Zaří 2004

Hrad brání klece

Eliška Bártová

Ministerský nováček Jozef Kubinyi udělal to, o čem jeho předchůdci vždy tvrdili, že „to nejde“: zakázal na psychiatriích zavírání lidí do klecí, letitý zvyk ještě z totalitních dob. Bezesporu ho k tomu postrčily články v britských médiích popisující praktiky v českých ústavech a následná reakce šokované spisovatelky Joanny K. Rowlingové.

Jestli se tím zájem veřejnosti aspoň na čas upřel na uzavřené a málo kontrolované teritorium psychiatrie a na debatu, jak zacházet s lidmi zavíranými do ústavů, je to skvělá zpráva. Její odvrácenou stranou je to, co se potom na odvážlivce Kubinyiho sesypalo z Pražského hradu.

Prezident Václav Klaus si totiž po svém zvyku vyložil zahraniční kritiku českých klecí jako útok na státní suverenitu. Rowlingovou vyřídil jako laika, který nemá „autentickou znalost problému“ a Kubinyiho si povolal na kobereček za to, že „vyšel vstříc nezodpovědným a populistickým atakům na kvalitu zdravotní péče“. Na Hrad svolaní nestoři české psychiatrie pak potvrdili panu prezidentovi správnost jeho přesvědčení, že se „ČR nijak neodchyluje od ostatních zemí“ a že „bychom se neměli nechat peskovat odkudsi ze světa“. Svůj týdenní populistický maraton uzavřel Klaus nakonec zjištěním, že „celý problém je umělý“.

Po takovém objevu nezbývá než prezidentovi vrátit radu a doporučit mu, aby si o věci utvořil „autentickou znalost“. S jeho utkvělými představami o ohrožení české státnosti ho jistě ochotně přijmou v kterékoli léčebně. Místo plánovaného víkendového happeningu v Českém Krumlově, kde chce klaněním před bustou Edvarda Beneše ukazovat svaly vyhnaným českým Němcům, by pan prezident mohl vyzkoušet klecové lůžko. Možná by si pod sítí uvědomil, že v celé debatě, kterou britská média konečně donesla k uším zdejší reprezentace, nešlo o útok na suverenitu, nýbrž o osudy konkrétních bližních.

(Respekt)