Srpen 2004

Kauza Lízner: policie opět zakrývá stopy.

Martin Zeman

Policejní útvar prý nezná jméno svého velitele, a nemůže ho proto poslat svědčit k soudu. S touto neuvěřitelnou výmluvou přišlo vedení policie, když soud požádal o výslech jejího klíčového velitele.

Vedení české policie začalo opět komplikovat řádné prošetření tzv. Líznerovy aféry poté, co se před čtvrt rokem objevilo svědectví bývalého tajného policejního agenta Ondřeje Hocha, že údajná korupční kauza byla od samého počátku jen policejní provokací a blamáží.

Pražský soudce Tomáš Hájek tehdy požádal policejní prezidium, aby si mohl Hochovo svědectví ověřit výslechem jeho někdejšího šéfa. Policejní vedení mu před pár dny odpovědělo, že jméno důstojníka, který v polovině 90. let speciální útvar policejních agentů vedl, nezná.

"V podstatě mi napsali, že nevědí, kdo k 1. lednu 1995 ten útvar vedl," potvrdil LN Hájek. Policie věc v dopise vysvětlila tím, že tehdy probíhala reorganizace a z toho, že plyne personální zmatek. Podle informací LN je inkriminovaným důstojníkem dlouholetý policejní velitel Jan Beroun, který od policie před nedávnem odešel. Někdejší agent Hoch měl před Berounem ještě jednoho velitele, Františka Tinku, který podle informací LN nedávno zemřel, takže ani jeho svědectví soudce neuslyší.

Policejní snaha zakrýt podivné pozadí Líznerovy aféry se neobjevila poprvé. Loni na podzim, když Hájek požádal o zproštění mlčenlivosti agenta Hocha, policejní prezidium to nedoporučilo a ministr vnitra Stanislav Gross následně zamítl s odkazem na zákon o utajovaných skutečnostech. Po mediálním tlaku, který mj. upozornil, že zmíněný zákon sice umožňuje zproštění mlčenlivosti odepřít, "nesmí však být v trestním řízení dotčeno právo osoby na obhajobu", ale Gross ustoupil a dovolil Hochovi promluvit. Právě jeho výslech je jedním z klíčových argumentů, které podpírají tvrzení někdejšího šéfa Centra kupónové privatizace Jaroslava Líznera, že v říjnu 1994 nepřijímal žádný úplatek. Osm milionů, které mu přinesl sedmkrát trestaný podnikatel Luboš Sotona, byla podle Líznera domluvená záloha na nákup akcií klatovských mlékáren. Sotona ale tvrdil, že šlo o Líznerem vyžádaný úplatek, a soud nakonec uvěřil jemu.

Na případ doplatil i další podnikatel Karel Pech, který se v polovině 90. let účastnil jednání mezi Sotonou a Líznerem a tvrdil, že o žádném úplatku nikdy nepadlo slovo. Deset let byl proto stíhán za křivé svědectví. Až letos ho soud definitivně očistil a za lháře naopak označil Sotonu. Jeho verzi sice před téměř deseti lety podporovala výpověď jeho tehdejší partnerky, ta se však před nedávnem rozhodla přiznat, že její svědectví bylo křivé a že ji ke lži donutil partner bitím. Za to je dnes Sotona - vedle dalšího podvodu a zpronevěry - stíhán.

Podle Hocha potřebovala v polovině 90. let policejní protikorupční služba ospravedlnit svoji existenci, když neměla žádné výsledky. Vymyslela si proto operaci Lízner a ke spolupráci dotlačila několikrát trestaného podnikatele Sotonu.

"Spolupracoval s policií proto, aby zakryl svoji trestnou činnost," řekl Hoch, který byl do Sotonovy firmy nasazen, aby dokumentoval jeho zločiny. "Někdo shora ale zasáhl a materiály na Sotonu zůstaly v šuplíku," dodal.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)