Zaří 2004

Válka nejen o Sidona.

Ondřej Kundra

Tisíciletá obec pražských Židů stojí před hrozbou rozkolu

Poprask kolem odvolání Karola Sidona z postu pražského rabína nekončí. Někdejší disident a exulant Sidon byl všeobecně vnímán jako morální autorita a jeho nucený odchod poprvé veřejně odhalil hloubku rozporů v pražské židovské obci. Ta dnes prochází zásadní výměnou svých polistopadových elit a děje se tak způsobem, který nad slovutnou tisíciletou instituci vepsal hrozbu rozkolu.

Hlavně s citem

Situace v pražské obci je natolik vážná, že se Sidonovým odchodem minulý týden začaly v Izraeli zabývat i tamní židovské autority. Verdikt o oprávněnosti či neoprávněnosti rabínova odvolání ale vynesou až poté, co se Sidon zotaví ze záchvatu srdeční slabosti, vyjde z nemocnice a bude se moci projednávání osobně zúčastnit. Zájem izraelských rabínů o dění v pražské obci je logický. Sidonovo sesazení po dvanáctiletém angažmá totiž mezi pražskými Židy způsobilo třenice, které mohou skončit až rozpadem obce na dvě znesvářené, soudící se a hádající komunity.

„Pro mne byl už delší dobu vyhořelá a opotřebovaná osobnost. Navíc z jeho strany dlouhodobě vázla komunikace,“ vysvětluje místopředseda židovské obce David Stecher, proč on a jeho kolegové z vedení odvolali muže, kterému se připisuje k dobru, že za svého rabinátu obec zdevastovanou půlstoletím nejčernějších antisemitských totalit znovu probudil k životu. Počet členů se zdvojnásobil na současných šestnáct set a přišla mládež, pro kterou Sidon pomohl založit základní školu a gymnázium. „Snažili jsme se ho odvolat citlivě,“ říká Stecher. „V minulosti jsme s ním totiž opakovaně vedli dialog o tom, že by měl rezignovat sám.“

Protože Sidon ale na takový „dialog“ nepřistoupil, nechal předseda obce a Sidonův odpůrce Tomáš Jelínek hlasovat před čtrnácti dny o jeho odvolání. Pro zvedlo ruku šestnáct z šestadvaceti reprezentantů, tedy všichni, kteří se v dubnových volbách dostali do obecního vedení na kandidátce Jelínkovy a Stecherovy Koalice za demokratickou obec. Pro Jelínka, který dříve pracoval jako ekonom v týmu bývalého prezidenta Václava Havla, to je už druhá předsednická runda. V minulém volebním období byl ale zvolen jako nezávislý kandidát, koalici založil až před letošními volbami a způsobil tím údiv: až do té doby byla v obci tradice, že každý se uchází o zvolení sám za sebe, a volby nebyly chápány jako soupeření „politických stran“. Ostatně i v tomto vedení zabrali zbylých deset křesel individuální kandidáti.

Jako důvod rabínova vyhazovu reprezentanti koalice bez bližšího upřesnění uvedli jeho přílišnou „ortodoxii“ a „majetkový nepořádek“ v úřadě. A na tom trvají i poté, co se údajně ztracené věci našly (např. na zdi v kanceláři předsedy Jelínka) a co údajně ortodoxního Sidona nahradil ve Staronové synagoze ultraortodoxní chasidský rabín Manis Barash. „Už to nechci rozebírat, je to naše vnitřní věc,“ říká místopředseda Stecher (šéf obce Jelínek se vyjádřit nemohl – byl na jednání rabínského soudu v Izraeli).

Odpůrci koalice považují důvody Sidonova sesazení za „zástupné“. A jde podle nich o krystalickou ukázku mocenského boje, který se v zájmu ovládnutí prosperující a výnosné instituce uchyluje k podrazům a pomluvám. V pražské obci se po restitucích majetku točí desítky milionů korun, což je výdělek Židovského muzea a firmy, která spravuje obecní majetek. Z této sumy se platí opravy památek, sociální programy, a odtud jdou také peníze na pomoc jiným, podstatně chudším zdejším židovským obcím.

Chuť vládnout nad bohatstvím a spravovat ho je ovšem jedna věc a uspokojit ji demokratickou cestou je věc druhá. Takže jak je vlastně tváří v tvář dnes demonstrovanému obdivu k Sidonovi možné, že jeho odpůrci vyhráli ve volbách? Na tom se podle lidí z obce podepsaly především tři věci. Za prvé touha po změně: Sidon zosobňuje garnituru vůdců, kteří obec po listopadu postavili na nohy, oživili všechny zásadní funkce, vybojovali vcelku úspěšnou restituci majetku – a stojí v čele už nekonečných dvanáct let.

Za druhé je to jistá, různě motivovaná nechuť k bývalým disidentům. A konečně třetím důvodem může být Sidonovo přesvědčení, že základem obce musí být náboženství, a nikoli jen nějaký kulturní, národopisný kolorit. Tento důraz na Boha a na víru v něj narážel na odpor mnoha členů obce, kteří – dlužno dodat – o náboženský postoj přišli dosti často v hrůzách holocaustu.

Všichni na fórum

Budoucnost své obce po rabínově odvolání vidí pražští Židé rozdílně – od obav z jejího rozdělení na dvě menší části až po její posílení a zlepšení mezilidských vztahů. „Opravdu hrozí, že se určitá skupina lidí, nespokojená se současným vedením obce, rozhodne na protest vystoupit a vytvoří si svoji vlastní malou komunitu,“ říká Sidon. „Osobně bych z toho ale nadšený nebyl, obec by tím ztratila na své dnešní názorové rozmanitosti a síle. Budu se proto snažit, aby rozpad nenastal. Jak to ale nakonec dopadne, nedokáži odhadnout.“

Opatrným optimistou je šéfredaktor časopisu Roš chodeš a jeden z odpůrců koalice ve vedení obce Jiří Daníček: „Budoucnost vidím hlavně v tom, že odvolání pana Sidona na základě neprokázaných obvinění zvýší zájem pasivních členů o dění v jejich komunitě, což by otevřelo možnost sjednocení obce a uklidnění situace,“ říká. Onou šancí má na mysli petici, kterou dvě stě lidí požádalo o svolání takzvaného shromáždění všech členů obce (k jeho konání je potřeba právě dvou set hlasů), což je institut schopný vypsat pod vlivem současných událostí předčasné volby do vedení obce. V případě, že by v nich neuspěl současný předseda Jelínek, může jeho případný nástupce opět do úřadu potvrdit odvolaného rabína Sidona. Petice vznikla v okruhu převážně mladých lidí při Staronové synagoze. Jedním z jejích signatářů je i Jakub Šváb, předseda synagogálního sboru Staronové synagogy. „Shromáždění by mělo diskutovat o dalším osudu obce. Já její další budoucnost a rozvoj vidím hlavně v návratu rabína Sidona,“ říká Šváb. „Jestliže se to nepodaří, obávám se, že by mohlo dojít i k zániku současné obce.“

Místopředseda Židovské obce v Praze David Stecher se takového vývoje neobává. „To, co se dneska děje, pro obec ani pro většinu jejích členů nic vážného neznamená,“ říká. „Většina členů obce totiž určitě naše kroky chápe jako snahu o zlepšení života a atmosféry naší komunity. A proto nás v našem konání budou jistě podporovat.“

(Respekt)