Zaří 2004

Zásilka z říše zla. Jak pomoci severokorejským uprchlíkům

Zbyněk Petráček

Nabízí se klasické klišé: na adresu občanů severokorejské tyranie přišla jedna dobrá a jedna špatná zpráva. Během minulého úterka a středy dorazila do Soulu historicky dosud největší skupina severokorejských uprchlíků – skoro 460 lidí. Tak to tu ještě nebylo. Jenže tato dobrá zpráva není podložena tím, že by Pchjongjang uvolnil pouta svých obyvatel, ale pouze skutečností, že cestovní možnosti severokorejských uprchlíků již déle se ukrývajících v Číně se zlepšily – bylo možné prchat zejména přes Vietnam. Samotná hranice mezi Severní Koreou a Čínou, kruciální překážka pro utečence, má ještě tužší ostrahu než dříve, jak se vyslovují příslušní experti ve světových médiích. A to je ta špatná zpráva.

Jenom je nerozčilit

Pro útěk z nejhoršího režimu světa existuje tento recept: nejprve překonat hranici do Číny, pak se tam pokud možno nenápadně skrývat, ale přitom vydělat peníze pro jakž takž bezpečný přechod do země, která na rozdíl od Číny neuzavřela se Severní Koreou dohodu o vydávání uprchlíků. Takovou zemí je – pro leckoho překvapivě – především Vietnam, stát sice rovněž komunistický jako Severní Korea i Čína, ale umožňující těmto lidem bezpečný odlet směrem Soul. Ten skýtá nejlevnější a relativně nejbezpečnější trasu. Tak se to alespoň ukázalo v minulém týdnu.

Samotná vláda v Soulu se k uprchlíkům chová mírně řečeno zdrženlivě. Rozhodně nevidíme obdobu rozděleného Německa za studené války, kdy každý emigrant z Východu byl vítán na Západě veřejně a s otevřenou náručí – ať si k tomu východní Berlín říká, co chce. Soul si dává naopak po čertech dobrý pozor na to, co říká jadernou a raketovou technologií vyzbrojený Pchjongjang (severokorejská diktatura hovoří v souvislosti s uprchlíky o „únosu a terorismu“ – jako by nestrávili už měsíce či roky v Číně!).

Minulý týden jihokorejská vláda pro jistotu odmítala sdělit i to, odkud dvě letadla s půltisícovkou uprchlíků vyrazila, ač bylo veřejným tajemstvím, že šlo o Saigon. Vládní úředník svobodného a demokratického státu mluvil s novinářem listu The New York Times pouze pod rouškou anonymity – jen to proboha nemedializovat, jen k těm uprchlíkům nepřitahovat pozornost. Jsme svědky podivné absurdity: strach mají nejenom nevolníci režimu Kim Čong-ila, ale i vláda v Soulu. Bojí se zkrátka, aby si to zbytečně nerozhádala ani s Pchjongjangem, ani s dalšími státy v regionu.

Těsno v Saigonu

Proud uprchlíků na jih přitom sílí, jak uvádějí svědectví a zprávy humanitárních organizací. Podle červnových údajů ze Soulu žilo v Korejské republice již 3763 uprchlíků, z toho 1281 přibylo za loňský rok a 760 za letošek. Nicméně v samotné Číně se jich ukrývá podle odhadů Soulu mnoho desítek tisíc, podle nevládních organizací snad až na 300 tisíc (!). Hlavním problémem těchto nešťastníků – vedle samozřejmého přání nebýt chycen a vrácen – je vydělat si peníze na přechod do Vietnamu. Ten je přijde asi na 2 až 3 tisíce dolarů, respektive až na 10 tisíc, narazí-li na profesionálního pašeráka lidí.

Podle Kim San-čula, šéfa Výboru pro pomoc severokorejským uprchlíkům, získala v posledních měsících „vietnamská cesta“ takovou oblibu, že příliv uprchlíků z Číny značně převážil nad jejich odlivem směrem na Soul. Mimochodem, Kimova organizace vyslala své zástupce do Saigonu, což říká mnohé o postoji Vietnamu k problému a rozdílu mezi Hanojí a Pekingem. Tito lidé mluví o velmi těžkých podmínkách: uprchlíci žijí ve stísněných provizoriích, potraviny jim dodává jihokorejské vyslanectví, ale na další cestu čekají tři až devět měsíců. V tomto zjištění také spočíval důvod leteckého převozu z minulého týdne.

Od vyslanectví k zákonu

Co tedy dělat? Dobrá rada je drahá, když Severní Korea je stále ve výhodě a každému hrozí. Američany vydírá skrze zbraně hromadného ničení, Japonce skrze své rakety odpalované až k souostroví, Jihokorejce svými podzemními tunely a hrozbami na adresu tamního přijímání uprchlíků. Silou to jde skutečně jen těžko, vždyť ani Američané neuspěli.

Ale možnosti jsou, a nejen vládní, ve stylu znovuotevření českého vyslanectví v Pchjongjangu, jež povede k… nikdo neví, k čemu vlastně. Její smysl bude však nutno obhájit něčím víc než třeba dodávkou traktorů do Severní Koreje. Jinou cestu ukázala americká Sněmovna reprezentantů, když před týdnem přijala zákon o lidských právech v Severní Koreji, který přímo vyzývá k americké podpoře tamních uprchlíků. Je-li k dispozici federální zákon, jsou k dispozici i federální peníze. A ty potřebují utečenci z korejského Severu – aby se dostali z Číny – nejvíce.

(Respekt)