Zaří 2004

Kdo zastřelil novináře?

Alexandra Klausmannová

Bylo to jako exekuce. Když Paul Klebnikov, šéfredaktor ruské mutace časopisu Forbes, odcházel v pátek 9. července z redakce, nevšiml si tmavého žigulíku, který na něj čekal. Nepoznal svoje katy (policie mluví nejméně o dvou mužích), kteří na něj zahájili palbu. Klebnikov nevěděl, kdo jej odsoudil k smrti ani proč. "Byl po útoku ještě při vědomí a byl schopen mluvit, ale netušil, co by mohlo být příčinou atentátu," říká Alexandr Gordějev, šéfredaktor ruské mutace časopisu Newsweek.

Gordějev, který pracoval s Klebnikovem v stejné budově v ulici Dokukina na severu Moskvy, slyšel střelbu a pospíchal kolegovi na pomoc. Operace se americký novinář už nedožil. Zemřel ve výtahu nemocnice, který zůstal kvůli závadě deset minut viset - dva policisté se do něj totiž natlačili, aby umírajícího hlídali. "Je to rozkaz," namítl jeden na protest lékaře. "Už tam není co hlídat," odpověděl chirurg. Podle něj byl Klebnikov příliš vážně zraněn, než aby měl šanci na přežití.

Fascinován ruskou elitou

"Paul byl vynikající novinář - odvážný, plný energie a zvědavosti," vzpomíná Steve Forbes, zakladatel časopisu, pro který Klebnikov od roku 1989 pracoval. Mladý Američan ruského původu, absolvent kalifornské univerzity v Berkeley a prestižní London School of Economics, se tam soustředil na ruskou politiku a ekonomiku. Hlavně jej fascinoval vzestup nové ruské podnikatelské elity, sledoval kariéry většiny oligarchů od jejich začátků. Koncem loňského roku se natrvalo přestěhoval z New Yorku do Moskvy, kde řídil redakci nového časopisu Forbes Russia.

"Rusko je zralé pro větší otevřenost, pro poctivou hru ve své ekonomice," prohlásil, když měsíčník představil. Mýlil se. Když v druhém čísle časopisu zveřejnil seznam 100 nejbohatších lidí v Rusku, způsobil velký rozruch. Klebnikovův seznam je považován za jeden z možných motivů jeho vraždy. "Lidé, kteří se stali přes noc miliardáři a nejsou schopni světu ani úřadům vysvětlit, kde k majetku přišli, si nepřejí být zmiňováni v tisku," říká předseda ruského svazu novinářů Igor Jakovenko. "Je to jako chodit přes minové pole," domnívá se. Ve světle aféry kolem Jukosu a uvěznění jeho šéfa Michaila Chodorkovského, který byl na prvním místě seznamu nejbohatších Rusů, preferuje většina oligarchů život v ústraní. Podnikatelé se raději vyhýbají veřejným diskusím o původu svých milionů, bojí se buď Kremlu, nebo daňových inspektorů. Nebo obou.

Po zveřejnění seznamu, na kterém figurovala i manželka moskevského starosty Jurije Lužkova, si mnozí stěžovali, že časopis Forbes ohledně jejich bohatství přeháněl. Klebnikovovi bylo mnohokrát vyhrožováno. "Klebnikov se choval jako slon v porcelánu," tvrdí Boris Berezovskij. Ruský oligarcha má důvod, proč chovat ke Klebnikovi zášť: ten jej před osmi lety v jednom článku obvinil z vraždy televizního novináře Vladislava Listjeva. "Berezovskij je mocný zločinec," napsal o podnikateli, který při divoké privatizaci devadesátých let zbohatl a stal se důvěrníkem Borise Jelcina. Na žalobu, kterou Berezovskij v Británii - mimochodem úspěšně - kvůli článku podal, odpověděl Klebnikov svým způsobem: zveřejnil knihu Kremelský kmotr Boris Berezovskij aneb Dějiny rabování Ruska.

"Klebnikov žil nebezpečně," komentuje Berezovskij jeho vraždu z londýnského exilu, kam ze strachu o vlastní život emigroval. "Když někdo v Rusku zveřejní seznam nejbohatších lidí v zemi, je to jako udat je u státních vyšetřovatelů. Někomu se zřejmě nelíbil způsob, jak Klebnikov pracoval, a rozhodl se to řešit ruským způsobem, a ne přes anglické soudy, jak jsem to udělal já," říká.

Kvůli milence, nebo Čečensku?

Spekulace o motivu zabití Paula Klebnikova podněcuje i skutečnost, že nikdo neví přesně, na čem pracoval. "Nevyhrabal v poslední době nic citlivého," tvrdí vydavatel ruského Forbesu, Leonid Beršidskij. Prý už půl roku nenapsal žádný článek a zaměřil se na to, aby se časopis prosadil na ruském trhu. Necítil se ohrožený, míní zase kolegové. Ještě čtyři dny před vraždou ujišťoval manželku, že se v novém Rusku řeší problémy soudem, a ne násilím.

Scénářů vraždy je hodně. Objevila se i teorie, že Klebnikov zaplatil životem za to, že přebral jednomu oligarchovi milenku. V televizním pořadu Odnako (Avšak) se zase vážně diskutovalo o možnosti, že za zabitím Klebnikova stojí snaha Západu diskreditovat "Matku Rusko". Obviněni byli i čečenští povstalci, uražení Klebnikovovou knihou Rozhovor s barbarem o čečenském vůdci Chož-Ahmedovi Nuchajevovi.

"To jsou dezinformace, jak je zde běžné," ujišťuje Boris Reitschuster, moskevský zpravodaj německého časopisu Focus. Pravděpodobnější je verze, že příkaz k vraždě dal někdo z podnikatelské sféry. Zůstává otázkou, jestli motivem byla pomsta, nebo prevence.

V jednom rozhovoru se Klebnikov zmínil o tom, že chystá další knihu o ruských podnikatelích. Mluví se i o tom, že připravil citlivý materiál o podnikatelských vazbách lidí blízko prezidenta Vladimira Putina. Je docela možné, že se Klebnikov prohřešil proti jistým pravidlům chování, podle kolegů byl až příliš "americký" a "tvrdohlavý". "Je to příběh talentovaného mladého muže z Ameriky, který se snažil řídit redakci, jak je na Západě obvyklé. Bohužel tak činil v Rusku," říká šéf novinářského svazu Igor Jakovenko.

Rizikové povolání

Žurnalismus patří v Rusku k rizikovým profesím. Podle Jakovenka bylo od roku 1991 zavražděno nebo zemřelo za podivných okolností 226 novinářů. Nejznámější je případ Jurije Ščekočichina, proslulého jako lovec mafiánů. Na jaře 2003 se vydal, jak sám tvrdil, "po horké stopě". O pár týdnů později zemřel na záhadnou alergii. Novinářská obec je dodnes přesvědčena, že byl zavražděn.

Letos v únoru vybuchla před moskevským bytem novinářky Jeleny Dregubovové bomba. Bývalá kremelská zpravodajka listu Kommersant tehdy zveřejnila knihu o tom, co se děje za zdmi Kremlu. "Jsou oblasti, o kterých se naprosto nepíše, a někteří lidé si přejí, aby to tak zůstalo," říká redaktor deníku Novaja Gazeta Vitalij Jaroževskij. "Jinak se to řeší způsobem: je člověk, je problém - není člověk, není problém," říká. "Ale i v ruských poměrech je vražda zahraničního novináře velmi vážná věc," hodnotí.

Jeho kolega z anglicky psaného čtrnáctideníku The Exile Mark Ames je přesvědčen, že za zabitím Klebnikova stojí někdo mocný: "Takový čin se musí odsouhlasit v nejvyšších kruzích." Ruský prezident Vladimir Putin jen těžce vyjadřoval nad násilnou smrtí Klebnikova soustrastná slova. "Představy, které mají o Rusku v zahraničí, se občas liší od reality," pronesl při jednom projevu pár dní po vraždě. Naznačil, že na špatném obrazu země mají vinu zahraniční novináři, kteří často vedou "cílené kampaně za diskreditaci naší země".

"Putinova slova reflektují postoj, který v Rusku vůči novinářům převládá," komentuje to zpravodaj Focusu Boris Reitschuster. "Zlé není zlo, ale posel zla," popisuje náladu v zemi. Na nenávistné tirády je Reitschuster zvyklý. Anonymní dopisy ho nazývají "prodejnou sviní" nebo "vší, kterou je třeba zabít na hajzlu". Po zavraždění Klebnikova dostala tato slova ještě ošklivější příchuť. "Najednou mám pocit zranitelnosti," říká.

(MFDNES)