Srpen 2004

Poslední trik Františka Ch.

Marek Pokorný

Po rekordním dlužníkovi Komerční banky zbyl snědený krám

Tisíc korun. To je suma, kterou průměrná česká rodina ze svých daní zaplatí za dvouapůlmiliardové dluhy, které za sebou zanechal bývalý masný magnát a šéf fotbalového svazu František Chvalovský. Nové, dosud nezveřejněné informace ukazují, že značnou část této sumy šlo zachránit.

Stopa vede do Švýcar

Chtělo to ovšem větší aktivitu policie a Komerční banky. Během roku 1999 se totiž Chvalovského firmy Českomoravská agrární společnost (Č. A. S.) a Satrapa za podezřelých okolností zbavily cenného majetku – prosperujících masokombinátů. V případu je zapleten i známý pražský advokát Miroslav Bělina, který pracoval jak pro Chvalovského, tak pro Komerční banku. Ale popořádku.

V polovině dubna 2000 upozornil Finanční analytický útvar ministerstva financí (má na starosti boj proti praní špinavých peněz) policii a Vrchní státní zastupitelství na zvláštní transakci: Českomoravská agrární společnost 19. srpna předchozího roku prodala 94 procent akcií společnosti Maso Planá do té doby neznámé švýcarské firmě ATA Holding, a to za necelých 30 milionů korun. Transakce by možná zapadla – kdyby se ovšem na počátku roku 2000 neprovalilo, že tehdejší vlastník Č. A. S. a Satrapy František Chvalovský krachuje a v Komerční bance po jeho firmách zůstává sekera převyšující dvě miliardy korun.

Prodej masokombinátu v Plané byl na pohled podezřele levný. Vždyť šlo o jeden z nejmodernějších závodů v zemi, který má vlastní jmění 160 milionů, tržby přes miliardu a v době prodeje, tedy v první polovině roku 1999, vykazoval zisk 18 milionů korun (ziskový byl i později). Krátce poté získala tajemná švýcarská firma za necelých 15 milionů korun i většinový podíl v Masně Studená. Což je totéž v bleděmodrém: levně přišla k ziskové firmě, jejíž vlastní jmění bylo dokonce 300 milionů korun a tržby 1,5 miliardy.

ATA Holding obě firmy získal za necelých 45 milionů korun, o rok později je však prodal za čtyřnásobek Agftradingu ze skupiny Agrofert podnikatele Andreje Babiše (cenu lze najít ve výroční zprávě Agftradingu). Vše vypadá jako tunel v režii zkrachovalého velkouzenáře Chvalovského. Naoko se ATA tvářila jako firma, kterou vlastní švýcarské banky a investiční fondy. „Ale když jsme od Švýcarů masokombináty kupovali, dojednával to za ně Chvalovský,“ říká zdroj z Agrofertu, který byl u celé transakce.

Trestní oznámení z dubna 2000 na podezřelý prodej masokombinátu si mezi sebou přehazovalo Vrchní a Městské státní zastupitelství v Praze. Spor mělo rozhodnout Nejvyšší státní zastupitelství. A výsledek? Není známý dodnes. „Státní zástupce, který to zpracovával, je na dovolené,“ sděluje mluvčí žalobců Pavel Macur.

Na obě strany

V případu sehrál pozoruhodnou trojroli Chvalovského právník Miroslav Bělina. Ten za švýcarského investora podepisoval i koupi podniku v Plané. Jenže vedle toho, že zastupoval Chvalovského i ATA Holding, pracoval advokát také pro Komerční banku, kterou podnikatel podvedl. Dělal pro ni právní rozbor, zda se Chvalovský při sjednávání úvěrů nedopustil trestného činu. A došel – jaké překvapení – k závěru, že Chvalovského jednání bylo v mezích zákona (banka bez ohledu na to trestní oznámení na svého miliardového dlužníka podala). „Zabývala se tím kárná komise advokátní komory a došla k závěru, že jsem se ničeho nedopustil,“ sděluje Bělina a blíže se o případu odmítá bavit.

Své máslo na hlavě má však v tomto případu i Komerční banka. Kdyby své pohledávky vymáhala důsledněji, nemusela o peníze přijít. Chvalovský a jeho lidé totiž při sjednávání úvěrů vystavili jako záruku směnky, banka je však začala vymáhat až na jaře 2001 – tedy dva roky po splatnosti úvěrů a poté, co Satrapa i Č. A. S. skončily bez majetku v konkurzu. Mimochodem: podobně banka zaspala a promeškala tříletou promlčecí lhůtu, když Chvalovský v únoru 2000 veškerý majetek včetně vily za 40 milionů účelově převedl na příbuzné. Mluvčí banky Marie Petrovová odpovídá pouze písemně – a to jen obecným sdělením, že banka při vymáhání pohledávek „využila všech nástrojů“.

A pak přišel Žák

Jak dnes vypadá průběh konkurzů Chvalovského firem? Ještě v březnu 1999 bylo podle výpisu ze Střediska cenných papírů nejvíce majetku ve firmě Satrapa. Vlastnila masokombináty v Plané, Studené, Klatovech, Hroznětíně a Písnici (jeho největší hodnotou bylo přes 20 hektarů pozemků v Praze) a významné podíly v dalších firmách. Během roku 1999 však masokombináty vyměnila za většinou bezcenné pohledávky a firmu koupila maďarská firma Share s majiteli z Panamy. „Nezbyl tady skoro žádný majetek a nedostal jsem ani skoro žádné účetnictví,“ konstatuje konkurzní správce Jan Růžek.

V Č. A. S. se situace opakuje jak přes kopírák: Chvalovský prodal firmu slovenskému miliardáři Josefu Majskému (ten je za miliardové podvody ve vazbě) a Majský vzápětí jmenoval jednatelem firmy bývalého svazáckého funkcionáře a dnes profesionálního likvidátora firem Ladislava Žáka. Když do společnosti přišla konkurzní správkyně Jarmila Veselá, ocitla se u snědeného krámu. „Zůstala tam jedna nemovitost, o kterou vedu spor, a podíly v dalších zkrachovalých společnostech,“ říká správkyně. Na Žáka podala trestní oznámení pro maření konkurzu – ani on nepředal účetnictví.

Někdejší svazák se ovšem podepsal i na první zmíněné společnosti: jeho firma Z Reality od Satrapy získala poslední hodnotné pohledávky výměnou za bezcenné pohledávky jiných firem. Žák se k uvedeným obchodům vyjádřit nechce. „Doufám, že mne v článku pořádně natřete, protože pak se podobní klienti jen pohrnou,“ vzkazuje prostřednictvím SMS ze své zahraniční dovolené.

(RESPEKT)