Srpen 2004

Když vraždit je tak snadné

Zbyněk Petráček

Existuje pouze jedna al-Káida, ať už organizovaná více či méně pevně, nebo se z tohoto loga stala nálepka na všechny teroristy? Takto se lze ptát nad zprávou ve středečních novinách, že teroristé v Iráku uřízli hlavu dalšímu rukojmímu, Korejci Kim Sung-ilovi. K zločinu se přihlásila skupina Monoteismus a džihád, napojená na al-Káidu, byť mnozí jsou přesvědčeni, že skutečným iniciátorem je přímo abú Músa Zarkáví, jeden z nejhledanějších členů al-Káidy. Předtím byli stejně brutálně zavražděni dva Američané (Nick Berg v Iráku a Paul Johnson v Saúdské Arábii).

Ve skutečnosti není hlavní, zda pachatelé mají pomyslnou legitimaci al-Káidy. Jde o to, jak jim a jejich vražedné ideologii čelit. Co vlastně ti teroristé chtějí? Ke komu se obracejí se svým vražedným poselstvím?

Všichni jste nevěřící

Nabízí se odpověď: Pachatelé zkrátka vzkazují Západu, aby se nepletl do věcí na Blízkém východě, a teror pomine po stažení z Iráku. Podívejme se však na to podrobněji.

Za prvé: Rozhodně nelze říci, že vraždy jsou výsledkem Američany vedeného zásahu v Iráku. Jednak proto, že aktivity al-Káidy mu dávno předcházely a vyvrcholily (prozatím) 11. září 2001. Ale též proto, že terorismus v poslední době zesílil právě v Saúdské Arábii. Je nyní veden ve dvou hlavních liniích. První z nich tvoří únosy rukojmích doprovázené konkrétními, zpravidla nesplněnými požadavky a poté vraždou zajatce. Druhou pak přepady s plošným vražděním typu „padni, komu padni“ – tedy co se nemuslimů, respektive „nevěřících psů“ týče.

Dvě ukázky z posledních týdnů – již 1. května bylo zabito šest lidí (pět Zápaďanů a jeden saúdský policista) ve městě Janbú u Rudého moře; jeden mrtvý Američan byl pak vláčen ulicemi za autem. A 29. května byl přepaden cizinci obývaný komplex ve městě Chubár u Perského zálivu; na místě zůstalo 22 mrtvých, mrtvola jednoho Brita byla vláčena za autem. Takže výstraha „agresivnímu“ Západu, nebo spíš inspirativní apel na souvěrce?

Co si myslí občané

Za druhé: V Iráku lze leccos svést na okupační správu, poválečný chaos, spojenecké kiksy či nedokonalé porozumění tamní situaci. Ale proč vlna teroru zasahuje i Saúdskou Arábii?

Je důležité připomenout, že tato pohádkově bohatá země žije do značné míry ve středověku – dosud nezažila volby, ba ani sčítání lidu. Je známo, co si myslí proamerická vládnoucí rodina Saúdů v úhrnném počtu stovek lidí. Je známo, co očekávat od protiamerické al-Káidy, která sice odtamtud vzešla, založil ji tamní rodák Usáma bin Ládin, ale světoví analytici odhadují počet členů její saúdskoarabské buňky zhruba na 25 osob. Ale není známo, co si myslí „ostatních“ 20(?) milionů občanů saúdské monarchie. Podporují více zaopatřovatelskou dynastii, nebo al-Káidu? Nikdo soudný neví.

Řada saúdských potíží s terorismem jde na účet sporů v rámci panovnického domu Saúdů, jak upozorňuje například analytická skupina Debka (www.debka.com), známá svým sloganem „začínáme tam, kde média končí“. Podle jejích informací plynou saúdskoarabské spory o přístup k terorismu z ne zcela jasných kompetencí. Král Fahd je už devět let ochromen nemocí a zemi de facto vládne korunní princ Abdulláh, který má sice velkou odpovědnost, ale nikoli definitivní pravomoci. Jeho oponentem je například ministr vnitra princ Najif. Po vraždění ve městě Janbú řekl Abdulláh, že jde o dílo „sionistického nepřítele“. Ve světě to sice nikdo nebral vážně, ale v Saúdské Arábii samotné to byl jasný atak na konkurenta v nástupnictví. Nedokáže-li ministr vnitra zabránit „izraelským rejdům“, může snad být panovníkem? Před týdnem saúdská policie zastřelila teroristu Mukrína, ale pár týdnů předtím se al-Káida bez problémů dostala v Chubáru do druhého nejstřeženějšího – po královském paláci – objektu v zemi. Že by si Najif nechtěl rozčilit islamisty? I takové spekulace se vyrojily. Pak jde ovšem boj proti terorismu na druhou kolej.

Haló, máme Itala

Za třetí a nejzásadnější: Při zkoumání otázek, oč teroristům jde a jak jim čelit, nelze přehlédnout roli katarské TV stanice al-Džazíra, svého času velebené coby „arabská BBC“. Jak například vypadalo její zpravodajství ohledně přepadení v Chubáru? Na internetovém serveru Sawt al-Džihád (Hlas džihádu) se objevil přepis rozhovoru, který televizi poskytl operační velitel akce Fawwáz al-Našamí. Na více než šesti stranách formátu A4 nalezneme například dialog teroristů s al-Džazírou po zajetí italského rukojmího. „Arabská BBC“ se tu ocitá v roli jakéhosi servisu teroristů. Ve zkratce asi takto. Teroristé do mobilního telefonu po vytočení čísla al-Džazíry: Máme tu Itala, můžete natáčet? – Jistě, umí anglicky? – Umí, ale lepší by bylo, kdyby mluvil rodnou řečí. Máte tlumočníka z italštiny? – Jistě.

Věru bezchybně zorganizováno. Jako přenos ze sportovního zápasu. Jenže na konci tohoto přenosu teroristé Italovi prořízli hrdlo a al-Džazíra to vysílala. Takže znovu, tentokrát na bázi onoho rozhovoru: Co vlastně chtějí a koho oslovují? Jistě míří na Zápaďany (proto ona vyžádaná italština), aby byli autenticky vystrašeni. Obracejí se ovšem i na „vlastní lidi“ s jasným poselstvím: Byli jsme jen čtyři, ale uspěli jsme – odložili jsme strach a podařilo se nám zabít 22 nevěřících, aniž by se kdo zmohl na nějakou účinnou obranu. Proč se k nám nepřidáte, je-li to tak snadné? Ano, bylo to snadné. Vycouvá-li Západ kvapně z Iráku a bude-li nadále beze slova kritiky hýčkat Saúdskou Arábii, bude to ještě snadnější.

(Respekt)