební systém pro volby do PS, protože od složení dolní komory se odvozuje sestava a stabilita vlády.

(www.pehe.cz)