Zaří 2004

Přežili jsme. Sto dní v EU - strach z neznáma byl zbytečný

Kateřina Šafaříková

Je to právě sto dní od vstupu země do evropského klubu a s klidným svědomím můžeme říci, že v rozporu s očekáváním nedošlo v české kotlině k žádné pohromě. Rohlík nestojí deset korun, chalupy v jižních Čechách neobsadili nevlídní cizáci a země se ještě nerozpustila v kontinentálním Babylonu. Jak si vysvětlit, že se černé předpovědi nevyplnily?

Jednoduše tím, že Čechy před květnovým rozšířením opanoval strach z neznáma. A protože národní skepse velí očekávat od budoucnosti a obecně dosud neučiněných zkušeností jen to nejhorší, stalo se. Očekávali jsme Armagedon v rozporu s fakty a zkušenostmi těch, kteří do unie vstoupili před námi. Strach z neznáma se totiž těžko vyvrací seberacionálnějšími argumenty - je iracionální.

Těch prvních sto dní v EU uplynulo vlastně docela hladce a nepovšimnutě, ačkoli se stala spousta věcí. Češi stihli odvolit do Evropského parlamentu, jejich vláda zvedla ruku pro evropskou ústavu a vyslala do Bruselu hned druhého eurokomisaře. Dle unijních pravidel upravený zákon o dani z přidané hodnoty, který český parlament schválil za minutu dvanáct, stačil zkomplikovat život tisícům zdejších lidí, kontroloři na vnitrostátních francouzských letištích stačili vynadat desítkám nových euroobčanů, jak si to představují cestovat bez pasu a jen s jakousi kartičkou, které říkají občanský průkaz. A tak dále. Neznámý makrosvět Evropské unie zkrátka dostal fyzické kontury dobře známého českého mikrosvěta.

Teď si můžeme oddychnout, přežili jsme. Někteří z nás dokonce s tolik vzácným sebevědomím sbalili kufry a vydali se na úřad práce do Londýna nebo na tamní univerzitu, s tím, že by tam rádi na chvíli žili a práce nebo studium jim přijde jako dobrý nápad.

Jejich sebevědomí budeme potřebovat, protože ta pravá zkouška ohněm v unii teprve přijde. Budeme totiž muset mít vlastní názor na řadu věcí - na to, jak zastavit krveprolití v Súdánu, až se o něm bude mluvit v europarlamentu, na to, jestli má do unie vstoupit islámské Turecko nebo na to, jak vrátit padesátníky na pracovní trh. Bylo by skvělé, kdybychom měli dostatečné sebevědomí a uspěli. Národní povaha ale velí jinak. Už v tuto chvíli si mnohý čtenář myslí, že stejně neuspějeme.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)