Srpen 2004

Polemika s jedním čtenářským dopisem

Vážený pane Doležale,

nevím zda u nás válka skončila nebo ne jak vy píšete, ale vím určitě, že v hlavách některých sudetoněmeckých politiků (a nejen politiků) i těch "takzvaných nevinných dětí" ještě neskončila určitě. Téma války a tzv. vyhnání mě docela zajímá. Jenom nechápu proč Vy a váš souputník p. Mandler se neustále zabýváte jenom jedním tématem z tohoto hrůzného období? Proč se také nezamyslíte nad rokem 1938? Dodnes žije řada Čechů, kteří byli vyhnáni ze svých domovů v pohraničí jenom proto, že optovali pro Československo tzn., že se dobrovolně prohlásili za Čechy, což byl pro sudetské Němce zločin. A nejednalo se pouze o státní zaměstnance, ale i o Čechy, kteří žili v pohraničí po několik generací. Ostatní Češi (bylo jich kolem 600 000) optovali pro Německo, většinou z důvodu toho, že nechtěli přijít o majetek. Jenže jak s němi ti hodní sudetští Němci zacházeli (nebo chce někdo tvrdit, že celý aparát tvořili dosazení říšští Němci)?

Česky na veřejnosti mluvit nemohli, všechny české školy byly zrušeny, všechny české spolky a organizace také, na úřadech mohli mluvit pouze německy. Jak tohle nazývate Vy? Genocida? Nebo je to snad dobrovolná germanizace?

Mohli byste s p. Mandlerem udělat nějakou studii, kde byste porovnali jaké podmínky měli Češi po zabrání pohraničí pod německým blahem a jaké podmínky měli Němci pod českým jhem za první republiky. To by byly zřejmě zajímavé údaje, nemyslíte? Pravdou je, že sudetští Němci měli největší procentuální (18%) zastoupení obyvatelstva v NSDAP ze všech Němců - byli nejfanatičtější ze všech. Což vypovídá za vše. Ještě na jaře r. 1945 při transportech vězňů koncentračních táborů nabádali na nádražích ty "nevinné děti" spolu se svými matkami stráže SS aby ty "zločince" postříleli. Není divné, že po válce vězňové z koncentráků, kteří šli pochody smrti tvrdili, že nejhůř se k nim chovalo civilní obyvatelstvo na území Sudet?

Je morální tvrdit, že 8. května skončila válka a tudíž všechny násilnosti (z české strany)po tomto datumu jsou barbarským zločinem? Vždyť sami Němci vraždili i po 8. květnu a muselo jim být jasné, že tím už vůbec ničeho nedosáhnou. To není barbarství? Proč tedy odsuzovat pouze Čechy? Jak vlastně proběhla denacifikace v řadách sudetských Němců? Pokud vím tak SL zakládali i staří náckové. A jejich potomci s tím nemají vůbec žádný problém. Pokud chtějí sudetští Němci abychom se tzv. vyrovnali se svojí minulostí, proč to tedy neudělají oni s tou svojí? Měli na to už bezmála 50 let v demokratickém režimu a ještě to nedokázali.

Ono je jasné, že kdyby si přiznali, že skutečně svojí volbou p. Henleina rozbili Československo a pomohli nastolit fašismus (a konečně tím bylo umožněno i pozdější panství komunismu) v této zemi, že vraždili nejen vojáky ale i civilisty v roce 1938, tak by nemohli vykřikovat o tom jak strašně jim bylo ublíženo. Někdy to tak vypadá, že sudetští Němci byli největší obětí 2. světové války. O tom jak byli zfanatizovaní v roce 1938 dnes nechtějí ani slyšet. A rozhodně se nejednalo o pár henleinovců.

Považujete za normální, když ty "nevinné" sudetské Němky doslova a do písmene olizovaly (líbaly) z vděčnosti a úcty stupátko Henleinova Mercedesu a chodníky kam vstoupila jeho noha, tak jak se to stalo např. v Chebu? Takhle se chová člověk, který nemá nic společného s národním socialismem? Komu asi dali tito lidé hlas ve volbách, co myslíte. Volili tito lidé demokratické strany nebo nacismus, tudíž rasovou nesnášenlivost, fanatický nacionalismus? Pokud vím tak 90% sudetských Němců volilo ve volbách v letech 1937-1938 nacismus, to znamená rasovou nenávist a nacionalismus. Volili nacismus, pár let se měli dobře a potom spolu s prasaty žrali slupky, které jim jejich vrchnost předhodila . To je ale pouze jejich problém.

Po válce se všichni tvářili jako velcí demokraté, proč to ale neprokázali v roce 1938 při volbách, kdy to bylo zapotřebí nejvíc? Ano je jasné, že existovali i demokratičtí sud. Němci a těch si vážím. A je pravda, že šli do odsunu i když nemuseli. Samozřejmě nesouhlasím s tím jak byla provedena první "divoká" část odsunu, protože se Češi snížili na úroveň toho co dělali Němci po celou dobu od roku 1938 až do roku 1945. Ale odsun jako takový byl nutný, protože nacionalismus je a nejen v sudetských Němcích dodnes pevně zakořeněný.

Sudetští Němci nebyli žádným státoprávním národem ale pouze menšinou na tomto území a to vždy od samého počátku jejich příchodu. Oni totiž přišli na území českého státu, to území nebylo bezprizorní. Po celou dobu tady bylo království české i pod nadvládou Habsburků. Patrně se Habsburkové nechávali korunovat českými králi, nebo ne? Jenže to čeští Němci samozřejmě popírají (patrně německý nacionalismus, nebo ne p. Doležale?)

Jak sám dobře víte žádná menšina na území cizího státu nemá právo vyhlašovat svůj "stát". Jak by se dnešním Němcům líbilo, kdyby si Turci v Německu vyhlásili nějaký svůj pašalik, nebo Arabové ve Francii kalifát?

To by asi nešlo, že? A přece jsou to dost velké menšiny na to, aby mohly být státoprávné. Nebo ne?

Největší "sranda" na tvrzení p. Mandlera je, že mluví pořád o "Národní frontě" na české straně. "Národní fronta" na sudetoněmecké straně mu vůbec nevadí. Pan Posselt se v České televizi "chlubí", že v SL jsou jak bývalí členové předválečné KSČ, tak NSDAP ale i sociální demokraté a členové SED. Národní fronta jak vyšitá. Ale to je zřejmě v pořádku, že? Panu Posseltovi to divné vůbec nepřijde.

Samozřejmě také neustálé tvrzení o tom, že Češi nesmyslně trvají na výsledcích 2. sv.války, protože ty "výsledky" už neexistují, je stupidní. Že půlka dnešního Polska je na bývalém (skutečně) říšském území je asi důsledek útoku Marťanů, ne? Další perličku předvedla pí. Petruška Šustrová, která v jednom jediném článku, který se vztahoval k tématu "Centrum vyhánění" napíše, že Poláci "odsunuli" a Češi "vyhnali". K tomu už opravdu není co dodat.

Pane Doležale, přesto všechno jsem optimista a vím, že jednou k usmíření mezi Čechy a sudetskými Němci dojde. Jenže to bude tehdy, až budou o své "vině" psát obě strany stejně otevřeně. A míč není rozhodně na české straně.

S pozdravem

L. Sigmund

Replika Bohumila Doležala:

To, co pan Sigmund píše o postavení Čechů v pohraničí po německém záboru v roce 1938, je nesmysl. Podle mezistátní dohody z 20. listopadu 1938 dostali starousedlíci (tj. Češi, kteří se narodili v pohraničí do počátku roku 1910 a jejich přímí potomci) říšskou státní příslušnost. Pokud si chtěli zachovat československou, museli pro ni optovat. V obou případech mohli v pohraničí zůstat a jejich majetek ani jejich česká národnost tím nebyla dotčena. Jistě, jejich postavení bylo nelehké a vůbec se nedivím těm, kteří odešli. Ale nevidím důvod, proč ho ještě přibarvovat nepravdami.

O tom, že zabrání pohraničí bylo pro tamější Čechy blaho, mluví pan Sigmund, nikoli já. To, že se Němci v ČSR měli lépe než Češi za Hitlera, může považovat za relevantní jen člověk, pro něhož je Hitler vzorem hodným napodobení: máme právo zacházet s Němci podobně, jako Hitler zacházel s námi. Takových u nás po válce bylo zjevně hodně a přežívají až dodnes.

O tom, že sudetští Němci měli percentuálně největší zastoupení v NSDAP z celé říše, bych radši nemluvil. Někdo by si totiž mohl vzpomenout, že v relativně svobodných volbách v roce 1946 volilo 38% “Čechoslováků” (v Čechách to bylo celých 42%) KSČ. Bylo to vůbec nejvíc ve střední Evropě (v Rakousku měli komunisté přes mocný ruský nátlak pár procent, v Maďarsku, které bylo Rusy celé okupováno, 17% (proti 57% demokratické Malorolnické strany), v Polsku se Armija Krajowa z posledních sil zoufale bránila ruským okupantům a svobodné volby si tam komunisté vůbec netroufli uspořádat).

Vůbec mne nezajímá, jak se se svou minulostí vyrovnali sudetští Němci, protože to není moje věc, ale věc sudetských Němců. Moje věc je, jak se se svou minulostí vyrovnali Češi. Citovaný dopis je toho pěkným dokladem.

To, že sudetští Němci byli největší obětí druhé světové války, netvrdím já, ale pan Sigmund. Já tvrdím, že sudetští Němci byli také obětí druhé světové války, a navíc se jí stali až poté, co válka skončila.

Sudetští Němci prý nebyli žádným “státoprávním národem”, ale pouze menšinou na tomto území, a to vždy od jejich příchodu. I toto tvrzení je nesmyslné, středověk neznal pojem etnického národa v dnešním slova smyslu.

Žádná menšina na území cizího státu nemá právo vyhlašovat svůj “stát”. Když to vezmeme vážně, jen málokterý stát na světě má právo na existenci. Od Finska přes Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Rumunsko (kdysi součást osmanské říše), Bulharsko, Řecko, o Albánii, Makedonii, Srbsku, Chorvatsku, Slovinsku ani nemluvě, samé znásilnění práva.

Podle pana Sigmunda je neustálé tvrzení o tom, že Češi nesmyslně trvají na výsledcích druhé světové války, “stupidní”. Nebudu mu oplácet stejnou mincí a omezím se na upozornění, že nesmyslné je pouze tvrdit, že pokud je něco výsledkem druhé světové války, nesmí se to měnit. Řada výsledků druhé světové války byla už totiž k našemu velkému štěstí změněna. Ti, kdo říkají, že se výsledky druhé světové války nesmějí změnit, myslí, že některé výsledky druhé světové války, to jest vyhnání Němců, jsou jako celek nekritizovatelné. Dobře také vědí, že o žádnou “změnu” v tomto případě nejde, protože návrat vyhnaných je nemožný – už proto, že devadesát procent jich už zemřelo. Jde spíš o pár slov politování a omluvy (tedy to, co se nestalo vyčuranou formulací česko-německé smlouvy). Ale něčeho takového je schopna jen slušná společnost. Snad se tu jednou vyvine.

(www.bohumildolezal.cz)

Replika Tomáše Krystlíka:

Vážený pane Sigmunde,

dovolte mi, abych se dotkl některých věcí, které uvádíte ve svém dopise panu Doležalovi.

Píšete: “Dodnes žije řada Čechů, kteří byli vyhnáni ze svých domovů v pohraničí jenom proto, že optovali pro Československo...” Zde doplním jen vysvětlení pana Doležala. Odstoupená území museli opustit vojáci, policisté a státní zaměstnanci. První dvě skupiny proto, že představovali moc cizího státu, pro třetí nebylo najednou uplatnění. Němci Čechy nevyháněli, měli jen seznam asi 10 tisíc osob (a to nebyli jen výhradně Češi a českoslovenští občané), kteří museli zabraná území opustit.

O kus dále: “Česky na veřejnosti mluvit nemohli, všechny české školy byly zrušeny, všechny české spolky a organizace také...” Opět mylné domněnky. Dokonce mohli ještě po delší dobu vydávat vlastní noviny, všechny české školy zrušeny nebyly, jen střední a vyšší školy – základní české školství zůstalo zachováno tam, kde bylo alespoň 20% českého obyvatelstva – ze všech českých spolků zbyli jen dobrovolní hasiči.

Dále: “...jaké podmínky měli Němci pod českým jhem za první republiky.” Měli zaručenu individuální, ne však skupinovou demokracii. Vyjma některých obcí a okresů byly všude přehlasováni Čechy (na vyšší úrovni). Velmi je poškodila pozemková reforma, pak byli propouštěni ze státních podniků. Překonávání nezaměstnanosti po světové hospodářské krizi a přidělování státních zakázek probíhalo flagrantně ve prospěch Čechů.

Dále poznamenáváte: “Sudetští Němci nebyli žádným státoprávním národem ale pouze menšinou na tomto území a to vždy od samého počátku jejich příchodu. Oni totiž přišli na území českého státu, to území nebylo bezprizorní.” Mýlíte se. Menšina to byla mezi válkami téměř 50 procentní na území dnešní ČR – pokud se takový podíl dá ještě nazývat menšinou. Po příchodu jejich předků do pohraničních oblastí, které byly divočinou (z hlediska osídlení “bezprizorní”), se tam Slované nevyskytovali.

Dále Vaše tvrzení: “Jak sám dobře víte žádná menšina na území cizího státu nemá právo vyhlašovat svůj ´stát´. Co je to za hloupost, pane Sigmunde? Zapomněl jste na Wilsonovu zásadu o sebeurčení národů? A co byli Češi v Rakousku-Uhersku? Většina snad? A přece vyhlásili svůj stát!

“Že půlka dnešního Polska je na bývalém (skutečně) říšském území je asi důsledek útoku Marťanů, ne?” Nikoli – následkem územní expanze SSSR na úkor Polska.

“Další perličku předvedla pí Petruška Šustrová, která v jednom jediném článku, který se vztahoval k tématu ´Centrum vyhánění´ napíše, že Poláci ´odsunuli´ a Češi ´vyhnali´. K tomu už opravdu není co dodat.” Mýlíte se, je. Odsun z Polska byl doprovozen 50 až 60 obětmi na životech, v ČSR minimálně několika desítkami tisíc. Němci odsouvaní z Polska si mohli vzít s sebou movitý majetek, bývalí českoslovenští občané max. 50 kg a některé věci nesměly být v této kvótě obsaženy vůbec.

“A míč není rozhodně na české straně.” Samozřejmě, že je. Sudetoněmecký krajanské sdružení se za německé počínání za války již dávno Čechům omluvilo. Je otázkou, kdy to Čechům – a Vám - dojde.

S pozdravem

Tomáš Krystlík