Zaří 2004

Žijte, ale nebraňte se. EU se dostala do sporu s Izraelem

Zbyněk Petráček

Výsledek středečního (21. července 2004, pozn. red. CS-magazínu) hlasování ve Valném shromáždění OSN byl očekávaný, ale přesto vyvolal spory zejména mezi Izraelem a Evropskou unií. Ta se totiž zcela jednohlasně vyslovila za zboření bezpečnostní bariéry, kterou Izrael buduje na Západním břehu Jordánu. V Jeruzalémě si nikdo nedělal iluze o tom, že by rezoluce neprošla, ale v tom nebyl zásadní problém – vždyť není právně vymahatelná a v Radě bezpečnosti, která může uvalovat účinné sankce, disponují právem veta USA. Nicméně Izrael byl velmi zklamán jednolitým souhlasem EU, v jejímž rámci se žádný stát ani nezdržel hlasu, natož aby byl proti.

Ať nás chcete, nebo ne

Vzájemný nesoulad pak doložila čtvrteční a páteční návštěva zvláštního vyslance EU Javiera Solany ve Svaté zemi. Na zmíněné návštěvě bylo charakteristické především to, že Solana narážel na stejné odmítavé argumenty u vlády i opozice. Nejde tedy o nějaký úlet Ariela Šarona či jeho kabinetu, ale o životní zájem Izraele. Hned zpočátku řekl Solana novinářům, že EU se bude angažovat v jakémkoli mírovém procesu mezi Izraelci a Palestinci, ať se to Izraeli líbí, nebo ne. Nicméně premiér Šaron a ministr zahraničí Silvan Šalom ho varovali, že následkem podpory rezoluce OSN nebude EU s to hrát významnou roli v řešení konfliktu, neboť se projevila jako nikoliv nestranná. „Izrael má zájem na zapojení mezinárodního společenství, zvláště Evropy, do mírového procesu s Palestinci,“ řekl Solanovi Šaron, „ale bez radikální změny v postoji Evropy, zejména ve vztahu k bezpečnosti Izraele a jeho potřebám sebeobrany, to bude obtížné.“ Solana však trval na svém: „Budeme se angažovat, ať nás chcete, nebo ne,“ odpověděl ministru Šaromovi.

Ani odvety, ani zeď

Lépe nepochodil Solana ani v pátek na setkání s vůdcem labouristické opozice Šimonem Peresem. Také on vyjádřil nespokojenost nad hlasováním Evropanů, ale nejenom to. Podle něj by měla EU přerušit své vazby na palestinskou samosprávu Jásira Arafáta, dokud ta neprovede zásadní změny – především ohledně kontroly nad bezpečnostními složkami. Evropa prý má dát Arafátovi jasně na vědomí, že změnila svou politiku o 180°.

Říká-li toto vůdce levicové opozice a navíc – spolu s Arafátem – nositel Nobelovy ceny za mír, něco na tom musí být. Takže i když si na závěr Peres přál, aby konfrontace mezi EU a Izraelem kvůli bariéře skončila, rozpor zůstává na stole.

Izraelský tisk si všímá i historické dimenze celé věci. Když se v roce 1975 v OSN hlasovalo o rezoluci, jež řadila sionismus k formám rasismu a de facto upírala Izraeli právo na existenci, západní Evropa byla proti. Když se teď hlasovalo o rezoluci, jež sice obecně odsuzuje násilí a terorismus, ale de facto upírá Izraeli právo na sebeobranu, Evropa je pro.

V této otázce se ukazuje zásadní rozdíl ve vztahu k Izraeli a jeho bezpečnosti mezi EU a USA. V květnu, po zásahu izraelské armády ve městě Rafáh v pásmu Gazy, USA poprvé nevetovaly odsuzující rezoluci na půdě OSN. Ale proti bezpečnostní bariéře jako takové nic nemají. EU odsuzuje jak vojenské výpady na sídla teroristů v rámci palestinské autonomie, tak samu bariéru – právě tím upírá Izraeli právo na sebeobranu.

(Respekt)