Zaří 2004

Plast, co sám zmizí

Jan Kovalík

Muž, který v ošuntělém salonku rekreační chaty v beskydské Komorní Lhotě vítá s plachým úsměvem návštěvníky své vědecké seance, nevypadá na revolucionáře s miliardovým kontem. Přesto ta charakteristika padne Petrovi Wojnarovi (46) dokonale. Jeho vynález nového bioplastu slibuje revoluční změnu v hrozbě konzumního lidstva – obalech – a několik licencí už od něj za celkem čtyři miliardy korun koupili Američané.

Pijte, prosím

Připomíná to něco mezi kouzelnickou seancí a dealerským prodejem „zázračných hrnců“. Bělovlasý zavalitý muž rozkládá na stůl lahve, plastové příbory a různé druhy obalů. Pak vezme průhlednou fólii, k nerozeznání od té, do níž člověku zabalí potraviny v samoobsluze, zmuchlá ji a ponoří do sklenky s vodou. Hmota za dvě minuty zmizí, zbude po ní jen trochu kalnější voda. „Klidně to můžete vypít,“ říká Petr Wojnar v beskydské chatě, která funguje jako školicí středisko jeho Agrární asociace pro produkci do industrie (AAPI). „Je to jen trochu škrobu.“

Za jeden rok se v Česku vyhodí tolik umělohmotných PET (polyetylenových - pozn. red. CS-magazínu) lahví, že by navlečené za sebou devětkrát obepnuly Zemi. Tři čtvrtiny této plastové hory skončí na skládkách, kde se každá láhev bude rozkládat sto let. Vynálezce nového přírodního „plastu“ Petr Wojnar tvrdí, že dokáže hrozící PET-neštěstí zastavit. Obal z jeho směsi škrobu a modulovaného lihu je možné vyhodit na kompost, kde se rozloží a pohnojí půdu už třeba hodinu či dva měsíce po použití – záleží na tom, nakolik odolný proti rozpadu jej chce zákazník mít.

Petr Wojnar se vynálezům věnoval od dětství. V patnácti letech stavěl první motory a čerpadla. Své výrobky vystavoval již na veletrhu Invex 74. V devatenácti si nechal patentovat okrasný disk na kola Škody MB 1000, což mu od automobilky zajistilo nadprůměrný přísun peněz. Jako právník mu tehdy s prodejem licencí na zlepšováky pomáhal bratr komunistického funkcionáře Jana Fojtíka. „Nikdy jsem nevstoupil do žádné socialistické organizace a komunisté mi zakázali studovat. Díky Fojtíkovým známostem jsem se dostal do Sovětského svazu,“ vzpomíná Wojnar. „My byli režimu vždycky nepohodlní, část naší rodiny zmizela v roce 1951 v lágru Jáchymov.“

V Sovětském svazu vystudoval medicínu a věnoval se biochemii a genetice. Díky kontaktům svých komunistických známých dostal v roce 1982 povolení odletět na stáž na univerzitu v Chicagu. „Děti jsem musel nechat doma jako rukojmí,“ říká Wojnar. O rok později se rozhoduje pro emigraci. Nový život začíná v sousedním Rakousku, kde působí na Zemské akademii věd v Kremži. Tam se začíná zabývat ekologickými plasty a molekulární genetikou. Od roku 1985 se věnuje vývoji směsi škrobu a modulovaného lihu, která je schopná se v přírodě rozložit. Na ostravské konferenci High-Tech minulý rok oznámil první laboratorní výsledky vývoje nového bioplastu a výzkum odhadl na další dva roky. Zásadní problém, který výzkumníka dnes tíží, ale není chemie, nýbrž zdraví. „Prodělal jsem dvacet mozkových příhod, na mozku mám pěticentimetrový hematom a srdce mi ze třetiny odumřelo,“ svěřuje se Wojnar, který trvale žije ve Vídni. Výzkum se rozhodl přesunout do Česka, protože v Rakousku vyjde bádání na mnohem víc peněz. Prorazit s novým projektem v Česku ale nebylo jednoduché.

Mlčeti zlato

Petr Wojnar vytvořil v Česku volný spolek vývojářů, podnikatelů a institucí stejného odvětví, kde se každý z účastníků orientuje na jinou část vývoje. Systém nové směsi je postaven na zužitkování zemědělské produkce pro průmyslovou výrobu. Začíná tedy pěstováním obilovin, kukuřice a brambor, jejich zpracováním a modifikací vzniklého škrobu, pokračuje výrobou ekologických plastových granulí. Ty putují do výroben, kde z nich vznikají plastové výrobky. A jejich odpad se – jak už bylo řečeno – velmi snadno opět zpracuje do hnojiv a vrátí do půdy.

„To je trend, který podporujeme, protože naše zemědělská produkce každoročně převyšuje spotřebu, a nepotravinářské zpracování zemědělské výroby je tak pro zemědělce jediné řešení. Projektu jsme nakloněni,“ říká Jiří Felčárek z tiskového odboru ministerstva zemědělství, na které se Wojnar obrátil s žádostí o pomoc. Ministerští odborníci prověřili výzkum a zjistili, že Wojnarův spolek je opravdu schopen vyprodukovat kilogram plastového granulátu k výrobě obalů za konkurenceschopnou cenu.

Podobné granule se totiž ve světě již vyrábějí, ale problémem je drahota. Například v USA je možné pořídit kilogram za čtyři dolary, Wojnar je schopen stejné množství vyrobit za třicet korun. Jak říká, na výrobu svého plastu, technologii a materiál prodal již osm licencí – do USA, Jihoafrické republiky a Evropské unie. „Američané zaplatili za několik licencí čtyři miliardy korun,“ říká Wojnar. O jakou firmu nebo výrobky se jedná, ale prozradit nechce s odkazem na podepsanou mlčenlivost. K dispozici jich má ještě dvacet. Předjednány jsou prý kontrakty do Německa na výrobu kelímků do automatů nebo lahví na mléko.

Zatím má ovšem Agrární asociace k dispozici jen prototypy příborů, obalových materiálů a lahví. Přičemž lahve z nové směsi zatím nemohou nahradit nezničitelné a hojně používané PET lahve, kterých se v Česku ročně vyhodí zhruba jedna miliarda – čtyřicet tisíc tun odpadu. „To, že se nová sloučenina rozloží, je možné, ale co se týče mechanických vlastností, zdaleka nedostihuje PET,“ říká Irena Prokopová z Ústavu polymerů Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) v Praze.

Tým vědců z tohoto ústavu usiluje o nalezení degradovatelného plastu – jak se rozložitelným směsím odborně říká – chemickou cestou. Nezkoumají obnovitelné zdroje jako Wojnar, ale pracují dál s plasty. „Snažíme se vyhozené PET lahve zpracovávat do nového materiálu, který by se po druhém použití dal rozložit,“ říká Irena Prokopová. Zatím však bez výsledku. Wojnar je přesvědčen, že jeho výrobek bude plně konkurovat PET lahvím do jednoho roku. „Pracujeme na vylepšení technologie výroby. Američané nám na to přispívají a mají o to zájem, je to opravdu jen otázka času,“ říká.

(Respekt)