Zaří 2004

České děti prchly z klecí.

Eliška Bártová

Ministr Kubinyi zahájil nadějnou reformu zdejší psychiatrie

Léta na ten problém upozorňovala média i mezinárodní organizace: zavírat lidi, kterým osud přidal do vínku zdravotní komplikace, do klecí a kazajek je špatné, ponižující a kruté. Jenže čeští politici a odborníci jako by byli hluší a o problému léta odmítali diskutovat, natož ho řešit. Minulý týden ale přišel zlom – kritika ze zahraničí společně s radikálním řezem ministra zdravotnictví Jozefa Kubinyiho spustila lavinu, která může strhnout i celý rigidní systém české ústavní péče.

Neruš mi mé klece

„Šokuje mě, že se něco takového může dít v členské zemi EU,“ napsala britská spisovatelka Joanne K. Rowlingová českým politikům, když si v týdeníku The Sunday Times přečetla reportáž z českého ústavu sociální péče v Rábech a dověděla se tak o běžné české praxi: zavírání klientů včetně malých dětí do ocelových nebo síťových klecí. Dopis slavné autorky Harryho Pottera vzápětí následovala ještě jedna britská reportáž: BBC přinesla sugestivní zpověď pana Michala Celetky, který poté, co začal mít halucinace, sám vyhledal pomoc v psychiatrické léčebně v Brně. Tam bez přítomnosti lékaře či právníka dostal uklidňující léky a byl umístěn do klece o rozměrech jeden a půl krát dva metry, uzamčené visacím zámkem. V ní strávil týden, aniž by si mohl dojít na toaletu nebo se najíst.

Čeští politici se k mezinárodnímu pobouření nad praktikami ve zdejších ústavech a léčebnách postavili různě. „Je to trochu umělá záležitost, kterou vyvolal článek v bulváru,“ okomentoval zahraniční kritiku ministr sociálních věcí Zdeněk Škromach. „Nechci hájit klecová lůžka. Samozřejmě chceme změnu a pracujeme na ní, ale musí se to dělat postupně.“ Místopředseda vlády pro lidská práva Petr Mareš chtěl paní Rowlingovou pozvat do Čech, aby – jak řekl – „viděla, že používání těchto lůžek má racionální důvody“. „Víme, že to je problém, a samozřejmě se tím zabýváme, ale nemáme dost peněz ani odvahy to změnit,“ dodal Mareš.

Ale odvaha se nakonec našla: den po zveřejnění dopisu paní Rowlingové vystoupil ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi a nařídil zrušit s okamžitou platností všechny klece v zařízeních spadajících pod jeho resort. Následoval tak svého maďarského kolegu, který 8. června označil používání klecí za protizákonné. „Jsem potěšen, že se ministr rozhodl odstranit klecová lůžka z psychiatrického systému. Je ovšem důležité, aby nebyla nahrazena jinými nepřijatelnými opatřeními,“ vzkázal Kubinyimu z Velké Británie bývalý ministr zdravotnictví a současný člen EP John Bowis.

V Česku se však ministrovi místo aplausu dostalo ostré kritiky jak ze strany psychiatrů, tak od samotné hlavy státu. Prezidenta fakt, že někdo ze zahraničí kritizuje české klece pro handicapované děti, opravdu pobouřil. Ministrův krok označil za „laciné gesto“ a sezval si na Hrad skupinu osmi odborníků, aby s nimi situaci rozebral. Na schůzce, která se pyšnila jmény přednostů klinik, však zcela chyběli lidé z neziskové sféry, kteří mají zkušenosti s alternativními metodami. „Z diskuse nevzešel žádný závěr,“ popisuje schůzku jeden z jejích účastníků psychiatr Cyril Höschl. „Prezident se chtěl pouze ujistit, že má na věc správný názor. Tedy že naše praxe se v podstatě neliší od jiných zemí, až na to, že jinde místo síťových lůžek používají jiná opatření. A to je pravda, takže se celá debata nesla v souhlasném duchu.“

Oni jsou zvyklí

Signály o tom, že se za zdmi tuzemských uzavřených ústavů a léčeben děje něco nekalého, přicházejí už léta. Napřed si o tom dlouho šeptalo jen pár zasvěcených odborníků z nestátních organizací, když se ale před dvěma lety v ústavu sociální péče ve Slatiňanech udusila v kleci pod spadlou tyčí 14letá dívka spoutaná do kazajky, začaly se objevovat první debaty v médiích. Respekt tehdy přinesl z tohoto zařízení reportáž, při které vyšlo najevo, že zavírání do klecí – neboli „uzavřených lůžek“ – a celodenní spoutávání kazajkou je zde běžná praxe. Například zmíněná dívka takto trávila každou noc. „Oni ti klienti tam ani nejdou neochotně, oni jsou na to zvyklí,“ okomentoval tehdy takovýto postup ředitel ústavu Miroslav Kubín, který po dívčině tragické smrti nakoupil za milion korun nová uzamykatelná lůžka.

Do Čech v té době dorazili zástupci Evropského výboru pro zabránění mučení a praxi používání těchto lůžek ostře kritizovali. O problém se také začala zajímat Mezinárodní organizace pro práva mentálně postižených (MDAC) a nahlédla do chodu některých zařízení. Na konci loňského listopadu pak na semináři v Senátu přednesla své závěry. „Našli jsme místa, kde jsou lidé zavíráni do klecí na měsíce a roky. Je to naléhavý a viditelný případ porušování lidských práv,“ prohlásil tehdy šéf MDAC Oliver Lewis. „Vyzýváme proto ministerstvo, aby tato lůžka po celé republice odstranilo.“ Citovaný britský někdejší ministr a europoslanec Bowis tehdy přijel do Čech a nabídl Česku pomoc Evropského parlamentu při zavádění alternativních metod. Nabídka však vyzněla naprázdno. Zástupkyně ministerstva sociálních věcí prohlásila, že klece a síťová lůžka jsou potřeba. Z ministerstva zdravotnictví nereagoval nikdo.

Přístup se radikálně změnil až teď. Zrušením klecí dal šéf zdravotnického resortu jasně najevo, jakým směrem chce českou psychiatrii posunout – směrem k moderní péči v malých komunitních centrech, dál od velkých nepřístupných a neosobních ústavů. Zdejší psychiatři ale začali bít na poplach. A k obraně svého teritoria si vzali jako rukojmí – pacienty. „My si bez těch lůžek poradíme, ale pacientům se povede hůř,“ prohlásil v ukázkovém výroku pro MF Dnes Zdeněk Bašný, šéf bohnické léčebny. „Desítky let jsme tady byli zvyklí zavírat tyto pacienty do ústavů, pokojů a lůžek. A co je zažité, se špatně ruší. Kritiku ze strany psychiatrů proto vnímám jako očekávatelný truc,“ říká ministr Kubinyi. „Na svém záměru reformovat psychiatrickou péči ale budu dál trvat.“

Prostě jim pomohou

„Jsem ráda, že ministr takové rozhodnutí učinil, a vážím si ho,“ prohlásila na adresu pranýřovaného ministra zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová. Podle odborníků, kteří se dopadem ústavní péče na klienty zabývají, je nepochybné, že pobyt v kleci či „zasíťovaném lůžku“ je traumatem i pro zdravého člověka. „Chce to, aby ošetřovatelé v léčebnách vytvářeli vlídnější podmínky – pak se vůbec nedostanou do situací, kdy by klece potřebovali,“ říká psychiatr Jan Pffeifer z Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví. U pacienta s duševním onemocněním mnohdy právě zavření do klece bývá příčinou jeho agrese, která pak personálu paradoxně slouží jako důvod znovu pacienta do klece zavřít. O tom, že lze zvolit jiný přístup, aniž je zapotřebí zvyšovat dávky léků, svědčí nejen příklady ze zahraničí, ale i některé české léčebny.

„My se bez klecí a sítí obejdeme a žádné tady nemáme. Personál si pacientů musí všímat, a když vidí, že někomu není dobře, tak s ním naváže kontakt a pomůže mu to období překlenout,“ popisuje praxi v psychiatrické léčebně v Kroměříži zástupce ředitele Miroslav Koupil. „Pokud se pacient dostane do nezvladatelného stavu, používáme izolační místnosti nebo kurty. V tom případě je neustále pod dohledem personálu a lékaře, přičemž se vede dokumentace každé minuty, co toto opatření trvá.“

V Kroměříži připadá na tisícovku pacientů zhruba 600 zaměstnanců. Stejně jsou na tom i v PL Dobřany, kde ovšem mají 50 síťových lůžek. „Jsou pro pacienty, kteří nemluví a není s nimi možný nějaký kontakt. Těm v případě neklidu dáváme injekci, a pokud to nepomůže, jdou na síťové lůžko,“ říká primářka Jarmila Hráchová. „Když nám je ministr zakáže, tak budeme potřebovat peníze na nákup nových postelí, protože ta síťová lůžka slouží zároveň jako normální postele.“

Zkušenost s rušením kritizovaných lůžek už mají v léčebně Horní Beřkovice, kde před rokem po kritice ze strany ombudsmana zrušili všech šest klecových lůžek. „Sami od sebe bychom to nikdy neudělali, ty klece byly pro agresivní pacienty, ale když se to ombudsmanovi nelíbilo, raději jsme je dali pryč,“ říká bývalý ředitel Ivan Holakovský. „A je pravda, že jsme od jejich zrušení neměli případ, kdy by nám ta klec chyběla.“

Rámeček

Dva, co unikli z klece

Stejným směrem – pryč od klecí – chce jít i ministerstvo práce a sociálních věcí, v jehož ústavech je více než 650 klecových a síťových lůžek a bezmála 50 tisíc klientů. Ministerstvo vydalo před čtrnácti dny metodický pokyn, aby se tato lůžka používala jen v „opodstatněných případech a na nezbytně nutnou dobu“. Dodržování pokynu ale nemůže ministerstvo nijak kontrolovat. „Můžeme to pouze se šéfy ústavů konzultovat, nejsme totiž jejich zřizovatelé. Musíme počkat, až bude schválen zákon o sociálních službách, ve kterém to bude zakotveno,“ říká Martin Žárský, šéf odboru sociálních služeb ministerstva.

Zákon ale vzniká už několik let a zatím vůbec není jasné, kdy práce na něm skončí. Přitom už dnes ve svém resortu může ministerstvo najít příklady zařízení, kde taková opatření nepoužívají. V ústavu sociální péče v Horní Poustevně klece ani síťová lůžka nemají. Před pár měsíci přišli do tohoto zařízení dva klienti z jiného ústavu, kde trávili většinu života v síťové kleci. Dnes chlapci žijí v samostatném bytě, chodí do školy a do dílny. „Není s nimi žádný problém a po kleci se rozhodně neshánějí,“ říká Zdeněk Štandera, bývalý šéf poustevenského ústavu, který byl právě kvůli svým reformním snahám z postu loni pražským magistrátem odvolán.

„To není jen tak, zrušit klece. Musíme nejdříve zvážit dopady a připravit se na to,“ říká referent Žárský. V rámci této přípravy se sociální resort chystá vyškolit u britských expertů prvních patnáct lidí, kteří by pak učili pracovníky ústavů, jak se chovat k agresivním klientům, aniž by k tomu potřebovali klece nebo jiná ponižující či nehumánní opatření.

(Respekt)