Zaří 2004

Konec dramatického rabína

Benjamin Kuras

Podle sebe soudím tebe, praví české přísloví, jemuž rabín Sidon dal mistrnou dramatickou formu prohlášením pro ČTK, že jeho odvolání z funkce vrchního pražského rabína je "uchopení moci skupinou lidí". Přeměnil tím jinak okrajovou událost ve veřejné drama. Nově zvolené zastupitelstvo židovské obce nařkl přesně z toho, z čeho jej a jeho skupinu mnoho českých Židů viní už několik let.

Uchopení moci

Podle jejich verze "uchopení moci skupinou lidí" v pražské židovské obci nastalo v roce 1992, kdy se Sidon stal vrchním rabínem a okolo něho se vytvořila skupina, která si zmonopolizovala řízení všeho židovského majetku a všech příjmů včetně státních restitucí a příspěvků ministerstva kultury. Tato skupina výlučně rozhodovala, na jaké účely se majetek bude používat, kdo poslušný z něho dostane jaký drobeček, koho neposlušného ukáznit, odehnat, rozehnat či difamovat, koho zaměstnat a koho vyhodit.

Za výlučný duchovní a statutární rámec a kritérium členských práv si tato skupina vybrala přísnou náboženskou ortodoxii - v obci, která bývala tradičně z devadesáti procent neortodoxní. Tím si zaručila nezájem velké většiny českých Židů. Účetnictví, které tato skupina vedla, bylo občas mlhavé.

Před dvěma roky si nespokojení členové obce zvolili za předsedu Tomáše Jelínka, do té doby zaměstnance Havlovy prezidentské kanceláře. Ten se prohřešil tím, že s havlovskou naivitou snil o majetkové transparentnosti, širší demokracii a náboženském pluralismu, které odkoukal u židovských obcí v Americe.

V letošních obecních volbách se Sidonova skupina pokusila Jelínka svrhnout, ale prohrála proti jeho volební Koalici za demokratickou obec. Tu teď obviňuje z protiprávního vedení volební kampaně a žádá zrušení platnosti voleb.

Měřme podle výsledků

Za Sidonova úřadování zmizelo přes šedesát cenných relikvií včetně téměř dvoumetrového stříbrného svícnu a několika antikvárních svitků tóry (ručně psaného hebrejského textu Mojžíšových knih), za jaké se ve světě platí až 30 000 dolarů. Podle organizačního řádu obce nese vrchní rabín za rituální předměty svrchovanou odpovědnost.

Česká kulturní obec vnímá Karola Sidona jako intelektuálního disidentského giganta a prvek "porevoluční symboliky". Jeho enigmatický intelekt mohli nedávno vychutnat čtenáři TIME IN, když od něho dostali usměvavé nevysvětlení jedné z nejčastěji interpretovaných biblických pasáží. Čeští Židé na něho budou vzpomínat s pocity smíšenými. Od "zasloužil se lvím podílem na renesanci židovské vzdělanosti" po "choval se vůči českým Židům arogantně a povýšeně a zanedbával pastýřskou práci" - a všemožné odstíny mezi tím.

Úspěch či zásluhy se však nakonec dají měřit jen podle výsledků. Rabín Sidon se rád chlubívá, že "zdvojnásobil počet členů obce". Z předlistopadových a estébáky sledovaných 800 na dnešních 1600. Za dvanáct let rabínování přivedl k členství v obci 800 Židů - z odhadovaných deseti tisíc. K českému kulturnímu bohatství přispěl kromě překladů hebrejské liturgie a vyprávění s Hvížďalou hlavně napínavou mezinárodní dramatizací sporu o hřbitov ve Vladislavově ulici, která stála ministerstvo kultury 40 milionů korun.

Tehdy to ředitel Židovského muzea hájil tím, že šlo o významné kulturní dědictví. Jak významné kulturní dědictví za Sidonova úřadování zmizelo a kam? Je to snad lhostejné těm, kdo žádají jeho návrat do funkce? Může to být lhostejné české kultuře, která je na své židovské dědictví tak hrdá?

(MFDNES)