Srpen 2004

Tanky měly vyrazit na Prahu.

Karel Vrána

Před 55 lety popravili bolševici muže, jenž chystal vojenský převrat

"Kdybychom jednou vystřelili, všichni byste se posrali." Tato slova měl pronést kapitán Karel Sabela v červnu 1949 u soudu, který ho vinil z plánování vojenského převratu. Jeho život skončil 18. července téhož roku na popravišti. V žateckých kasárnách proběhne tento pátek vzpomínková akce na Karla Sabelu. Vojáka, který v roce 1949 plánoval puč proti bolševickému režimu. Jeho případ je málo zmapovanou kapitolou protikomunistického odboje.

Někdejší voják západní zahraniční armády Sabela velel necelý rok po "vítězství pracujícího lidu" tankové rotě v severočeském Žatci. Začátkem února 1949 se Sabela, nespokojený s novými poměry, setkal s obchodníkem Bohuslavem Hubálkem, vojáky Vilémem Sokem a Josefem Gonicem. A také se záhadnou postavou, Miloslavem Jebavým, pravděpodobně spolupracovníkem britské tajné služby a možná i dvojitým agentem pracujícím pro komunisty. Jebavý vybízel vojáky k činu: svržení stávající vlády.

Termín puče se několikrát změnil. Spiklenci nejprve počítali s 12. únorem, později s 5. březnem, konečným termínem se stal 8. březen. Toho dne chtěli žatečtí tankisté, kteří se vraceli přes Prahu ze cvičení v severočeské Mladé, zaútočit na generální štáb. Sabela podle soudního spisu prohlásil, že měl kromě roty (ta tehdy obvykle čítala dvacet až třicet tanků) "pro zamýšlený puč k dispozici dvě stě vojáků, které bude moci zapojit až po obsazení kasáren a internování nespolehlivých a jiných osob". Sedmého března, těsně před "dnem D", však byli spiklenci zatčeni. Pak šlo všechno rychle. Na přelomu května a června, po brutálních výsleších, proběhl soud. Už 18. července byli Hubálek, Sok, Gonic a Sabela popraveni.

Sabelův případ obestírá dodnes řada nejasností. Podle nejnovějších poznatků se zřejmě žatecký tankista a jeho společníci stali oběťmi řízené provokace vojenské tajné služby, takzvaného "obranného zpravodajství". "V této době byly "odhaleny" tři skupiny vojáků, kteří měli plánovat vojenský převrat. Všechny akce nesou stejný rukopis," říká vědecký pracovník Vojenského historického ústavu Jiří Bílek. První byla kauza generála Karla Kutlvašra, druhou zmíněný případ Žatec-Praha, třetí skupina Ulice, do níž měly být zapojeny posádky v Mladé, Rakovníku, Plzni a dalších městech.

Bílek upozorňuje na rychlost, s níž byl převrat naplánován, a na téměř nulové výhledy na úspěch. "Myslíte si, že by rota tanků a dvě stovky vojáků mohly v tehdejším Československu provést převrat? Navíc vojáci, s nimiž Sabela počítal, o ničem nevěděli. Co kdyby odmítli?" ptá se Bílek.

Další záhada je, proč spiklenci vypracovali přesné seznamy svých spojenců. "Dokonce vypracovali také seznam těch, kdo spolupráci odmítli. Vyšetřovatelé měli snadnou práci. Samozřejmě že pozatýkali i ty, kteří odmítli, protože věc neoznámili, a tudíž se stali spolupachateli," uvádí historik Bílek.

Vojenských "spiknutí" využilo tehdejší komunistické vedení k důkladným čistkám. Rovněž tato skutečnost může nasvědčovat, že se Sabela stal obětí provokace. Jedno mu ale upřít nelze. Do přípravy převratu šel s čistými úmysly. Zaplatil za to životem.

Kapitán Karel Sabela se narodil 12. prosince 1917 v Českém Těšíně. Po okupaci Československa nacisty v březnu 1939 se rozhodl pro odchod do zahraničí. V srpnu 1939 narukoval do cizinecké legie, v září se dostal k československé jednotce ve francouzském Agde. V červenci 1940 zamířil do Anglie, kde byl nakonec zařazen k obrněné brigádě. V září roku 1944 s ní odešel na frontu, spolu s dalšími vojáky obléhal až do konce války Dunkerque. Po návratu domů zakotvil v Žatci, tam jej také komunisti zatkli.

(Týden)