Srpen 2004

Bomba jménem Hučín

Jaroslav Spurný

Klíčový svědek, sekretářka pražské centrály BIS, se nedostavil na úterní jednání přerovského soudu, který řeší jednu ze sedmi obžalob bývalého kapitána BIS Vladimíra Hučína. Pět dnů předtím ji někdo přepadl a zmlátil, až skončila v nemocniční péči. U soudu měla vypovědět, kdo z šéfů BIS dal příkaz vyplatit deset tisíc korun nemocenské Vladimíru Hučínovi v únoru 2001, kdy už byl tento důstojník tajné služby ve vazbě. Podle přerovské státní zástupkyně Blanky Šromové neměl Hučín na nemocenskou nárok, a tím, že ji inkasoval, se dopustil podvodu. Stejně jako jeho osobní lékař Jan Chmelař, který mu neschopenku chvíli před vzetím do vazby vystavil – a pak zapomněl zrušit. Nemocenskou ale vyplatila BIS, někdo z jejího vedení musel dát příkaz a sekretářka měla vypovědět kdo. Nesrozumitelné a nezajímavé? Možná – ale jen do chvíle, dokud tuto bagatelní záležitost nedáme do souvislostí provázejících život Vladimíra Hučína.

Kapitán BIS Hučín byl zatčen v únoru 2001 za asistence televizních kamer. Dodnes je v paměti diváků scéna, kdy přerovský židovský hřbitov, o který rodina Hučínových pečovala, opouštěl za doprovodu varovných policejních výkřiků „pozor výbušnina“ speciální pyrotechnický vůz. Vypadalo to, že policie chytila skutečného teroristu, který na hřbitově ukrýval své pomůcky. Policejní expertiza ale během měsíce prokázala, že „nebezpečná výbušnina“ je zbytkem obyčejné plastikové lahve.

Ale to už byl kapitán Hučín mimo službu, ve vazbě a obviněn ze sedmi trestných činů, které všechny stály na důkazech podobných těm ze hřbitova (kromě podvodu s nemocenskou např. z toho, že si okopíroval osobní materiály místních estébáků a komunistů, které měl doma se svolením svého nadřízeného). Hlavně jej policie podezřívala z organizace řady teroristických výbuchů, které v druhé půli devadesátých let ohrozily několik míst v Olomouci a Přerově a zabily muže, který jednu nálož ukrytou v plechovce od kávy našel a bohužel pak doma otevřel.

Policie vycházela z podivuhodné dedukce. Vladimíra Hučína zmlátili v sedmdesátých letech milicionáři a on od té doby vedl s komunismem nesmiřitelný boj: jednou vyhodil do povětří v Přerově komunistickou nástěnku a poté vrata od garáže estébákovi, který na něj donášel. Za to si odseděl dva a půl roku vězení. Po listopadu 1989 nastoupil Hučín do BIS, specializoval se na levicový extremismus, dodával zprávy o aktivitách levicových radikálů kontrolovaných ruskými tajnými službami.

V roce 2001 byl zatčen; minulost protikomunistického odbojáře se stala paradoxně jedním z důvodů podezření, že útočí bombami i dnes, podle policie proto, aby „těmito útoky dodal váhu svým zprávám o nebezpečí levicových radikálů“. Strávil rok ve vazbě, ale že by měl cokoli společného s teroristickými útoky na Přerovsku a Olomoucku, se policii nepodařilo prokázat ani náznakem.

Po odchodu z BIS a vazbě se Hučínovi nepodařilo najít novou práci. „Nikdo nemá zájem zaměstnat člověka, který chodí dvakrát týdně svědčit na policii nebo k soudu. Kromě obžaloby a rehabilitačních soudů řeším desítky trestních oznámení. Některá jsou podávána na mne za mé výroky, některá naopak podávám já na lidi z justice nebo policie, kteří podle mého názoru nemají kvůli své komunistické či estébácké minulosti na svých místech co dělat,“ říká pan Hučín.

Žije z podpory několika přátel z Česka i zahraničí. „Bez nich bych nedokázal platit soudní poplatky. Nedokázal bych vůbec vyžít,“ říká Hučín. Rozvedl se, jeho dcera studuje práva. Soud kvůli údajnému podvodu s nemocenskou byl odročen na konec července, proces kvůli dalším šesti údajným trestným činům by se měl po dvouleté přestávce rozjet v září. Důvod odkladu? Soud je kvůli angažmá Hučína v BIS tajný. Soudce Tomáš Jelínek požadoval po obhájcích bezpečnostní prověrku na právo seznamovat se s utajovanými skutečnostmi. Advokáti Stanislav Devátý a Milan Hulík tvrdí, že advokát prověrku nepotřebuje, odvolali se k Ústavnímu soudu, který jim dal za pravdu.

„Jsem smířen s tím, že pár následujících let strávím u soudu obranou proti úplně nesmyslným obviněním,“ říká Hučín. „Přes nedůvěru ve zdejší justici věřím, že nebudu odsouzen.

(Respekt)