Zaří 2004

Gangsterská past v Mostě. Příběh ze dna české policie

Hana Čápová

Postavil se gangu, který už léta terorizuje Mostecko. Místo metálu si ale mladý policista Jiří Pouska za svou odvahu vysloužil jen problémy. Od gangu pomstu. A od svých policejních šéfů noční zatčení, hrozby a šikanu.

Podnět mladého policisty

Jiří Pouska nastoupil k litvínovské policii před dvěma lety. Zhruba v té době byl před tamním klubem Pijonýr postřelen jeho majitel, zpěvák Martin Maxa. Přispěchal tehdy na pomoc jednomu z hostů, kterého před klubem mlátil gangster pistolí. Maxa vyvázl jen o vlásek, vystřelená kulka mu sklouzla po hlavě. Podobné útoky na náhodné hosty zažíval jeho podnik často. Mostecko totiž už dlouho terorizuje rozvětvený gang vedený ostrým hochem Martinem Macháčkem. Scénář je prostý. Komando mlátiček vtrhne do podniku, něco rozbije, zmlátí nějakého hosta a pak majiteli navrhne: Taková výtržnost se už nebude opakovat, když si nás najmeš jako ochranku. Maxa se takové praxi odmítl podrobit.

Policii se přihlásili svědkové Maxova zranění. Jejich jména i adresy měl zakrátko od policie vyděračský gang k dispozici. „Nepodařilo se prokázat, kdo za únik informací může,“ řekl k tomu později okresní šéf policie Václav Jakubík. Anonymní hlasy vyhrožovaly svědkům do mobilního telefonu: nepleť se do toho, nebo se ti stane něco moc ošklivého. Martin Láter se odmítl výhrůžkám podrobit a hrozba se naplnila: loni na jaře jej večer napadl další z Macháčkových lidí a palicí mu způsobil vážné zranění.

Dalším svědkem střelby na Maxu byl zmíněný policista Jiří Pouska. Ten kromě svědecké výpovědi tehdy napsal i dopis svým nadřízeným na litvínovském policejním oddělení. Upozornil je, že muže, který bil člověka před Pijonýrem a pak vystřelil na Maxu, viděl předtím v klubu s Macháčkem. „Byl tam jako jeho gorila,“ říká Jiří Pouska. „Chtěl jsem, aby se útok neřešil jako náhodná hospodská rvačka, ale jako součást zastrašování lidí, které je tu na denním pořádku.“ Podnět mladého policisty však jeho kolegy nezajímal, případ – včetně střelby na Maxu – uzavřeli jako banální pranici před hospodou. Pátráním po tom, zda nešlo spíš o chladnokrevné násilí na zakázku, a hlavně po osobě, která si útok objednala, se policie vůbec nezabývala.

Teprve před měsícem dala Pouskovu výkladu událostí za pravdu mostecká soudkyně Kamila Krejcarová. Poslala na šest let za mříže muže, který těžce zranil Martina Látera. Také tento útok policie uzavřela jako běžné ublížení na zdraví. Soudkyni to však nedávalo smysl. Při takové kvalifikaci totiž zcela chyběl motiv útoku. Oběť a útočník se vůbec neznali a ani v klubu mezi nimi k žádnému konfliktu nedošlo. Soudkyně proto práci policie doplnila o další výslechy a důkazy a kvalifikaci dodatečně změnila – z běžného útoku na útok na svědka. „Byla to demonstrace síly. Chtěli veřejně předvést: takhle se povede každému, kdo se nám bude protivit,“ vysvětlila pravý motiv útoku. V závěrečné řeči zároveň zmínila, že útok byl objednaný. Videozáznam z klubu jasně ukazuje, že útočník se tam bavil s Martinem Macháčkem, ten mu také budoucí oběť ukazoval a nakonec exekuci přihlížel. Státní zástupkyně Naďa Voláková však výzvu nezvedla a žádný podnět policii k dalšímu pátrání po objednavatelích nedala. Nabízí se vysvětlení. Její manžel – jeho advokátní kancelář dnes dělá pro litvínovskou radnici – před časem v několika správních sporech zastupoval muže, který později vystřelil na Maxu.

Děvče od Macháčka

Problémy Jiřího Pousky začaly letos začátkem roku po střelbě před mosteckou diskotékou Neprakta. Skupina ozbrojených mladíků se tehdy chtěla násilím probít dovnitř. Bylo jasné, že jde o případ podle zmíněného „vydíracího scénáře“. Ochranka užila v sebeobraně před rozkuráženou přesilou pistole a dva útočníky zabila. Policie sice věc uzavřela obviněním útočníků z výtržnictví a konstatováním, že ochranka zabila oprávněně, motivem útoku se ale stejně jako v předchozích případech nezabývala. Nezkoumala, zda nešlo o objednaný útok na konkurenční podnik (zmíněný Macháček má v Mostě jinou diskotéku, útočníci patřili mezi lidi z jeho okruhu a on sám se jako z udělání objevil nad ránem v nemocnici, kde ošetřovali zraněné), a věc znovu uzavřela jako náhodnou rvačku.

Události před diskotékou a pocit, že takhle už to dál nejde, přiměly Jiřího Pousku k veřejnému vystoupení. Dal novinářům k dispozici svůj dva roky starý podnět a začal se s nimi bavit o poměrech na Mostecku. Okresní policejní šéf Václav Jakubík reagoval absurdně. Místo aby se zabýval obsahem Pouskova podnětu, pozval si policistu na kobereček a varoval ho, že mluvit s novináři by se mu nemuselo vyplatit. „Vyšetřoval mě a ne můj podnět,“ říká Jiří Pouska. „Ani ústecká krajská policie se jeho obsahem nezabývala, zajímalo ji jen, jak se dostal na veřejnost.“

Brzy byl mladík z Litvínova převelen do Mostu – a pak mu na jaře zničehonic oznámili, že bude od hlídkové policie převeden ke službě na cele předběžného zadržení. Pouska to chápal jako šikanu: „Nechtěl jsem to. Nikdo mi ani nevysvětlil proč. Připadalo mi, že mě chtějí uklidit pryč z ulice.“ Zažádal si proto o přeložení do Prahy a s bolestmi zad odešel na nemocenskou.

Před měsícem se Jiří Pouska nechal vlákat do léčky nastražené lidmi kolem Martina Macháčka. Na diskotéce se s ním seznámila jedna slečna. Párkrát spolu zašli na kafe a pak mladík přijal pozvání k ní do bytu. „Věděl jsem sice, že se pohybuje v okruhu Macháčkových lidí, ale žádné nebezpečí jsem v tom neviděl,“ říká Jiří Pouska. „Naštěstí jsem s ní nic neměl. Ten večer se chovala divně, kouřila jednu cigaretu od druhé, a tak jsem se po deváté zvedl a šel domů.“ V jednu po půlnoci ho vytáhl z postele telefon. „Volal mi kolega z policie, že se mnou musí nutně mluvit. Ptal se, kde jsem. Bylo mi to divné, ale pak mě napadlo, že mě třeba chce před něčím varovat. Tak mu říkám – kde bych byl, doma,“ vzpomíná Pouska. Za chvíli se ozvalo bouchání na okno domku, kde bydlí spolu s otcem. Když mladík v pyžamu vyšel ven, čekalo ho překvapení. Kamarád nepřijel sám – před vraty stál Pouskův velitel Bronislav Schwarz a za dveřmi číhal jeho zástupce. „Řekli mi, že jsem zatčený. Ani oblíknout mě nenechali – mou prosbu odbyli tím, že prý si na oddělení obleču uniformu,“ vzpomíná Jiří Pouska. Nad ránem ho vyslechla inspekce ministra vnitra. Pouska teprve z otázek vyrozuměl, že trestní oznámení na něj večer po jeho odchodu dala zmíněná slečna – Dita Gajdová, barmanka v jenom z podniků Macháčkova impéria.

„Její výpověď mi nedali přečíst. Údajně jsem ale odmítal z jejího bytu odejít, vyhrožoval jí s pistolí v ruce a snad jsem ji měl i fyzicky napadnout,“ říká Pouska. Hned druhý den dal také on trestní oznámení – na Gajdovou pro křivé obvinění. „Nedotkl jsem se jí ani slovem, natož fyzicky,“ říká. „Nabídl jsem, že jsem ochoten předat jakýkoliv svůj biologický materiál, aby se má nevina potvrdila. Ale inspekce o něj zájem neměla.“ Proč nechtěli inspektoři klíčový důkaz viny či neviny? To nejde zjistit.

„K tomu případu vám neřeknu ani slovo, obraťte se na tiskové oddělení ministerstva vnitra,“ říká zástupce šéfa ústecký inspekce Jiří Veselý, který má věc na starosti. „Ale ani tam vám o tom nic neřeknou, dokud my nerozhodneme, zda pan Poustka spáchal nebo nespáchal nějaký trestný čin.“

Ditu Gajdovou není možné zastihnout ani při opakovaných návštěvách jejího litvínovského podnájmu či domova v nedalekém Meziboří. Jiří Pouska má pro její chování jediné vysvětlení: „Zřejmě jí za to zaplatil, nebo ji k tomu donutil někdo z okolí pana Macháčka. Asi mě chtěli znemožnit. Ležím v žaludku jemu i některým policajtům – konkrétně okresní šéf pan Jakubík je proti mně vysloveně zaujatý.“

Ústecká inspekce nechce prozradit, k jakému výsledku při šetření trestního oznámení došla a kdy bude s prací hotova. Václav Jakubík je na dovolené. Jeho zástupce Jaroslav Káninský při osobní schůzce mlčí a jen stále dokola opakuje: „Pošlete mi otázky písemně.“ Avšak také dotazy zformulované v e-mailu zůstávají bez odpovědi.

Rámeček

Pane veliteli, proč lžete? Rozhovor s litvínovským policistou Bronislavem Schwarzem

Zajímal jste se o obvinění, které před měsícem vznesla proti vašemu podřízenému Jiřímu Pouskovi slečna Gajdová?

Ani nevím, že je proti němu nějaké obvinění vzneseno. Vůbec mi to není známo. Jediné, co vím o panu Pouskovi, je to, že marodí.

Jiří Pouska má za to, že trestní oznámení je pomstou od Martina Macháčka. A hlavně – že policie jde Macháčkovi na ruku.

Pana Macháčka vůbec neznám. A pocity pana Pousky neřeším. Za mnou jako za svým nadřízeným s nimi nepřišel.

Proč policie vytáhla Pousku uprostřed noci z postele a ani ho nenechala, aby se oblékl?

Z postele? Pousku? To vůbec nevím, a kdy?

Před měsícem.

No vidíte.

Vy o tom nevíte?

Tuhle verzi – že ho někdo vytáhl uprostřed noci z postele – jsem neslyšel.

Vždyť jste ho osobně zatýkal.

Koho?

Pousku přece.

A vidíte, to ani nevím. Ještě ode mne něco chcete?

Ano, zeptat se, proč lžete.

Proč vám lžu? Víte co, když ode mne něco chcete, napište mi otázky písemně. Teď jsem v presu, mám tu práci, takže ani nepřemýšlím nad tím, co vám odpovídám.

(Respekt)