Zaří 2004

Otáčení map, levice a pravice

Ivan Špaček

(z diskuse v internetovém cs-clubu)

(Josef Bílek) Ivane, myslíš si snad, že kdyby se britští komunisté dostali do parlamentu (no dobře, já vím, že to zrovna nehrozí), že by Tony Blair je odtud vyhodil? No a co se levicovosti/pravicovosti týče, ta se nejlépe posuzuje dle ekonomického programu (např. daňová a sociální politika), a mohu Tě ujistit, že mezi Labour Party a ODS je velký rozdíl.

Josef

(Ivan Špaček) Britští komunisté nikdy nebyli u moci. Britská komunistická strana nemá historii porovnatelnou s KSČ. Žádná strana, žádný politik který neodmítne sedět ve stejně místnosti, ve které sedí čeští komunisté, není pravicový. Pokud se nejedná o otázku života a smrti, případně vypuknutí války.

Co se týče Tonyho Blaira, soudím lidi podle toho, co dělají, ne nutně podle toho, co říkají. Rétorika je jedna věc, akce něco jiného. Tony Blair se chová jako gentleman. Gentleman nebude vyjednávat s komunisty. Což je kruhové uvažování, jistě.

Britská Labour Party má historii plnou odborových vůdců veřejně či tajně podporovaných a placených KGB. Není sebemenší pochyby že od padesátých let až do oficiálního konce Sovětského svazu byla Labour Party plná sovětských agentů. Stejně jako není pochyb, že by stále ještě našlo víc než dost tzv. "sleepers". Rozhodně bych nevolil Labour Party.

Moje přirovnání (ODS nalevo od Labour Party) bylo původně míněno jako vtip - provokace. Ovšem, čím víc o tom přemýšlím, tím víc si uvědomuji, že moje podvědomí, ze kterého to vyšlo, vědělo, o čem mluví. Má Česká republika pravicovou stranu? Na mysl přijdou Sládkovi republikáni. V době, kdy existovali jako viditelná politická síla, zněli jako stalinisté nejhoršího typu, nerozeznatelní od nacistů. Antisemitismus, rasismus a nenávist všeho "cizího". Extremisté všech odstínů uzavírají kruh - není mezi nimi rozdílu. Rétorika extrémní pravice a extrémní levice je totožná, jediný rozdíl je v terminologii. Žid pravice je kosmopolita levice. Obé se vztahuje k mytické postavě pocházející z Protokolu siónských mudrců.

SA byla plná marxistických revolucionářů ze spartakových bojůvek. Neznám počty, ale logika mi říká, že česká Republikánská strana byla plná "bývalých" členů komunistické strany. Proč by měla být výjimkou? Sociální demokracie je komunistická strana pod jiným jménem. A ODS? Kolik procent členů jsou exkomunisté? Jak kdosi kdesi řekl, termín exkomunista mi připomíná termín exčernoch. ODS politikové tvrdí, že jsou pravicoví. Jejich kvokání mi připomíná slepici, která tvrdí, že je labuť. Česká politická scéna neobsahuje a nemůže obsahovat skutečnou pravici. Pravicí nemyslím fašisty. Extrémní, alternativní socialisté/statisté se zmocnili slova "pravice" a změnili jeho význam.

Originální význam slova pravice byla ideologie založena na individualismu. Úctě k jednotlivci. "Nejlepší vláda je ta, která vládne pokud možno nejméně". Spojené státy byly založený pravicovými politiky - Libertariány Patrickem Henrym, Thomasem Jeffersonem. Americká konstituce zdůrazňuje práva jednotlivce nad právy státu. "Stát existuje kvůli užitku jednotlivce." Přesně tak. Kolektivista řekne "Jednotlivec existuje kvůli užitku státu". To je levice. Kolektivismus = levice, individualismus = pravice.

Můžeš a nemusíš souhlasit s těmito definicemi. Ovšem, než začneme diskutovat, musíme si ujasnit pojmy. Pravicový politik - podle mé definice - respektuje práva jednotlivce. Pravicový politik SLOUŽÍ veřejnosti. Existuje v češtině pojem "public servant"? Jen tak na okraj, struktura společnosti se vždycky prozradí jazykem, výběrem slov. Úředník zaměstnaný státem v Čechách je "státní zaměstnanec". Tentýž v Severní Americe je "public servant". Dá se říci "služebník veřejnosti".

Občanovo vnímání státních zaměstnanců se dá vystopovat do Rakouska-Uherska. Státní zaměstnanec nepracuje ve prospěch jednotlivce. Reprezentuje všemocný stát. Občan žádá/prosí o privilegium. Američan/Kanaďan využívá svých práv. Public servant je zaměstnancem nikoliv státu, ale platiče daní. Fakt, že od dob F. D. Roosevelta byl tento vztah deformován, nemění nic na faktu, že tento princip stále existuje. Oslabený, ale skutečný.

Václav Klaus je znám pro svou aroganci. Nikoho nepřekvapí když dá najevo své neotřesitelné přesvědčení že je lepší, vzdělanější, inteligentnější než kdokoliv jiný. "Všichni jsme si rovni, ale někteří z nás jsou rovnější než ti ostatní". Politik, který by dával najevo své pohrdání "blbým občanem", by nebyl v Severní Americe zvolitelný ani jako antoušek. ODS je stvořením Václava Klause, je obrazem jeho osobnosti. "Stát ví, co je pro vás dobře". Pokud nesouhlasíš, jsi idiot, který neví, o čem mluví. Existence všemocného státu identifikuje kolektivistický stát, bez ohledu na rétoriku. Občan se musí přizpůsobit vůli státu, "pro dobro republiky/strany/rasy“.

Václav Havel funguje na přesně stejně úrovni. Tedy je osobně nadřazen "obyčejnému pěšákovi". Kde Klaus je nadřazen intelektuálně, Havel se nadřazuje morálně. Oba dva se pokládají za giganty, kteří trčí nad masou "obyčejných lidí", cosi jako Ramsesova socha u pyramid. Ani jeden, ani druhý se nepokládá za "služebníka veřejnosti". Čemu slouží je jejich osobní vize "pravdy"? Kdo s nimi nesouhlasí, je idiot/morální mrzák. Havlovy projevy sestávaly/sestávají z vypočítávání nedokonalosti občana z pozice morální superiority. Klaus mluví jako profesor ke shromáždění lehce debilních prvňáčků. A občan český je volí! Neboť, kdesi v hloubi duše souhlasí. "Jsem nemorální idiot".

Mimochodem, tohle je ta skutečná Biafra ducha. Neexistence občana s páteří.

"Národ má takovou vládu jakou si zaslouží". Výjimkou z tohoto pravidla není ani totalitní stát. Žádný režim nemůže existovat bez aktivní či pasivní podpory občanů. Český volič dává mandát politikům, kteří jim pohrdají. Důvod této, bohužel, v Evropě obvyklé situace, je prostý. Občan je v pozici dítěte, který sice nadává na tatínka-stát, ale akceptuje jeho všemocnost. Za přijetí tohoto „konkordátu“ očekává, že stát-otec se o něj postará. Zajistí zaměstnanost, lékařskou péči, osobní bezpečí a obranu. V podstatě čeká, že stát zajistí i přijatelné počasí. Když je sucho, zemědělec očekává pomoc státu. Když příliš prší a teče mu do sklepa, stát se postará.

Svobodný, skutečně svobodný občan nečeká od nikoho nic. Platí své vlastní účty. Tím, že trvá na osobní odpovědnosti za svůj osud, bere státu"právo" mu diktovat, jak vést svůj život. Rozlišování politiků podle příslušnosti k pravici či levici je méně než nepřesné. Záleží na tom, kde stojíme. Jediný způsob, jak se dobrat jakés takés racionality, je orientovat mapu. Pokud držím mapu vzhůru nohama, čemu říkám východ je západ, sever je na jihu, jih na severu. Pamatuje si někdo z vás na zmatení pojmů z doby pokusu o kvadraturu kruhu, tedy z doby reformního komunismu? Ti "naši" byli vždycky levice - čti: pokrokoví, osvícení demokraté - ti ostatní byla pravice, čti: reakce, dinosauři, stalinisté. Po násilném konci "obrození" se mapa otočila, z "naší" levice se stali pravicoví revizionisté.

Mám takový dojem, že z tohoto zmatení pojmů se česká veřejnost dodnes nevzpamatovala. Člověk, který dokáže pokládat stalinismus za pravici, nebude mít problém pokládat ODS za extrémní pravici a Václava Klause za thacheristu. Jediný ne-relativní způsob rozlišování politických dogmat, který je mi znám, je na kolektivistický způsob myšlení a individualistický. Potřeby státu jako primární versus potřeby občana jako primární.

Konzervativní politik je člověk, který se snaží omezit moc státu ve prospěch moci jednotlivce. Na mysl přichází Margaret Thatcherová. Tato žena dokázala nemožné - zpomalila transformaci země na odborářsko-socialistický systém. Všechny její ekonomické reformy měly za účel omezit moc organizací nad životy občanů. Tony Blair, údajně levicový politik, neodstranil ani jednu z ekonomických reforem zavedených "pravicovou" Konzervativní stranou.

Ekonomická politika, kterou dělá Labour Party pod tímto politikem, by byla v dobách před Thatcherovou označena jako "pravicová". Ovšem, Margareta dokázal posunout "střední bod" natolik doprava, že cesta "doleva" je v nedohlednu. Labour Party v její současné podobě je stranou středu.

"Střední bod" v české politické scéně je natolik "vlevo" v absolutních termínech, že cesta "doprava" je v nedohlednu. Všechny české politické strany, bez výjimky, se dají klasifikovat jako levicové. Zase, v absolutních termínech. On narození hluchý nemůže pochopit hudbu vysvětlením bez ohledu na kvalitu učitele. "Normální" stav věci záleží na tom, jak definujeme "normálnost". Z čeho vycházíme? Český občan vyrůstal v totalitní skutečnosti. Jeho děti vyrůstaly v kvazidemokracii - jak jinak?

Demokratický systém je stvořen občanem. Nemůže být lepší než občan. Může být horší v případě, že občan rezignuje na své povinnosti. "Je povinností občana rebelovat proti tyranii". Thomas Jefferson.

(J. Bílek) Jenom proto, že k tomu nedostali od voličů příležitost, to je nedělá lepšími. A kdyby se dostali do parlamentu (což naštěstí nehrozí), Blair by tam s nimi sedět musel, gentleman negentleman. Ale to se jen opakuji.

Josef

(I. Špaček) Přesně tak. Britští komunisté nedostali od voličů příležitost. Příležitost k páchání zločinu.

Nechci se dostat do situace, kdy bráním komunisty. Ovšem faktem je, že britští komunisté nemají historii porovnatelnou s českými. "Co by bylo, kdyby bylo," nemohu posoudit. Jistě, kdyby se britští komunisté dostali do parlamentu, tak by s nimi Tony Blair seděl.

Situace není srovnatelná. Britští komunisté nemají pokryté ruce krví až po ramena jako čeští. Čímž nechci říci, že bych je pokládal za "just another party". Britská komunistická strana nebyla oficiálně prohlášena za zločineckou organizaci. Zase "kdyby", ale když už jsme u toho spekulování, nevěřím, že by Británie připustila existenci strany, která by měla na svědomí tolik jako čeští komunisté.

Všechno, co jsem chtěl říci, je, že česká "pravice" je v absolutních termínech "levicí". Poslední pravicová strana, o které vím, byla agrární strana, která byla po válce zlikvidována za spolupráce všech ostatních stran, nejenom komunistické.

Beneš byl socialista, i když "národní". Rakousko-Uhersko bylo státem vysloveně kolektivistickým, kde státní úředník byl pánem. První republika převzala rakouský systém takřka beze změn.

Protektorát vylepšil systém kontroly přidáním identifikačních průkazů. Dnešní systém české republiky je založen na kombinaci rakouských, protektorátních a komunistických zákonů.

Britská tradice je drasticky odlišná. Název, který dáme systému je vedlejší. Systém zvaný "demokracie" může být cokoliv od kolébky-do-rakve paternalistického systému po systém organizované anarchie, který existoval ve Spojených státech do první světové války. Tedy neexistence daně ze mzdy, neexistence "oficiální" státní měny - kromě mincí - papírové "peníze" byly vydávány soukromými bankami jako zlaté či stříbrné certifikáty - tzv. banknotes - americká ústava dává právo státu razit mince ze zlata či ze stříbra, papírové peníze jsou porušením ústavy.

Český politický systém byl v historických dobách vždycky postaven na "statismu". Práva jednotlivce jsou druhotné vůči právům státu. České politické spektrum zcela a úplně postrádá pravici. Stranu i voliče. Britská Labour Party je stranou středu. Česká ODS je levicová. Zdá se, že o pár metrů blíže středu než strana sociálně demokratická, ale rozhodně nalevo od "centra".

(J. Bílek) Ony politické strany všude na světě jsou zrcadlovým odrazem voličstva.

Josef

(I. Špaček) Přesně tak. Politické strany jsou služby, které dodávají produkt. Pokud není o jejich produkt zájem, zaniknou. Viz osud strany v Kanadě zvané absurdně Progresivně konzervativní. Strana, která zformovala většinovou vládu, byla příštími volbami zcela a úplně zlikvidována. Nebyl zájem o její produkt. Strana, která nedokáže prodat svůj produkt, bez ohledu na kvalitu, rovněž zbankrotuje. Strana, která slíbí skvělý automobil a doručí koloběžku by rovněž měla mít problémy - "by měla" je naneštěstí přiznáním faktu, že volič má často paměť blechy.

(J. Bílek) Tady je např. Konzervativní strana, která ovšem je pouze pidistrana, protože nejsou voliči, a protože nejsou voliči, nejsou sponzoři, a protože nejsou sponzoři, nejsou peníze na propagaci, a protože nejsou peníze na propagaci, nejsou voliči, a protože...

Josef

(I. Špaček) ...fenomén zvaný Strana reformy mi poněkud zvedl víru v kanadské občany. Tato politická organizace začala z ničeho, doslova z nuly. Jistě, existovalo politické vakuum podobně té české variantě. Nalevo existuje sociální demokracie (NDP), poněkud méně nalevo strana Liberální, centrální či pravicové pozice byly prázdné. Díky faktu, že kanadská demokracie má své plynulé tradice, se stala Strana reformy v neuvěřitelně krátké době - měsíce, ne roky - legitimní. Eventuálně pozřela demoralizované zbytky Konzervativní strany. Nově vzniklá strana nabízí reálnou alternativu pro kanadského voliče.

Mimochodem, systém dvou stran existující jak ve Velké Británii, tak ve Spojených státech nebyl "odjakživa". Britská Liberální strana stále ještě existuje, byť ztratila význam. Je starší než Labour Party, kdysi dodávala Británii ministerské předsedy. Spojené Státy mají rovněž fascinující politickou historii, například Demokraté bývali stranou Jihu, tedy prootrokářskou, Republikáni byli stranou Lincolna... dá se říci, že Republikáni byli levice, Demokraté reakční pravicí... plus například "Teddy" Roosevelt (nebyl příbuzným F. D. R.) měl svou vlastní stranu...

Politická strana, která se umí "prodat", tedy která přijde s něčím, co rezonuje s potřebami voličů, se eventuálně dostane k moci. Což se dá, bohužel, aplikovat i na nacisty a komunisty.