Zaří 2004

Sociálka bere děti chudým – a nevrací je

Matěj Stropnický

Před pěti lety pracovnice sociálního odboru v Náchodě rozbily Jarmile Šenkové dosavadní život: když ztratila bydlení, místo pomoci jí odebraly všechny tři děti. O jejím příběhu psal Respekt v únoru a vypadalo to, že paní Šenková brzy vybojuje děti zpět. Zatím se jí to však nezdařilo, žádost stále marně leží u soudu v Rychnově nad Kněžnou.

Jarmila Šenková se s dětmi před šesti lety odstěhovala od manžela, který rodinu týral a zanedbával, do azylové ubytovny. Když vážně onemocněla se slinivkou, sociální pracovnice jí doporučily po dobu její rekonvalescence dát děti na 14 dní do dětského domova. Poslechla – a krátce na to jí tehdejší ředitelka ubytovny Irena Recinová vyhodila na ulici, neboť bez dětí prý nemá na azyl nárok. „Nedávno jsme se poprvé potkaly v obchodě,“ říká dnes Jarmila Šenková. „Celá zezelenala, ale nakonec mě pozdravila jako svou přítelkyni. Já jsem ji úplně přešla. Bavit se s ní nebudu.“ Když se tehdy paní Šenková dozvěděla, že její děti už mají v domově zůstat, zhroutila se a pokusila se o sebevraždu. Jako jedna z mála se však dokázala ze dna zoufalství dostat.

S ubytováním jí v počátcích pomohla známá, paní Šenková si udělala kurz pro romské asistenty a dnes pracuje na Městském úřadu v Náchodě jako terénní sociální pracovnice (mimochodem, mezi svými kolegyněmi narazila i na úřednici Ladislavu Kretigovou-Novotnou, která jí kdysi odebírala děti; po nástupu paní Šenkové odešla na mateřskou dovolenou). Od města má dnes přidělený skromný byt 1+1. Tím splňuje všechny podmínky pro vrácení dětí, letos v dubnu proto podala žádost k příslušnému soudu v Rychnově nad Kněžnou. Není však vyřízena dodnes.

Případ jednou změnil soudce, nyní ho má na starosti JUDr. Jiří Fuks a ten je do půli srpna na dovolené. „Při rychlosti české justice budu mít děti zpět snad v říjnu,“ odhaduje paní Šenková. Své děti Jarmilu (19), Františka (18) a Helenu (16) však vídá často. Dojíždí za nimi do domova v třicet kilometrů vzdáleném Sedloňově. O prázdninách jí soud povolil čtrnáct dní společné dovolené.

V únoru psal Respekt (CS-magazín to přetiskl, pozn. red. CS-magazínu) ještě o jednom případu, ten však zdaleka takto nadějný konec nemá. Svobodné matce Věře Šenkýřové, přespávající u příbuzných na pražském sídlišti Jižní Město, odebrala sociálka čtyřletého Martina přímo před očima reportérů. „Matka nepracuje, krade, pochopitelně lže, podvádí a jediný příjem, co má – sociální dávky – určitě nedává na dítě, ale na cigarety a alkohol,“ prohlašovala tehdy sociální pracovnice Miluše Záluská z Obvodního úřadu pro Prahu 11 (svá tvrzení opírala o „informace od jiných klientů“).

Malý Martin je dnes v pražském dětském centru Klokánek. „Realita ještě překonala mé očekávání. Matka za ním dochází zřídka – a v jakém stavu! Zeptejte se v Klokánku,“ říká dnes Záluská. V dětském centru jsou o poznání mírnější. „Matka sem chodí čtyřikrát týdně na dvě hodiny. Zhruba jednou do týdně se omluví, že jí není dobře,“ sděluje Marie Vodičková, ředitelka Fondu ohrožených dětí, který centrum provozuje. „Nikdo si nevšiml, že by za Martinem chodila opilá nebo pod vlivem drog.“

Když paní Šenkýřová žádala o vydání dítěte, musela přinést i rozbor krve a moči a při něm byla objevena extáze. Velké šance na vrácení Martina proto Vodičková matce nedává. Věru Šenkýřovou se při přípravě tohoto článku nepodařilo zastihnout. Po zveřejnění případu postup sociálních pracovnic začala prošetřovat zástupkyně veřejného ochránce práv Anna Šabatová. Ta je nyní na dovolené a její kolegyně Zuzana Gáborová říká: „Šetření bude uzavřeno asi do měsíce. V postupu úřadu bude pravděpodobně shledáno pochybení.“

(Respekt)