Zaří 2004

Kouzlo americké jednoduchosti

Jaroslav Mašek

Podle Romana Staňka, ředitele a spolumajitele česko-americké softwarové firmy Systinet, ztrácí Česká republika konkurenceschopnost. Mzdové náklady rostou a sociální stát nepřeje podnikání.

* Žijete a podnikáte v USA. Jak máte tamní pobyt legalizován? Mnozí Češi mají problém dostat turistické vízum.

Vyřízení pracovních víz trvalo tři dny. Pomohlo nám, že naše firma vytváří nová pracovní místa. Jakmile přijdete s růstovým plánem, tak víza, ani cokoliv jiného, není problém. Dnes máme v USA třicet zaměstnanců a příští rok chceme být na stovce.

* Jak vypadá americká podpora začínajícím firmám?

Daně rozhodně platí každý. Podpora spočívá především ve snadném přístupu ke studentům a intelektuálnímu kapitálu. Navíc nás podporuje jednoduchost fungování americké ekonomiky. Nemusím se bát najmout deset lidí a za dva měsíce je propustit, protože výpovědní lhůta je čtrnáct dní a obejde se bez dodatečných nákladů. Proto je americká ekonomika proti evropské o tolik výkonnější.

* Považujete jako programátor a absolvent ČVUT obchodníky a manažery za darmožrouty?

Už ne. Ve standardní softwarové firmě jde do vývoje maximálně dvacet procent nákladů. Zbytek tvoří marketing a prodej. Člověk to musí přijmout, protože obchod firmu živí. Při založení společnosti začnete se sto procenty nákladů vynaložených na vývoj technologie a do tří let z nich osmdesát procent musíte přesměrovat do obchodu. To je kouzlo start-upu.

* Máte za sebou dvě úspěšně vybudované společnosti. Co je na start-upech nejtěžší?

Podobají se rozjíždění auta, které je těžké nastartovat. Většinou máte tři roky a omezené množství peněz, abyste z firmy s produktem udělal ziskovou společnost. Investoři vám na delší dobu nepůjčí. Mimo vývojářů potřebujete třeba padesát obchodníků, z nichž jeden stojí tři sta tisíc dolarů ročně. Pokud chcete uspět, musíte se za tři roky dostat z nuly na obrat alespoň třiceti milionů dolarů. Jinak končíte.

* Proč vyvíjíte v Česku? Je to kvůli levnější pracovní síle?

Ne. Firma má historicky pražské kořeny. Dnes už není Česko nijak výhodné. Z hlediska nákladů jsme na padesáti procentech oproti USA, a vývoj v Kanadě by byl dokonce levnější. Kanadská vláda totiž hodně dotuje rozvoj softwaru a odpadly by nepříjemnosti kvůli časovému posunu nebo jazykové bariéře. Pokud americká firma nezačne v Česku, nemá důvod zde vyvíjet.

* Jak se řídí firma ve dvou světadílech?

Do Prahy jezdím přibližně jednou za šest neděl na týden. Dnes už není řízení problém. Za poslední dva roky nám poklesly komunikační náklady ze dvou tisíc dolarů měsíčně prakticky na nulu. Platíme pouze připojení na internet. Obě pobočky jsou kompletně propojené, v Česku fungují americká telefonní čísla a máme pevné videospojení.

* Obáváte se asijské nebo ruské konkurence?

Nedávno jsme otevřeli pobočku ve Vietnamu. Chceme tyto země podchytit dřív, než ony nás. Další vývoj budeme dělat tam. Jedním ze zakládajících členů našeho týmu je totiž Vietnamec, který v Praze studoval a nedávno se odstěhoval zpět. Vietnam jsou dnes Čechy počátku devadesátých let. Velký převis pracovní síly a desetinové náklady oproti USA.

* Kolik lidí tam zaměstnáte?

Dnes sedm, ale pokud vše půjde dobře, bude jich do konce roku nejméně dvacet. Ještě nevíme, jak jsou Vietnamci dobří, ale z osmdesáti milionů si určitě vybereme. V Česku máme problém najmout kvalitní lidi ochotné pro nás pracovat.

* Do Ruska se nechystáte?

Potřebujeme legální prostředí a tam se software nekupuje. Chceme proniknout do západní Evropy. Na podzim otevřeme obchodní zastoupení zřejmě v Amsterdamu. Praha nemá pro západní trhy dostatečný obchodní potenciál. Hledáme také partnery v Japonsku.

* Jak se vám podařilo uzavřít smlouvu s Amazonem, největším internetovým obchodem na světě?

Nakupuji pouze přes internet a prý už jsem tam utratil víc, než byla hodnota naší zakázky. Vyhráli jsme výběrové řízení. Je to nejtěžší zákazník, kterého se nám podařilo získat. Mají pocit, že jsou naprosto výjimeční a téměř všechny programy si píší sami. Pro nás jsou "třešničkou na dortu". Naši hlavní zákazníci pocházejí z amerických bank. Také obchodujeme s americkou armádou.

* V čem je specifikum obchodování s americkou armádou? Musíte podepisovat smlouvy o mlčenlivosti?

To nemusíme, protože se nesmíme dozvědět vůbec nic, zatímco oni o nás vědí všechno. Se samotnou armádou ani nejednáme, obchodujeme s jejich dodavateli, kteří mají prověřené lidi.

* Takže dodáte program a nevíte, na co bude použit?

Rámcově víme. Nejsou to tajné záležitosti, ale raději se o nich nešířím. Obecně řešíme problémy s integrací dat, s nimiž se potýká téměř každá armáda, firma nebo vláda na světě. Jednoduše existují databáze A a B, které spolu neumějí komunikovat. My je to naučíme.

* Jaké procento obratu tvoří obchod s bankami?

Přibližně polovinu. Americké banky jsou našimi nejčastějšími zákazníky a rozšiřujeme aktivity do jejich evropských sester. Problémy bývají stejné. V posledních letech prošly banky velkou integrací a dnes v nich funguje dvacet různých systémů, které nespolupracují. Stejná situace je v telekomunikacích. Představte si, jaký problém by bylo dostat od Českého Telecomu vyúčtování i za Eurotel.

* Jaký podíl dnes v Systinetu vlastníte?

Většina společnosti patří soukromým investorům, kteří již investovali jedenadvacet milionů dolarů. Majoritu vlastní fond Warburg Pincus, který v Česku ovládá Léčiva.

* Svezl jste se při zakládání firmy NetBeans na internetové bublině? Dnes už peníze do vývoje softwaru zřejmě nelze sehnat tak lehce.

Určitě. Doba byla úplně jiná. Ale v USA je situace se sháněním investorů lehčí, protože si dokážou spočítat svá rizika z globálního hlediska. V Česku nikoho nepřesvědčíte, že jednou možná přijde kalifornská firma, která investici koupí. Ale v případě NetBeans se to povedlo.

* NetBeans koupila americká korporace Sun Microsystems prý za devět milionů dolarů. Kolik jste do ní investoval?

Měl jsem své peníze z předchozího podnikání. Od amerických investorů jsme získali téměř milion a půl dolarů, pro nás tenkrát obrovskou sumu. V Sunu jsem zůstal ještě rok po převzetí, abych zajistil integraci firmy do jejich struktur. Odešel jsem podle dohody, protože zakladatel se stane v nové firmě nejméně potřebnou osobou.

* Kde vidíte budoucnost informačních technologií?

Logicky mi vychází, že první umělou inteligencí se stane vyhledávač Google. Dnes mají prakticky neomezené finanční prostředky, výpočetní kapacity a možnosti spojovat a třídit informace. Když vše dáte dohromady a přidáte dalších deset let vývoje, vyjde vám umělá inteligence. Prostě něco schopné informaci zpracovat vlastním pohledem, analyzovat a vyvodit závěry.

* Budeme si s počítačem povídat?

Za deset patnáct let ano. Hodně se mluví o takzvaném sociálním softwaru, který dokáže sledovat jednotlivé skupiny lidí. Vyhledávač o vás bude vědět, co máte rád, kdo jsou vaši kamarádi a koho sledují oni. Systém podle vašich minulých dotazů, denní doby a místa připojení vyhodnotí, co by vás mohlo s největší pravděpodobností zajímat. Microsoft dnes vidí Google jako největšího konkurenta a lituje, že sám před lety do vyhledávače neinvestoval. Za několik let vám počítač smysluplně odpoví, protože bude mít více informací než vy.

Roman Staněk (38). Ředitel a spolumajitel americké společnosti Systinet, která vyvíjí komunikační programy pro banky a americkou armádu, pochází z Ostrova nad Ohří. Systinet je čtvrtá společnost, kterou založil. Do roku 1997 dovážel software a po rozšíření internetu cestu obrátil. Založil firmu NetBeans, která uspěla při tvorbě internetových aplikací a začal vyvážet. Za devět milionů dolarů ji koupil americký Sun Microsystems. V roce 2001 se Staněk odstěhoval do amerického Bostonu, kde nastartoval současný projekt Systinet. Podařilo se mu získat investory ochotné vložit třicet milionů dolarů. Firma má pobočku v Praze a od počátku dubna také ve Vietnamu. Ze sto čtyřiceti zaměstnanců pracuje stovka v Česku. Staněk rád běhá na lyžích v Krkonoších a v okolí Bostonu, hraje tenis a je svobodný. V Česku jezdí BMW X5, v USA řídí velkoprostorovou Hondu Element, ale nejraději se do práce přepravuje metrem. Jeho první počítač byl na papírové konfety a získal jej v roce 1983 z časopisu ABC.

(Týden)