Srpen 2004

Utajený svědek viděl úplatek v KB.

Marek Pokorný

Z procesu s manažery Komerční banky vyklouzli šéfové

V pondělí začal dlouho očekávaný proces: skupina kdysi mocných manažerů Komerční banky se zpovídá z obchodů, kvůli nimž ústav prodělal na konci 90. let celkem téměř deset miliard korun. Jako první přišlo na řadu sedm níže postavených bankéřů – kvůli nekrytým úvěrům za jeden a čtvrt miliardy pro firmy tehdejšího šéfa fotbalového svazu, obchodníka s masem a chmelem Františka Chvalovského.

Podle informací Respektu má před soudem vystoupit i dosud utajovaný svědek, který tvrdí, že komplicové Chvalovského dávali bankéřce Jiřině Kaplanové za poskytnutí úvěru půlmilionový úplatek. Zato nejvyšší šéfové banky se zřejmě nebudou zodpovídat vůbec. V pátek (25.06.2004, pozn. red. CS-magazínu) státní zástupce oznámil, že zastavuje jejich trestní stíhání – přestože drželi nad dlužníky ochrannou ruku a přes četná varování jim schvalovali další a další úvěry.

Software to nebral

Je pondělí (21.06.2004, pozn. red. Cs-magazínu) krátce po deváté hodině a do jednací síně Městského soudu v Praze vstupuje hlavní obžalovaná. Kdo s ní mluvil v 90. letech, stěží ji nyní pozná: tehdy rázná elegantní dáma, vždy nákladně oblečená a se spoustou zlatých šperků, dnes nevýrazná důchodkyně s ukřivděným pohledem. Ještě před pěti lety Jiřina Kaplanová (63) jakožto ředitelka odboru financování obchodů Komerční banky rozhodovala o stovkách milionů. Za podíl na úvěrovém podvodu hrozí jí a jejím šesti podřízeným až 12 let vězení.

Obžalobu čte státní zástupce František Fíla bez tří minut plnou hodinu. Stojí v ní následující: odbor Kaplanové poskytl skupině kolem Františka Chvalovského od června 1998 do ledna 1999 třináct úvěrů celkem za 1,3 miliardy korun, především pro firmy Satrapa a Č.A.S.; ve všech případech bylo ve smlouvě přesně určeno, nač mají být peníze použity (na financování vývozu masa, chmele apod.). Na papíře mělo jít o zcela bezpečné operace, za něž měly ručit zahraniční banky. Jenže ve skutečnosti žádné ručení neexistovalo, Chvalovského firmy nic nevyvezly a peníze v drtivé většině skončily na splacení starých úvěrů. Podle žalobce za to nesou vinu i sami bankéři, kteří o všem museli vědět.

Po půl jedenácté předstupuje před senát Jiřina Kaplanová. „Je to snůška nesmyslů a neodborných výrazů,“ říká o obžalobě zajíkavým hlasem, během několika vět však nabude sebejistoty a ráznosti. Hájí se, že její odbor byl zřízen právě proto, aby financoval obchody rizikových firem (měly vesměs ohodnocení 5, „vysoce rizikové“). Ovšem na otázku, proč počítačový systém banky vykazoval namísto Chvalovského podniků jako dlužníky renomované finanční ústavy Deutsche Bank, Citibank či Credit Suisse, dává bankéřka kuriózní odpověď: „Software byl dělaný pro jiný typ obchodů, takže se tam musela napsat zahraniční společnost, jinak by nefungoval.“ A když se soudkyně Dana Pacholíková ptá, jak to že z peněz určených na vývoz masa a chmele mohla Chvalovského skupina splácet staré dluhy, bývalá ředitelka krčí rameny: „Moje povinnost nebyla využití těch peněz kontrolovat, ani bych to neuhlídala, měla jsem toho moc. Peníze nemají mašličky.“

Půl milionu na ruku

Státní zástupce Fíla obstavil Kaplanové rodinnou vilu v Praze (pro případ, že by soud nařídil uhradit škodu), ale jak připouští, nemá žádné důkazy, že by peníze na ni získala bankéřka nelegálně. Rodina měla totiž dostatečně vysoké příjmy: sama Kaplanová měla plat přes sto tisíc měsíčně. Svým způsobem ovšem vydělávala i na maskování Chvalovského triků: „Pokud vykazovala dobré hospodářské výsledky, dostávala navíc vysoké odměny,“ upozorňuje Fíla.

V říjnu 2002 policie získala i svědectví o údajné korupci. S výpovědí se přihlásil obchodník, který je ve spise uváděn jako utajený svědek s krycím jménem Vilém Vltava. Podle svého tvrzení byl osloven spolupracovníky Chvalovského Miloslavem Brodackým a Zdeňkem Mezerou, kteří mu slíbili zařídit úvěr. Před jeho očima prý předali Kaplanové půlmilionový úplatek. Kaplanová to však rezolutně odmítá: „Je to lež. Na pana Vltavu jsem podala trestní oznámení,“ říká rozhořčeně. Státní zástupce Fíla označuje svědka za „naprosto věrohodného“ a doufá, že ho nakonec přiměje vypovídat pod pravým jménem. Na „Viléma Vltavu“ však přijde řada nejdřív v říjnu. Soudkyně Pacholíková zatím vyslechla pouze Kaplanovou a proces odročila na polovinu září.

Po skončení tohoto případu se stejná soudkyně pustí do samotného Chvalovského. Obžalobu na něj dostala už před měsícem: velkoobchodník je za vylákání úvěrů stíhán spolu s pěti dalšími pomocníky, mezi nimiž jsou i zmínění Mezera a Brodacký. Také jemu se žalobce pokusil obstavit majetek. Příkaz k zajištění švýcarských kont však přišel pozdě, takže většina peněz odtekla pryč, a svou vilu nechal Chvalovský v předstihu přepsat na dceru. Oficiálně Chvalovský nemá téměř žádný majetek. Žalobce Fíla ale při prověřování majetku narazil na lázeňský komplex v Teneriffe na Kanárských ostrovech. Oficiálně je psaný na najaté právníky, podle Fíly však faktury a běžný provoz stále hradí Chvalovský.

Užiteční idioti

V případu Chvalovský bude na lavici obžalovaných chybět tehdejší představenstvo Komerční banky. A to přesto, že zlaté časy pro fotbalového bosse nastaly v červnu 1998, kdy se nejvyšším šéfem peněžního domu stal vášnivý slávista Jan Kollert. Sama Kaplanová uvádí, že Kollertovo vedení zařadilo Chvalovského do seznamu VIP klientů, kterým se má vyjít všemožně vstříc. „Ale to bylo normální, považovali jsme ho za velmi dobrého klienta, věřili jsme mu,“ říká Kaplanová. V té době si už zhoršující situace Chvalovského firem všimly ostatní úvěrující banky a rychle od něj dávaly ruce pryč. Většinu ze třinácti úvěrů schválilo Kollertovo představenstvo, podle státního zástupce však nic vědomě neporušilo. „Vycházeli z falešných dokladů, které jim předával odbor Kaplanové,“ říká Fíla. Existují ovšem indicie, že Chvalovský měl v nejvyšším šéfovi banky svého zastánce. Na jaře 1999 představenstvo objednalo audit některých úvěrů. „Kollert se snažil dosáhnout, aby Chvalovského firmy byly z auditu vyjmuty,“ tvrdí tehdejší člen statutárních orgánů banky.

Nejvyšší šéfové měli donedávna na krku stíhání za podíl na druhém, ještě větším podvodu – totiž za osmimiliardový tunel, který v Komerční bance zůstal po mezinárodním podvodníkovi Baraku Alonovi (ten se nyní zdržuje v Rakousku, jeho případ převzal vídeňský soud a nařídil projednání na druhou polovinu roku). Spis si mezi sebou přehazovali státní zástupci dva roky, až se nakonec minulý měsíc vrátil na stůl žalobci pro Prahu 1 Pavlu Suchánkovi. A ten v pátek oznámil, že stíhání zastavuje. „Musel bych prokázat úmysl, a to není tak jednoduché,“ říká žalobce. V minulosti prosazoval stíhání Kollertova vedení, dnes však tvrdí: „Vypadá to, že to byli takoví idioti, že by podepsali snad cokoli.“

(Respekt)