Zaří 2004

Nikdy není pozdě

Vlastimil Marek

Nikdy není pozdě navázat hlubší vztah s dětmi, se kterými si (a kterým) jako rodiče nerozumíte.

Vážené a nedoceněné ženy - matky, které dnes, když čtete o přirozených porodech, máte tendenci přece jen se v hloubi duše vinit za to, že jste při porodu svých dětí před deseti, dvaceti či třiceti a více lety více nebojovaly za lidštější a přirozenější přístup k porodu a svému děťátku, vy jste bez viny. Nemůžete přece za to, jakým způsobem jste byli porozeny a jakým způsobem jste rodily. V tom sociálně inženýrském nadšení tehdejších (a bohužel i většiny dnešních) porodníků nešlo nepodlehnout. Stalo se. To nemůžete změnit. Jenže dnes už, poprvé v historii lidstva, víme, proč, co a jak! Takže to, co změnit můžete, je postoj jak k tomu, co se stalo, tak k tomu, co dnes už začínáme tušit a vědět. To, co změnit můžete, je i postoj k vašim dětem.

Zopakujme si: není li novorozenec ihned položen na bříško matky, aby se v intimitě rodiny, v šeru a teple, tedy v bezpečí, mohl doplazit k prsu, není-li okamžitě hlazen a hýčkán, nedojde-li k co nejrychlejšímu očnímu kontaktu mezi děťátkem a maminkou, je velká pravděpodobnost, že matka bude mít potíže s kojením, laktační psychózou, obtížným šestinedělím atd. Pokud byl navíc porod urychlen, nebo matka znecitlivěna epidurální analgezií, pokud došlo k nástřihu, císařskému řezu atd., nedojde v těle matky k produkci složitého na sebe navazujícího hormonového koktejlu, a ona bude muset roli matky (se všemi jemnými variantami v oblasti těla, mysli a psychiky), na kterou ji a její tělo evoluce miliony let připravovala, spíše postupně nacvičit. A nikdy si s dcerou nebo synem nebude rozumět tak, jak by si rozuměla, kdyby porod proběhl přirozeně, bez zásahů lékařů (dnes už se ví, že naprostou většinu porodních komplikací způsobují ne nějaké indispozice nebo neschopnosti rodiček, ale právě odcizené prostředí, nesmyslné procedury, zbytečné zásahy, špatná poloha a neurvalý zastarale rutinní přístup porodníků).

Pokud jste tedy, vážené maminky, rodily obvyklým způsobem, a miminko vám vzali a „půjčili“ (pod dnes již překonanými záminkami infekcí, bezpečí a ochrany zdraví) jen na kojení, máte ve velké většině se svými dětmi problémy. Je to jednoduchá rovnice: problémový porod rovná se problémové dítě. Stalo se. Nemá cenu nikoho, a především sebe a své děti, obviňovat.

Dnes můžete dělat několik věcí: Zaprvé, otevřeně si se svými dětmi (o důsledcích jejich porodu a tehdejší situaci) popovídat. Dát jim přečíst současnou, přirozené porody (a negativní vlivy medicínského porodu) osvětlující literaturu. Vysvětlit jim, že za své většinou nezvládnuté nejhlubší emoce nemohou. Odpustit jim, že jsou takové, jaké jsou, a nechat na nich (a dát jim čas a příležitost), aby se s tím smířily a odpustily ony vám. A pomoci jim neopakovat staré chyby.

Zadruhé, udělejte všechno proto, aby se situace, kterou jste musely projít, když jste rodily, neopakovala. Lékařsko-farmaceutický komplex a lobby lékařů funguje postaru: řadu dnes známých a prokázaných věcí nám porodníci přinejmenším zamlčují, aby se ženy nedověděly celou pravdu, oni nemuseli přiznat chyby (to ostatně neumí žádný muž) a uchovali si svou pozici, plat a vedlejší příjmy.

Jenomže i politici, primáři, porodníci, anesteziologové jsou jen muži, kteří také byli před lety také špatně porozeni. I oni jsou oběti obětí. I oni donedávna netušili, co páchají. Rozumějme si, při vší úctě k zachráněným životům dětí i žen, lékaři a všechna ta nejmodernější zařízení jsou potřeba, ale lékařský zásah vyžaduje jen několik procent rodiček. Těhotenství, na rozdíl od toho, co si myslí, učí a vykonávají muži, není nemoc a porod není její operativní léčbou. Dnes už je naštěstí situace jiná. Zatímco neexistuje vědecký důkaz, že to, jak se donedávna rodilo (a jak se dodnes rodí), je pro ženu a dítě to jedině bezpečné, naopak existuje rostoucí počet důkazů, že většina z toho, co a hlavně jak rodičkám lékaři v nemocnicích dělají, ohrožuje jak je, tak jejich děti.

Jak iniciovat změny? Věci obvykle nelze měnit shora, ale soustředěný trpělivý nátlak na poslance, senátory, ministry a ministryně, profesory na lékařských fakultách, gynekology a porodníky by postupně měl pomoci změnit jejich přístup. Protože o to jde. Nevyžaduje to velké finanční náklady – zatímco porodní lůžko, na které rodičku přikurtovávají a znemožňují jí tak přirozeně se pohybovat a měnit pozice podle potřeby, stojí 300 000 korun, dřevěná porodní stolička (na které je porod rychlejší a snazší a bezpečnější jak pro rodičku, tak pro její dítě) stojí několik set korun. Porod s porodní asistentkou je nejen bezpečnější, plynulejší a s daleko méně komplikacemi, ale i daleko levnější než porod vedený týmem lékařů (ročně by tak celá společnost ušetřila 300 milionů korun).

Jste to vy, ženy matky, které můžete situaci změnit přímo, například tím, že vy a vaše dcery přestanete rodit ve velkých porodnicích, kde se rodí jak na běžícím pásu, a které přes všechna doporučení Světové zdravotnické organizace (a přes rostoucí odpor stále většího počtu žen) dále vytvářejí ženě a děťátku spíše nepřátelské prostředí.

Jste to vy, ženy matky, které můžete (když muži, vydavatelé a distributoři knih, nedělají nic – jich se to přece netýká!?) systematicky šířit (mezi sebou, pomocí internetu, tlakem na různé nadace) informace o literatuře a o porodnicích a porodnících, které a kteří fandí přirozeným porodům, o stejně naladěných porodních asistentkách atd. Podle jednoho nedávného výzkumu totiž nemá 70% z oněch 94 000 žen, které u nás každý rok porodí, informace o možnostech a právech rodičky. I ony jsou tak, bohužel dodnes, oběťmi rutiny a necitlivého přístupu „odborníků“, i jejich děti se rodí traumatizovány, i ony budou mít v budoucnu problémy se svými dětmi. Organizujte a zakládejte mateřská centra, zakládejte knihovničky potřebné literatury, pozvěte si na přednášky ty, jejichž myšlenky rezonují s vaší touhou a potřebou.

Jste to také vy, které si kupujete různé ty ženské časopisy, jež vás zahrnují nedůležitými informacemi o nedůležitých věcech. Pište do redakcí, chtějte po novinářkách, aby psaly o přirozených porodech a možnostech pozitivních změn.

A zatřetí, nikdy není pozdě začít pozitivně měnit své postoje (a tedy i mysl a tělo). Sežeňte si nějakou literaturu, začněte cvičit jógu, nebo choďte (s dospívající i dospělou dcerou) tančit břišní tanec. Zkuste meditaci, změňte jídelníček, začněte se stýkat s podobně zaměřenými kamarádkami. Přečtěte si knihy o tom, jak jsou muži jiní (a odpustíte tak i svým manželům). Už se ví, že tělo i mozek člověka se přizpůsobuje tomu, co dlouhodobě dělá. Začněte pozitivně měnit svůj život. Jde to. Stačí začít a vydržet.

Znám totiž už i u nás ženy, které šly za svým snem a porodily přirozeně, do vody, v kleče, jen s dulou, nebo jen s porodní asistentkou, nebo dokonce samy doma. A dnes si vychutnávají nádherné cele je naplňující mateřství s bezproblémovými, zdravými, velmi inteligentními dětmi budoucnosti. Znám i u nás babičky, které se naučily bubnovat a dnes bubnují i jejich dědeček, snacha a vnoučata. Znám ženu, která pomocí australského nástroje didžeridu uvolňuje psychiku a bolesti páteře těhotných žen a rodiček. Znám lidi, kteří svým dětem i sobě hrají na tibetské mísy a zpívají alikvoty. Znám lidi, kteří po několika letech práce na sobě a své psychice, v padesáti nebo v šedesáti letech cítí a vypadají daleko lépe, než jak se cítili a vypadali před dvaceti lety.

A co můžete udělat hned teď? Zazpívejte si nějakou pomalou lidovou písničku (např. Lásko, bože, lásko – jen tahle tři slova stále dokola, na známý nápěv – se stala českou mantrou a zpívají ji stovky nadšenců po celé republice). Uvolníte tak své hlasivky, a následně i emoční bloky (získáte dobrou náladu, mysl vám začne lépe fungovat a pak přijde na způsob, jak pomoci propagaci a prosazení přirozených porodů, tedy na způsob, jak pozitivně změnit svět) a dcera nebo syn se dříve nebo později přidají.

Nikdy není pozdě.