Srpen 2004

Absint, šnaps Švýcarů, dostal opět zelenou

Zita Senková

Pro mnohé slavné umělce se stal zdrojem tvůrčí síly a inspirace. Absint, hořký pelyňkový likér, "národní šnaps" Švýcarska, který se ve své kolébce již nebude muset pálit potají. Parlament totiž zrušil zákaz z roku 1908 a legalizoval výrobu tohoto slavného nápoje. Historii švýcarského absintu započal doktor Pierre Ordinaire. Své pacienty léčil zeleným elixírem vlastní produkce, který vyráběl podle receptu staré zkušené bylinkářky. Proslulým se absint stal až roku 1805, kdy ho ve své továrně začal ve velkém vyrábět Francouz Pernod.

Švýcarský absint byl proslaven svou kvalitou, kterou mu dodávala síla bylin sbíraných na horských lukách. Avšak v této zemi byl nápoj na začátku minulého století zakázán poté, co jistý muž v opilosti postřílel svou rodinu. Později se sice ukázalo, že požil značné množství vína, nikoli absintu, přesto zákaz (zejména kvůli vinařské lobby) zůstal v platnosti téměř celé jedno století. Zákaz výroby absintu tehdy citelně zasáhl do života obyvatel údolí. Výroba šnapsu totiž zaměstnávala stovky lidí. Ve Vallon se produkovalo na 3600 litrů absintu denně, z toho dvě třetiny putovaly do celého světa. Říkalo se, že nad údolím se vznášel "anýzový mrak".

Absint jako lék proti malárii si v roce 1830 vzali francouzští vojáci do Alžírska. Jeho pití se záhy stalo módou, ale našlo i své odpůrce. Prosazovali zákaz likéru, protože: "dělá z lidí kriminálníky, způsobuje demenci, epilepsii a tuberkulózu". Artemisia absinthium neboli pelyněk pravý je základní složkou smaragdově zbarveného nápoje výrazně hořké chuti, který obsahuje také další byliny jako anýz, koriandr, fenykl, meduňku či heřmánek. Přesný recept je však tajemstvím výrobce.

Absint se během 19. století stal symbolem také ve Francii, kde ovlivňoval tvorbu většiny umělců, a to až do zákazu výroby v roce 1915. Důvodem byly neblahé účinky nadměrného užívání absintu, který obsahuje substanci zvanou thujon. Je nejen karcinogenní, ale může vést až k poškození centrální nervové soustavy. K umělcům, kteří si oblíbili "zelenou vílu", patřili například Hemingway, Oscar Wilde či Toulouse-Lautrec, který u sebe nosil hůlku se skleničkou na alkohol.

Ve švýcarském Val-de-Travers, odkud likér pochází, nyní slaví a těší se z renesance výroby kultovního moku. "Legalizace znamená pracovní místa pro naše údolí," říká Sylvan Piaget a neskrývá i jisté obavy. "Teprve zákaz učinil z absintu mýtus. Pokud by se nepálil potají, nikdy by nebyl námětem slavných obrazů Picassa či van Gogha. Doufejme, že legalizace mu neubere na popularitě."

(MFDNES)