Zaří 2004

Děti patří do rodin, a ne do ústavů

Jeroným Klimeš

Byli byste ochotni se starat o čtyři děti z dětského domova za 80 tisíc měsíčně? Líbila by se vám taková práce a plat? Mně taky, ale musíme na to všichni zapomenout. Toto je částka pouze pro ústavy. Ty totiž dostávají na jedno dítě v průměru 250 tisíc ročně, pěstouni pouze 60 tisíc (viz časopis Sociální práce 2/2003). Pokud namítneme, že v rodinách se o děti postaráme lépe než v ústavech, budeme označeni za demagogy. Pokud řekneme "Postarejte se o ně lépe v ústavech", uslyšíme typickou odpověď, že ústavy nemají dost personálu.

Ústavní výchovu neobhájíme argumentem, že je nedostatek zájemců o pěstounství (Individuální vzdělávání, klece a hroží kůže, LN 27. 7.). Není divu. Jestliže stát nevystačí s 250 tisíci, jak mohou pěstouni s 60 tisíci? Kdyby ovšem ministerstva použila zdravý selský rozum jako občané, tak by navrhla přibližně zrovnoprávnit dávky pro ústav a pro pěstouny podle obtížnosti dítěte - více na postižené, méně na zdravé. Takový prubířský kámen ukáže skutečnou nezbytnost ústavů. Při podpoře 20 tisíc na průměrné dítě najdeme dost rodin, které se kvalitně postarají i o romské či mentálně retardované děti.

V této době odtéká ze státní pokladny do nějakého ústavu každý měsíc 80 tisíc korun na čtyři děti, ale ani tím penězotok nekončí. Věznice jsou též z velké části zaplněny bývalými dětmi dětských domovů, i ty platíme my. Děti od pěstounů podle výzkumů končí ve věznicích podstatně méně. I když tedy investujeme královský plat, aby lidově řečeno děti z dětských domovů nerostly pro kriminál, tak ony tam přesto dorostou. Proč bez mrknutí oka platíme čtyřikrát více za méně cennou službu ústavů než za pěstounskou službu, která je o řád kvalitnější?

Též se uštěpačně kritizuje, že pěstouni by měli dostávat za svou práci poctivě zaplaceno. Copak v ústavech se dělá zadarmo? Je správné, aby i práce profesionálních pěstounů byla dobře ohodnocena - dělají přece na tři směny. Při placení pěstounů nesmíme být minimalističtí, protože pak nemáme z koho vybírat jako dnes, z nouze pak přijmeme méně kvalitní žadatele.

Jestliže ministerstva odsávají z naší kapsy bez užitku tolik peněz a zároveň dusí pěstounskou péči, není pro ně nejpřiléhavější označení "žába na prameni"? Toto je snad jasná odpověď ministryni Buzkové a Dr. Pilařovi na otázku, proč je málo pěstounů. Problematika profesionálního pěstounství není jen otázka peněz. Je třeba vyřešit otázky, jako je výběr, školení a kontrola pěstounů, vztah k biologickým rodičům ap. V této době se však bojuje hlavně za to, aby se všichni shodli na jednoduchém faktu: Děti patří do rodin, a ne do ústavů. Nedovolme, aby stát dál systematicky protežoval ústavy na úkor pěstounů!

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)