Zaří 2004

Lepšího premiéra teď ČSSD nemá.

Tomáš Němeček

S Janem Mládkem o ekonomickém programu nové vlády

Místopředseda rozpočtového výboru za ČSSD Jan Mládek (44) patří do úzké skupiny koaličních expertů na ekonomiku. V Zemanově kabinetu byl prvním náměstkem ministra financí Pavla Mertlíka. V ČSSD platí za liberála, hlásí se k moderní levici, spojované se jménem Tonyho Blaira.

Všechno bude těžší

Umíte vysvětlit, proč skončil dosavadní kabinet? K čemu je dobré, aby pokračovala „Špidlova vláda bez Špidly“?

Problém Vladimíra Špidly byl velmi jednoduchý. Jako ministr práce zastával tezi, že čím víc přerozdělování, tím lépe, zejména v sociální oblasti. Když se stal předsedou vlády, během zhruba devíti měsíců pochopil, že svět je složitější, a od dubna 2003 začal prosazovat reformu veřejných financí. Bohužel tento pozdní přerod nikomu nevysvětlil: ani své straně, ani veřejnosti.

Špidla říká, že o nutnosti reforem věděl od začátku.

Řeknu vám osobní vzpomínku. Je jaro 2001 a experti Světové banky prezentují v pražském Autoklubu „nultou variantu“ reformy veřejných financí, připravenou na žádost ministra Mertlíka. V tom se uprostřed debaty zvedá Vladimír Špidla a beze slova odchází středem: hlasováním nohama dává najevo, že tohle nemá zapotřebí poslouchat.

Proč tedy později jako premiér s reformou začal?

Jako předseda vlády nutně pocítíte zodpovědnost za zemi jako celek, i za veřejné finance. Myslím, že vliv na něj také mělo jedno setkání předsedů sociálnědemokratických stran a vlád, kde poprvé pochopil, v jaké konkurenci se země nachází a jakým globalizačním tlakům bude vystavena.

Copak vy jako stoupenec reforem jste jeho přerod nevítal?

Ale ano, jenže promarněných devět měsíců je téměř fatální ztráta. S reformami musíte začít rychle: čím blíž jsou volby, tím víc si voliči žádají vlídnější zacházení. Teď to bude všechno těžší. Jsme v polovině volebního cyklu a vládní koalice má velmi nízkou podporu veřejnosti.

Tak k čemu bylo dobré měnit Špidlu?

Jestli to bylo dobré, to se teprve ukáže. Většina hráčů v politice měla prostě ke Špidlovi odtažitý vztah.

A ČSSD nemá lepšího premiéra než Stanislava Grosse?

Tak to… To asi v tuto chvíli nemá.

Budete v nové vládě ministrem?

To mi nikdo nenabízel, není to ani na pořadu dne.

Vzdělání a třídní boj

Slíbí nová vláda, že naváže na snižování schodků?

O to bych se nebál, Česká republika se k tomu už fakticky mezinárodně zavázala. Chce přijmout euro, a to znamená přijmout podmínky Paktu stability a růstu, který povoluje – byť tento limit asi Evropská unie výhledově změkčí – deficit veřejných financí maximálně ve výši 3 % HDP.

Co vy sám považujete za hlavní úkol vlády?

Udržet dlouhodobou konkurenceschopnost České republiky na globálních trzích, kde vane stále studenější vítr. Nejlépe to říká bývalý Clintonův ministr práce Robert Reich: Lidi je třeba vést ke vzdělání. Dělníků, kteří umějí mávat krumpáčem, jsou na východ od nás miliony a pracují za daleko nižší mzdu. K tomu bude nutné zpřísnit prostor pro zneužívání dávek. V poslední době mě nejvíc znepokojuje růst dlouhodobé nezaměstnanosti. Zkušenost Spojených států varuje před tím, aby se návyk žít z dávek dědil z rodičů na děti. Dosavadní sociální stát nelze udržovat, jinak to skončí těžkým předlužením. Úkolem ČSSD je zachovat ho v menší podobě tak, aby se společnost nerozpadla na bohaté a chudé a neobnovil se třídní boj z počátku 20. století. Dobře, vy nad tím kroutíte hlavou, ale podle mě to v horizontu dvaceti let hrozí.

Objeví se v programovém prohlášení poplatky ve zdravotnictví jako na Slovensku?

Osobně bych byl pro výběr 20 korun při výdeji léků. Takový krok ihned omezí plýtvání, lidé začnou víc přemýšlet, a přitom by to nepřineslo žádnou sociální katastrofu. Protestovala by jen lobby výrobců léků. Ale bohužel proti poplatkům trvá politický odpor.

Umožní koalice další zvýšení nájemného? Aspoň ve variantě „třikrát o 10 %“, která nakonec neprošla parlamentem?

Ten dnešní stav, kdy je nájemné zmražené-nezmražené a vše závisí na výkladu soudů, je naprosto strašlivý. Ale už minule kvůli tomu vznikl v koalici hluboký konflikt. Poslanci Unie svobody odmítali tzv. cenové zrcadlo, tedy aby majitelé domů hlásili výši nájmů ministerstvu financí kvůli stanovení „místně obvyklého nájemného“. To už mě rozběsnilo. Vždyť by to bylo výhodné pro všechny – ti, kdo se chystají stavět činžovní dům, by si mohli lépe spočítat výnosy. Proti mohli být jedině ti majitelé, kteří zatajují nezdaněné příjmy z nájemného. Bohužel část poslanců ČSSD si pro změnu myslí, že kapitalista-majitel domu nemá nárok na vrácení kapitálu. Takže možnost kompromisu vidím dost skepticky.

Penzijní reforma bude

V rozhovoru pro Respekt před čtyřmi lety jste pochyboval o schopnostech skupiny PPF řídit pojišťovnu. Co když jí vláda prodá i Telecom?

Pokud jde o pojišťovnu, tak přiznávám, že funguje lépe, než jsem tehdy čekal. A Telecom už dávno není strategická firma, na jaké závisí chod ekonomiky jako řekněme v roce 1991 (ostatně řeči o strategických firmách vždycky vedou hlavně lidé, kteří si nepřejí privatizovat). Takže bych ho prodal tomu, kdo nabídne nejvíc, klidně PPF. Stejně dobrá možnost je ovšem dát část akcií na burzu.

A co Severočeské doly? Získá je skupina Appian?

Osobně bych byl nejradši, kdyby s nimi vláda nedělala nic. Nemalá část činnosti dolů je dnes zahlazování těžby – a rekultivace dělá relativně nejméně špatně stát. Jenže existuje silná snaha, aby si podíl v Severočeských dolech rozdělily bez soutěže v poměru 50:50 stát a soukromá skupina. V takových případech zpravidla vydělá soukromník a stát těžce tratí, to je bohužel vyzkoušené.

Pohne vláda s důchodovou reformou?

Mně se po letošní poslanecké návštěvě Chile, kde jsme viděli tamní penzijní systém, začíná rýsovat, jak by to mohlo dopadnout. Myslím, že nakonec projde tzv. třípilířový model – povinný průběžný systém, dobrovolné připojištění a povinné spoření do fondů. Aby fondy měly dostatečný a stabilní výnos, získají možnost investovat do akcií a obligací zemí OECD. Na této variantě se lze při dobré vůli politických stran shodnout. Záleží na ODS.

Do penzijního systému dnes odvádíme 28 % hrubé mzdy. Kolik z této sumy by si lidé mohli ukládat do fondu – 2,5 % jako ve Švédsku, nebo 9 % jako na Slovensku?

Asi něco mezi tím… Jsou to jen mé osobní představy, ale taky pamatuji, jak jsme před šesti sedmi lety s Jiřím Rusnokem na Vysoké škole ekonomické říkali, že bude nutné posunout věk pro odchod do důchodu. Miloš Zeman nám za to tehdy umyl hlavy. A pak přišel duben 2003 a koalice v Kolodějích během pár minut schválila posun důchodového věku z 62 na 63 let. Takže jsem do budoucna optimista.

(Respekt)