Zaří 2004

Zlomená hůl nad Dárfúrem.

Teodor Marjanovič

Klíčové státy v OSN si nerozumějí ohledně postupu vůči genocidě v Súdánu

Za pár dní to budou dva týdny, co obě komory amerického Kongresu ve společné deklaraci označily násilí v západosúdánském Dárfúru slovem genocida. Dalo by se říct, že v zásadě nestojí nic v cestě intervenci na obranu ohrožených černošských kmenů, které se súdánská vláda v Chartúmu rozhodla pomocí arabských milic vyhladit. Jenže teorie má zatím daleko k realizaci, už proto, že žádný jiný stát se neodhodlal to slovo použít – dokonce i generální tajemník OSN Kofi Annan mluví jen o „etnických čistkách“, což je termín, který má v mezinárodní hantýrce menší náboj. Osamělost USA se ukázala minulý týden, když Washington musel ustoupit od svého návrhu rezoluce OSN, v němž byla řeč o uvalení sankcí, pokud Chartúm do třiceti dnů nezkrotí v Dárfúru řádící milice. V rezoluci, schválené v pátek, slovo „sankce“ nezaznívá. A sankce, jak známo, jsou předstupněm vojenské intervence.

Už 50 tisíc obětí

Násilnosti v Dárfúru vypukly loni v únoru, když dvě tamější černošské frakce začaly útočit na armádní kasárna a vesnice arabských pastevců. Důvodem byla nespokojenost s trvalou marginalizací a vykořisťováním. Chartúm, ovládaný politiky arabského původu, reagoval brutalitou, která v násilnostmi poznamenaných dějinách Súdánu nemá obdoby. Z věznic pustil kriminálníky a nasadil je do milic, jimž se říká džandžavídi. Ty postupují tak, že vtrhnou do vesnic, znásilní ženy, povraždí muže, spálí zásoby potravin, otráví studny a zbytek obyvatel zaženou na útěk. To vše za dohledu súdánské armády, tábořící někde poblíž – často se stává, že vesnici nejdříve bombardují armádní letouny. Údaje o počtech obětí, které se ještě před pár týdny pohybovaly kolem 30 tisíc, OSN v minulých dnech revidovala na 50 tisíc. Kromě toho jeden milion osob ztratil domov a více než dvěma milionům hrozí hladomor.

Přestože je důkazů o armádním podílu na genocidě nespočet a výpovědi uprchlíků se v tomto ohledu shodují, Chartúm popírá, že by džandžavídy podporoval. Zároveň znemožňuje přístup mezinárodním humanitárním organizacím. Kofi Annan minulý týden vyjádřil „hluboké znepokojení“ nad tím, že džandžavídi před pár dny udeřili dokonce i na uprchlický tábor Zam Zam, který on sám koncem června navštívil. Jakýkoli rychlý postup v Radě bezpečnosti OSN však zatím krachuje na opozici zemí, jako jsou Egypt, Pákistán nebo Rusko. Výmluvná byla výměna názorů mezi Američany a Rusy během diskuse o textu rezoluce. Velvyslanec USA John Danforth vyjádřil přání, aby „budík začal konečně tikat“, tedy aby Chartúmu byla vyslovena jasná lhůta. Náměstek ruského ministra zahraničí Jurij Fedotov to ale odmítl: „Súdánu by měl být dán krátký, ale dostatečný čas“ na to, aby situaci dostal pod kontrolu. Podobně se na věc dívá i klíčová regionální velmoc Egypt.

Ideální případ

Dárfúrská krvavá lázeň přitom splňuje parametry politické korektnosti pro intervenci. Muslimové tu zabíjejí muslimy, takže kdyby kdokoli přišel udělat pořádek, nikdo by jej nemohl obvinit, že to dělá v rámci křesťanského „křižáckého“ tažení. Oběťmi jsou tři zubožené černošské kmeny, tedy skupina, kterou nikdo nepodezírá z globálních mocensko-politických ambicí. Za třetí je Dárfúr ukázkou státem sponzorovaného teroru, nelze jej tedy házet do stejného pytle s mnohými jinde probíhajícími katastrofami, které se podobně blíží genocidě. Například se sousedící Ugandou, jejíž sever už léta bez výrazného politického důvodu terorizuje povstalecká Boží armáda spásy, a národní vojsko není s to rebely zkrotit – dokonce se zdá, jako by se chaos na severu centrální vládě hodil, protože jí slouží jako záminka pro co nejpomalejší zavádění demokracie v zemi. Výsledkem jsou tisíce mrtvých nebo sexuálně zneužitých osob včetně dětí. Rozdíl je ale v tom, že násilí páchají rebelové, nikoli státem sponzorovaní džandžavídi.

V nouzi o argumenty se proto Chartúm v poslední době uchýlil k dost průhledné demagogii, že Amerika chce na Súdán zaútočit jako na Irák, tedy s cílem přeměnit celý region. Každý soudný člověk si dnes může spočítat, že USA jsou příliš zaměstnány Blízkým východem a prezidentskými volbami, než aby momentálně měly takové úmysly. Ale malovat amerického čerta na zeď funguje, i když je ve hře vyvražďování muslimů. Zdrženlivost ze strany Ligy arabských států a islámských zemí vůbec je toho důkazem.

(Respekt)