Srpen 2004

Quo vadis, Česká republiko?

Jan Šinágl

Politická a hospodářská situace v ČR je vyhrocená, mravní stav jejího obyvatelstva varující, republika se nachází se ve fázi zlomu. Následky činnosti z velké části neschopných a všeho schopných politiků, kteří určovali a určují dění v zemi po tzv. sametové revoluci už nelze nadále zakrývat a nevidět. Všichni odpovědní a většina občanů to vidí a ví. Politická scéna je bez potřebné převahy moudrých, schopných a charakterních politiků. Chybí charismatické osobnosti a skuteční odborníci ukazující přesvědčivě cestu. Vévodí špatné charakterové vlastnosti u většiny politiků, stejná, či podobná amorálnost napříč vedením parlamentních stran. Následek deformovaného prostředí je ztráta kontaktu s realitou. Nenormální se pro většinu z nich stalo normálním. Lze od těchto “politiků” očekávat občanům a zemi prospěšná rozhodnutí a činy?

Nemají morální právo vést a řídit naši zemi. Příliš dlouho dokazovali, že jsou špatnými hospodáři a nesou za to plnou odpovědnost. Skutečné hodnoty sami netvoří, nepodporují jejich tvorbu, od společnosti příliš a nezaslouženě dostávají, pramálo jí vracejí, škodí. Slušné a poctivé podnikatele likvidují. Většina politiků se chová jako nestydatí příživníci! Sociální mechanismy se zneužívají a nemotivují občany k produktivní práci. Proto by se měly konat nové volby, aby toto letité a pro stát nebezpečné primitivní příživnictví bylo omezeno. Moc proti sobě sama nepůjde, pouze probudí-li se občané a vytvoří-li se potřebný tlak občanské společnosti. Probudí občany rozum, nebo až krize? Jak dlouho lze žít na dluh?

Česká politická scéna zoufale potřebuje kultivovanost. Lze ji postupně dosahovat pozitivními příklady osobností a činů. Těžko mezi ně patří předseda ODS pan Topolánek. 14. června 2004, při oslavách volebního úspěchu ODS do Evropského parlamentu si v televizním programu ČT 1 ve večerních zprávách připíjel s panem Zahradilem se slovy: “Na Evropu, ty vole!”

Ani s naším panem prezidentem nemůžeme být nadšeni. Nic nenamítal proti špinavým penězům, přál si více Viktorů Kožených, evropská vlajka na Pražském hradě by jím byla vnímána stejně jako ruská, či sovětská! Do dnešního dne pan prezident nic z uvedeného nedementoval, za tyto výroky se neomluvil. Vyšší mravní řád je pro něho velká neznámá – nemůže ji ekonomicky podchytit, neexistuje. Jiří Pehe to přesně vystihuje termíny – “ekonom-účetní a politický egoista”.

Bývalý primátor Prahy Jan Kasl v Respektu dodává: “Je to populista, který všechno, to co vyčítal Havlovi, dělá v mnohonásobné míře. Stříhá kdejakou pitomou pásku, předvádí se se škvarky, plýtvá majestátem. Místo, aby víc reprezentoval venku a budoval prestiž a image České republiky.”

Od takovýchto charakterů budeme těžko očekávat impulsy na mravní obnovu společnosti. Pan prezident nám dělá ve světě prokazatelně špatnou službu, byť si toho možná není ani vědomý, tak jako většina obyvatel ČR, která nemá objektivní informace a ani vůli je získat, či vyslyšet.

Většině společnosti chybí schopnost vnímání vyššího mravnímu řádu. Bez něho nemůže být natrvalo funkční společnost ani ekonomika. Štrasburská ostuda u Evropského soudu pro lidská práva narůstá každým dnem, úspěch komunistů ve volbách do EP, korupce, kriminalita a stoupající nezaměstnanost jsou jenom logickým následkem absence morálky a charakterů na nejvyšších místech.

Případ Vladimíra Hučína je děsivým příkladem dnešního stavu společnosti, justice, policie a státní správy ČR. Najdete dnes na světě ještě zemi, která se považuje za demokratickou a svobodnou a která by připustila, aby byl slušný člověk trestán za stejné trestné činy dvakrát, tedy opakovaně i po dvaceti letech a k tomu ještě stejným soudcem a který si trest v plné výši před dvaceti lety odseděl a který mezi oběma tresty vedl bezúhonný občanský život?

Slušné, svobodné a demokratické země takovéto občany vyznamenávají. Jsou na ně hrdi. Učí se o nich na školách a jsou příkladem pro mladou generaci!

Co si má občan myslet o možná budoucím předsedovi vlády ČR Mgr. Stanislavu Grossovi, ministrovi vnitra ČR, který bývalého důstojníka BIS Vladimíra Hučína považuje za zločince a jako promovaný právník si dovoluje porušit presumpci neviny, když pana Hučína obvinil veřejně v televizi a to před zahájením soudního líčení! Do dnešního dne mu nebylo nic zločineckého dokázáno, pane ministře Grossi! Stále čeká na Vaši veřejnou omluvu.

Lze se divit současnému stavu Policie ČR a všeobecnému stavu bezpečnosti ve státě, když za ni má nejvyšší odpovědnost takovýto neschopný a zřejmě všehoschopný člověk?

Končí čas “opozičních smluv”, politická scéna se bude nutně polarizovat na levou a pravou. Zelení možná i nahradí ČSSD, neb0ude-li tato strana schopna radikální vnitřní přeměny. Hezké a oslovující programy se napíší lehce, jejich plnění už tak lehké není.

Je životně důležité pro parlamentní strany a ČR, aby bylo jejich vedení z velké části obměněno schopnými lidmi z členské základny. Potom lze doufat a věřit na potřebné změny. S tím souvisí i funkčnost justice, státní správy a vytvoření spolehlivých kontrolních mechanismů. Je zapotřebí vybudovat občanskou společnost. Pak můžeme začít doufat.

“Výchova k demokratickému občanství spočívá mimo jiné v kritickém hodnocení vlastních možností a jejich hranic. Život v demokratické společností vyžaduje radikální vnitřní přestavbu každého občana, který vyrůstal ve státě totalitním. Materialistické sobectví, sociální parazitismus, finanční nezodpovědnost, morální nevyrovnanost, pragmaticky zdůvodněná zbabělost, jež umožňovaly možnosti přežití za komunistické totality, mají být v co nejkratší době nahrazeny uvědomělým humanismem, realistickou finanční rozvahou, morálními principy vyplývajícími z uvědomění podstaty občanství v demokracii a v neposlední řadě občanskou statečností. Historie učí, že svobodu a demokracii je třeba bránit. Se svobodou je nutno správně zacházet, zjišťovat a uznat její meze, nezneužívat ji k získáni moci či bohatství na úkor jiných a nesklouznout do přežitých ideologií, fašistické, či komunistické, jež v nedávné minulosti natropily tolik škod. Český stát se po deseti letech znovunabyté svobody nachází v morální krizi, jež se projevuje nejen v oblasti hospodářské, nýbrž i v politice a v mezilidských vztazích.” Tolik stále aktuální slova Jiřího Diamanta z roku 1999

Bude to o poctivé práci, vzdělávání, výchově, vyrovnání se s nedávnou minulostí a vlastní odpovědností každého občana, a především o funkčnosti justice, jako garanta vlády práva a spravedlnosti pro všechny občany bez rozdílu společenského postavení.

Zákaz KSČM, respektování zákona o zločinnosti komunistického systému, oceňování boje a odporu proti němu a úcty k těm, kdo tak činili a stále činí, by mělo být samozřejmostí – doufejme, že tomu tak brzy bude!

V jakém stavu jsme převzali naší zemi po našich předcích? V jakém ji předáme našim potomkům? Quo vadis, Česká republiko?

“Žádám pravdu, a ne vytáčky, a od viníků očekávám alespoň stud a mlčení. Bohužel jich namnoze nejsou schopni. A prohlašuji, že si budu až do smrti osobovat právo nazývat darebáka darebákem, nestydu nestydou a nízkost nízkostí. To je věru to nejmenší, co mohu za svůj zkažený život žádat!”

Václav Černý

“Každé budování, zejména však budování státu, vyžaduje dlouholetých cílů a stoprocentního úsilí v přítomnosti. Jediná půda, z níž vyrůstají dlouhodobé cíle i stoprocentní přičinlivost občanů, je právní jistota. Je to také půda, z níž se rodí občanský cit a obětavá vůle pracovat pro stát. Jsou určitá přirozená pravidla, jež platí nad zákony, protože jsou založena na lidové povaze. Jedním z nich je zkušenost, čím více zákonů, tím méně právního pořádku a jistoty. Čím větší rychlost ve výrobě zákonů, tím kratší jejich trvání, tím větší chaos. Nejostudnější mezi nimi jsou nouzové zákony a nařízení výjimečná. Míra nezaměstnanosti ve státě je přímo úměrná míře právní jistoty, nebo nejistoty. Nezaměstnanost, bída, bankroty, jsou pokuty, jež moderní lidstvo platí za porušení této hlubší právní jistoty, jež znamená nejen řádné soudnictví, ale hlavně bezpečnost před politickou demagogií, konfiskacemi, sabotáží a podobně. Jediným motorem hospodářského oživení je právní jistota, možnost spolehnouti se na trvalost všech zákonů a na to, že právní řád nemůže podléhat časovým změnám podle různého politického nátlaku.”

Jan Antonín Baťa: “Budujeme stát pro 40 000 000 lidí”, Zlín 1938

Národ, který žije jenom pro sebe, bude stejně nešťastný jako člověk, který žil jenom pro sebe. Bez víry, myšlenky a ideálu bude život jednotlivců a národů pouhým přežíváním. Demokracie potřebuje předáky, vůdce, odborníky, státníky a nikoliv jen straníky. Demokracie je politickou formou lidskosti. Bez demokratické výchovy není demokracie. Demokracie je dílnou svobodného člověka.

T. G. Masaryk

Až budeme u nás rozdělovat lidi na slušné a neslušné a ty slušné oddělovat od těch neslušných a ty neslušné oddělovat od věcí veřejných, tak nám bude lépe a nakonec dobře. Těch slušných je u nás většina, ale ne a ne se dostat ke slovu. Program nic nezmění, pouze lidé. Každodenní politice je třeba vrátit čest a poctivost.

Jan Masaryk