Srpen 2004

Opalovací byznys, vínem proti dně

Vratislav Schreiber

Endokrinolog Michael Hollick musel odejít z kožního oddělení lékařské fakulty univerzity v Bostonu za to, že propagoval slunění (Science 304/2004). Vyhozený vědec patřil k těm, kteří doporučují mírné slunění jako prostředek pro posilování kostí a celkového zdravotního stavu. Je něco takového na propuštění? Samo o sobě jistě nikoli. Hollickův problém však spočíval v tom, že byl veden na výplatní listině konsorcia solárií. Barbara Gilchrestová, vedoucí kožního oddělení, kde Hollick pracoval, endokrinologovu výpověď odůvodnila tím, že její oddělení si v žádném případě nepřeje být spojováno s propagací solárií, protože je to profesionálně nezodpovědné a pro lidi potenciálně nebezpečné: slunění totiž kromě některých pozitivních účinků také prokazatelně zvyšuje výskyt zhoubných kožních melanomů. Přestože Hollickovi na univerzitě zůstalo ještě profesorské místo, vnímá své propuštění jako inkviziční zásah, a rozhodl se proto zareagovat vydáním knihy nazvané Přednosti ultrafialového záření.

Pro úplnost se sluší dodat, že na druhé straně vášnivého sporu o prospěšnost či škodlivost opalování působí také poměrně silná lobby – lobby výrobců krémů chránících před UV zářením. A co říkají poslední vědecké studie? Podle nich je zřejmé, že pro dobrý vývoj a udržování kostí člověk kromě vápníku v potravě potřebuje také trochu toho UV záření, aby se mu provitamin vitaminu D v kůži měnil na vitamin, působící na vstřebávání vápníku. Jenže se ukazuje, že pro něco takového úplně stačí třikrát týdně půlhodina pobytu na běžném denním světle s nezakrytým obličejem a nezakrytýma rukama, takže obyčejný člověk bohatě vystačí bez slunění. I zde je ovšem třeba pamatovat na výjimky – například muslimské ženy, které i v severnějších oblastech světa – třeba v Británii – chodí zahaleny. Těm by lékaři měli předepisovat vitamin D alespoň v kapslích, což se ve Spojeném království děje.

Ti starší ještě pamatují postavu Malého lorda Fauntleroye, který žil u svého dědečka, jenž trpěl dnou a jenž kvůli krutým bolestem, které tuto nemoc doprovázejí, býval často nevrlý a zlobný. Dna je předmětem intenzivního zájmu medicíny dodnes. A jak připomíná jedno z posledních vydání prestižního britského lékařského časopis The Lancet (363/2004), bývá v moderních studiích poškození kloubů i jiných tkání krystaly kyseliny močové někdy dokonce srovnáváno s cukrovkou.

Vždy přitom platilo, že dnu zhoršuje alkohol, zejména destiláty. Výsledky nové americké studie, jíž se zúčastnilo celkem 47 150 lidí sledovaných po dobu 12 let, ale ukazují, že existují určité rozdíly. Dna sice podle studie skutečně nejčastěji vznikla při nadměrném pití alkoholu, kupodivu se ale ukázalo, že pití piva mělo horší následky než požívání destilátů. Víno pak prý působilo dokonce přímo preventivně.