Zaří 2004

K estébáckým svazkům v Pardubicích (Část 2)

Ota Ulč

"Pokud se ve svazku vyskytne krycí jméno agenta StB a je u něho zachováno evidenční číslo, je možné na místě požádat o jeho ztotožnění," tvrdí předpis.

Nic takového jsem nepotřeboval. Dotyční byli snadno identifikovatelní, teď je představím. První dva byli mí spolužáci z právnické fakulty v Praze, ve spisech uvedení jako "spolupracovníci", první z nich s krycím jménem Brodský. Skutečným jménem JUDr. Jiří Majšajdr, někdejší osvětový vedoucí druhého studijního kroužku, ke kterému jsem zrovna patřil. Už tehdy byl členem partaje, měl pověst vnitráka, ale na rozdíl od několika nebezpečných agresivních sviní, si nikterak viditelně neliboval v likvidaci spolužáků. Po promoci se dostal do diplomacie a byl zrovna ve funkci československého konzula v USA, když jsem se potkali v New Yorku u soudu v roli svědků v téže věci, leč se vzájemně se vylučujícími stanovisky.

Šlo o převod snad milionového dědictví z kapitalismu do socialismu a vzešla tedy otázka, zda dědic bude mít full use and benefit z tak náramné pomlázky. Majšajdr jménem státu se zaručoval o její nedotknutelnosti, já naopak jsem zdůrazňoval stav socialistické zákonnosti, kdy v právních zárukách bývají výjimky, díry, připomínající ementálský sýr. Dost komplikovaná záležitost s precedenčním dopadem. Stát tehdy prohrál, převody se pozdržely, stát byl na mne právem nakvašen. (V nepravděpodobném případě, že by se někdo o tuto problematiku dosud zajímal, k užitku by mu mohl být můj článek "Transfer of Inheritance," The American Journal of Comparative Law, No. 1, 1965.)

Brodský-Majšajdr "vytěžen k uloženým úkolům, k úkolování neměl výhrad (Zás. 2/65 z N. Y. pro "K", podepsán Knotek)." Zprávu o našem setkání napsal objektivně, bez příměsi ideologického zatracování, jak by se v té době snad dalo předpokládat. Jeho kariéra se dál košatila, dotáhl to na velvyslance v Bangladéši, ne zrovna záviděníhodné adrese. Před několika lety jsme se potkali na tramvajové zastávce v Praze. Přátelsky mě zdravil, spokojený veselý penzista, když ne estébák, tak aspoň poloestébák.

Druhý exspolužák - "spolupracovník", krycím jménem Adler, jinak JUDr. Jaroslav Sodomka, za studií nestraník, inteligentní, multilinguální, leč buržoazního původu, nevěštícího příliš strmou kariéru. Proto s příjemným překvapením jsem ho v roce 1967 v Montrealu na světové výstavě rozpoznal mezi činiteli, vítajícími řeckého krále Konstantina do československého pavilonu, kde tehdy se s velkým úspěchem uvedla novinka Laterna Magica. Příležitostně jsem se k Sodomkovi proklestil, popili jsme vládní slivovici, jeden z dalších večerů přijel k nám do motelu, obsáhle jsme si popovídali a on o mně pak napsal neméně obsáhlou, ne ve všem zcela přesnou estébáckou zprávu. Větu: "Říkal, že na rozdíl od mnoha Čechů není rozpolcen, považuje se za Američana a doba v ČSSR strávená je pro něho mrtvá," její příjemce podtrhl. Sodomka časem značně uspěl v advokacii, se svými jazykovými schopnostmi se soustředil na zahraniční klientelu, je partnerem v přední firmě, pár kroků od Prašné brány. Jednou, dvakrát jsem ho navštívil v kanceláři, nezdravě ztučněl, zmohutněl, nevím, jak a zda se mu momentálně daří.

Ve svazku mě překvapila zpráva o konferenci STADEPu (chvíli mi trvalo rozluštit toto české označení State Departmentu) v říjnu 1982, čili velmi krátce před smrtí Leonida Brežněva. Pramen s krycím jménem Michelin podal zprávu, zpřesněnou lichotivým adjektivem, že hodnověrná: "Na konferenci byla podána řada návrhů na postup proti ZSS. Jeden z nich předložil i ULČ. Podstatou jeho návrhu byl prý systém pravidelného zasílání magnetofonových kazet s aktuálními informacemi do ČSSR. Představitelé STADEPu však všechny podobné návrhy odmítali jako provokaci… Jeden z aktivních představitelů čs. emigrace v New Yorku ULČ, vyučující právo na jedné z amerických univerzit, je jedním z článků systému, kterým je zajišťována distribuce emigrantského časopisu "SVĚDECTVÍ" do ČSSR. "SVĚDECTVÍ" v celkovém množství asi 100 kusů dostává ULČ pravidelně z Paříže přímo od TIGRIDA. Každý časopis zabalí do běžných propagačních amerických materiálů o cestovním ruchu tak, aby při běžné prohlídce zásilky nebyl časopis odhalen. Obálky opatřuje adresami v ČSSR. Tento princip distribuce je prý velmi účinný, neboť prý asi 85% zásilek se dostane k adresátům."

Identitu tohoto Michelina se mi podařilo zjistit až po roce 1989. Je to funkcionář významné exilové organizace, jehož jméno si nechám pro sebe. Svěřil jsem se s ním ale F. B. I., aniž se viditelně něco stalo a snad ohrozilo jeho další funkcionaření či civilní kariéru. Však už je po studené válce, v níž třeba dubloval (= hrál na obě strany), teď přece máme jiné starosti.

Vyskytlo se i několik dalších pramenů či spíš pramínků. Například z úzkého kruhu účastníků konference SVU (Společnosti pro vědy a umění) hlášeno: "On a jeho přátelé z K 231 prý mají dokumenty, které získali, když K 231 jel naplno, jež svědčí o tom, že s. Indra, taj. ÚV KSČ za okupace spolupracoval s nacisty. Při vhodné příležitosti to mohou použít." A k tomu rezident, který v New Yorku zprávu převzal, rukou připsal: "Dávám proto, aby soudruzi z vedení strany byli informováni, jak tito darebáci uvažují a jak neustále míří na rozbíjení vedení strany, jeho jednoty."

Zvěsti typu jedna paní povídala: V Plzni povídal agent s krycím jménem Turek řídícímu orgánu, nadstrážmistru Slavíkovi, předloženo náčelníku 3. oddělení mjr. Matasovi a zasláno 26.odboru k využití, "že Ulč byl povolán do kanceláře amerického prezidenta a byl jmenován členem poradního soboru pro otázky národní bezpečnosti." To určitě! S čím bych jim mohl asi radit?

Bez udání pramene, pplk. F. Krajíček, pověřený náčelník 17. odboru I. S-SNB, cestou I. ZN I. S-SNB plk. ing. Š. Viedenského 1. října 1986 oznamuje Odboru 31, že jsem osobním přítelem bývalého poradce prezidenta Cartera, aktivním funkcionářem a spolupracovníkem Hlasu Ameriky. "V červenci 1986 odjel ULČ do ČLR, kde působí jako expert při náboru čínských studentů a stážistů do USA. ULČ udržuje v ČLR styky s některými důležitými vládními činiteli a s pracovníky Rádia Peking."

Takovéhle světoborné drby o ideologické diverzi. Posuňme se od amatérů k profesionálovi. Ze zprávy pplk.Čecha, náčelníka oblastního odboru 1. SMV: " Na základě uvedených skutečností byl na jmenovaného v r. 1960 zaveden pozorovací svazek a to z těch důvodů, že ze soustředěných poznatků bylo podezření, že byl získán cizí zpravodajskou službou ke špionážní činnosti. K prověření činnosti Ulče v NSR byla provedena kombinace za použití spol. KARLA, avšak prověrka dopadla negativně."

Zpráva Brodského předaná Knotkovi: "Hodnocení: V osobě Ulče se může jednat o člověka, který řízen CIA je úkolován ke styku s čs. občany kteří přijíždějí do USA - viz jeho poznámka. Jeho činnost bude sledována pomocí spolupr."

V dávném již roce 1970 jsem se v Los Angeles podílel přednáškou na kongresu A. A. S. S. S. (American Association for the Advancement of Slavic Studies). Mezi posluchači na mne upřeně hleděl muž, k němuž jsem se po produkci přiblížil. Na saku měl jmenovku VACLAV KRALIK, FIRST SECRETARY, CZECHOSLOVAK MISSION, UNITED NATIONS, NEW YORK. Hele, diplomat, jenž je zejména něčím jiným než diplomatem. Přece socialistický stát neměl valuty na vyhazování k výletům přes kontinent, jen tak poslouchat, co nějací mudrcové povídají. Přistoupil jsem, vřele promluvil a soudruha pozval na večer na sklínku.

Soudruh okamžitě přijal a místo sklínky to byly láhve a místo večera hned ono odpoledne. Ke mně do pokoje v Hiltonu Králík přispěchal se šampaňským - tekutinou, kterou já nerad, zejména v růžovém provedení. U našeho prvního sezení jsme se k ničemu podstatnějšímu nedostali. První tajemník ČSSR u OSN totiž šumivý nápoj nasával příliš spěšně, udělalo se mu nevolno a on se mi tam zcela nediplomaticky pozvracel. Na chlupatý koberec Conrada Hiltona.

"To mám z Indonésie, tam jsem si zkazil játro," opakovaně se omlouval. Játro -- nikoliv játra. Bodejť, cirrhóza, nemoc z povolání mnohých reprezentantů zemí tábora míru.

"Ale to nic, stát se to může každýmu," konejšil jsem potřísněného provinilce.

Kongres trval pár dní. Od západního pobřeží jsme se oba vraceli k východnímu. On do New York City, já do Binghamtonu, 200 dál na sever.

Pro Prahu pseudodiplomat vypracoval zprávu o osmi stranách plus dvě strany dodatků. Teď to mám ve svazku, k utvrzení, že Králík, podepisující se jménem Kareš, byl zkušený profesionál, který, aniž si dělal poznámky či by měl v kapse magnetofon, si pamatoval řadu detailů, které jsem mu bez zábran vyklopil. Včetně přípravy a provedení útěku spolu s kamarádem lékařem Milošem Koenigem.

"Dnes prý svého rozhodnutí nelituje, byl by doma malým sešněrovaným provinčním úředníčkem s pokrouceným hřbetem - dnes prý je někdo, má své povolání, zajištěnou budoucnost," referoval Králík-Kareš. Polichotil mi tvrzením, že prý jsem "pohotový, bystrý, zajímá se o kulturu, muziku, ví o tom dost. Hovoří bez zábran, dost pije. Na některých momentech jsem se přesvědčil, že hovoří pravdu (protože znám dobře kraj Plzeň, který jsem z ÚV dělal)." Králík předložil návrh na další postup:"Důvody zatím nemůžeme s jistotou určit. Musíme počítat se vším - je to čisté, možný podstav a pod. Motivy asi tyto:

a) udržet si otevřené dveře domů,

b) mít možnost si popovídat s někým z diplomatů a snad i získat nějakou literaturu, informace,

c) možná, že není politicky tak pevný proti nám a tak vyrovnaný se svým osudem, jak to ze sebe dělá. Projevoval radost, že mě zasvěcuje do zdejších problémů; v rámci normy jsem dělal za sebe méně informovaného než ve skutečnosti jsem a vyjadřoval jsem spokojenost, že jsem se s ním seznámil. Příští styk jsem nechal otevřen, netlačil jsem na brzké setkání. Nechával jsem si úmyslně čas, abyste měli čas soustředit poznatky a poslat mi to říjnovým kurýrem.

Navrhuji:

a) ihned provést obstávku korespondence U.,

b) stáhnout všechny mat. k němu a zaslat to co by mělo nějaký význam pro další rozpracování,

c) pokusit se ověřit některé věci a informace, které sdělil; v této souvislosti nedoporučuji zatím něco dělat s informací Tigrid - pramen do ÚV. Je to vážná věc, pokusím se dál ověřit,

d) v Plzni pracovat velmi jemně. Nevíme jaké má spojení."

Králík ukončil svou zprávu doporučením "Poslat LK v říjnu vhodný kamufl - pokusíme se dokumentovat jeho styk se mou a vhodnou techniku, abych mohl alespoň něco z rozhovoru dokumentovat.

Přílohy: Vydání celkem 48,- dolarů (večeře), oběd, občerstvení - něco platil on."

Já zatím doma v Binghamtonu kontaktoval kamaráda u F. B. I. (Federal Bureau of Investigation, pokud by někdo nevěděl), aby mi krajana s chorým játrem prokádroval. Diagnóza vyzněla takto: nejenže estébák, ale jejich šéf v této naší velké zemi. Cítil jsem se polichocen. Co mám dělat, jak si počínat? Prý abych pokračoval se svou vřelostí.

S šéfem Králíkem jsme z mé iniciativy uskutečnili několik značně dlouhých telefonátů. Na příští cestě do New York City jsme si domluvili závaznou schůzku, z níž na poslední chvíli z jeho iniciativy sešlo. Přijel ale za mnou do Binghamtonu, za okolností jako z málo originální grotesky. Odpoledne jsem předsedal semináři s tématikou Soviet Foreign Policy a zrovna jsme probírali metody bolševické špionáže, když o přestávce přišla sekretářka se sdělením, že mě tam hledal nějaký pán, jméno neřekl, ale anglicky že mluvil s ještě tvrdším slovanským přízvukem než já. Popsala Slovana, byl to náš Králík. Takže jsem okamžitě mohl žactvu správně pedagogicky k teorii přidat pár slov z praxe, Komenský by měl radost.

A že prý ten pán byl hodně nervózní, dodala sekretářka. Aby ne. V semináři jsem rozkošatil téma diplomatických imunit. Osoby akreditované u velvyslanectví mají imunitu neomezenou. Ať provedou cokoliv, hrozí jim pouze vyhazov ze země jako persona non grata. Když ale slouží u mezinárodní organizace, platí jen imunita tzv. funkční, zaručující beztrestnost pouze za činnost související s výkonem legitimního povolání. To, co je mimo, je trestné. Králíkův případ.

Ze zprávy (9 stran plus přílohy), kterou Králík poslal do Prahy: "23. 11. jsem odešel trasou jako do práce; na kontrole jsem nasedl do taxíka, kterého jsem ještě 2x změnil a odejel přímo na autobusové nádraží na 9. Ave., odkud jsem za 10 min. odejel linkou N. Y. - Binghamton v 10,45 hod. Ve 14 hod. jsem byl již v B., odkud jsem odejel taxíkem k SUNY (State University of New York) a ubytoval jsem se na poněkud zkomolené jméno a adresu v Holliday Inn přímo proti SUNY. Podezřelé okolnosti a sledování jsem nezjistil; možnost kontroly byla tentokrát velmi dobrá."

Následovaly podrobné odstavce s názvy "K vlastní schůzce obsahově" (popis našeho domu, oddělení politologie, studenti a profesoři). "K osobě, rodině, nové poznatky, upřesnění", kde Králík kromě mnohého dalšího uvedl, "nechal jsem ho mluvit, otázkami jsem diskusi reguloval podle mých potřeb. Znovu se mi potvrdilo, že Ulč dost pije a potom dost mluví. Styk se prohloubil a mám kdykoliv otevřenou možnost mu zavolat a zajet za ním."

Další odstavec "Doporučuji tento další postup" obsahoval dvě varianty. "I.varianta:

1. Pustit jeho manželku k nám (zde bych si od něho vyžádal informace, na jaký pas pojede, kdy atd. - jasně by viděl, že pomáhám v zařízení víza atd. Aby se k nám dostala); použít všech ag. oper. prostředků abychom zjistili o jejím pobytu co nejvíc informací.

2. Jeho zatím nepouštět k nám a dohodnout s ním schůzku v Rakousku v době, co manželka bude u nás, nebo v Jugoslávii.

II. varianta:

- pustit je oba k nám; jemu stanovit podmínky, které by musel dodržet,

- on vízum mimo pas a nesměl by zde o tom mluvit, že byl u nás,

- nevyužije tohoto pobytu k nepřátelské činnosti proti našemu státu.

Tato varianta je samozřejmě maximální, ale kdyby vyšla, byla by nejefektivnější, proto že

a) samotný fakt, že by na to přistoupil, by byl pro něho určitou kompromitací a závazkem vůči nám,

b) nám by umožnil použití všech ag. oper. prostředků k odhalení jeho kontaktů na našem území, operativní technikou dokumentovat styk s námi, nahrát rozhovory s ním atd.; to vše by byl dobrý kompromit pro budoucnost,

c) nemůžeme ani podceňovat, že by na něho mohl pozitivně zapůsobit pobyt u nás; zajímavá by byla na tento náš návrh reakce a s jakými

d) podmínkami a pod. by přišel on, zda by vůbec přijal."

Z takových návrhů bylo zřetelné, že neměli především zájem mě lapit a žalářovat, ale užitečně použít. Králík pak formuloval své "Závěry: (1) U. je již určitým zdrojem informací z prostředí emigrace, o které máme zájem; jeho možnosti nejsou zatím zdaleka využity, (2) nevíme ještě úplně přesně co je jeho motivem zájmu styku se mnou; ve styku chce pokračovat, (3) musíme počítat s tím, že U. tuší, nebo už ví, že jsem pracovník rozvědky, (4) počítat s tím, že pokud už s Američany nedělá, že se do toho v určité době mohou vložit. S tím při dalším rozpracování musíme počítat, hlavně z hlediska úkolování, ověřování informací a pod. (5) Předpokládám, že zatím v tomto stadiu i v tom, co plánujeme, nehrozí pro mne přímé nebezpečí ze strany US orgánů."

Do Králíkovy zprávy nadřízený orgán vypsanou rukou vyjadřoval své reakce k jednotlivým bodům: "Správně!" "Prověřovali jsme? Provést!" "Ihned provést! Důkladně kontrolovat!" "To znamená, že FBI o stycích jistě ví!" "Dostali jsme to?" "Zaslat pokyny, aby zatím vyčkal dalších pokynů po prověření některých věcí. Vše svědčí k tomu, že U. je se vší pravděpodobností agentem FBI!"

O připravovaném "kamuflu" ve svazku již nic není, ale z jiného zdroje jsem se dozvěděl, že o fotografování a diskreditaci se pokusili, ale nějak se jim to zvrtlo. Rovněž se nepovedlo potlačit vydání adresáře SVU.

Na rozdíl od špiona Králíka -Kareše, soudruzi v pražské centrále se vyjadřovali s menší profesionalitou, u emigrace neopomíjeli adjektivum, že je zrádná a ledacos měli popletené, jako například jejich předpoklad o mém motivu: prý mít přístup do ČSSR, abych si tím existenčně pedagogicky polepšoval v USA. Též tito velitelé projevovali sklony k verbální úplavici a vnitropodnikovému žargonu.

Zde je ukázka z jejich zprávy podepsané pouze šifrou LK - HB/1/71: "Jelikož celý případ má mnoho nebezpečných momentů, postupujte v jednání obezřetně a styk pečlivě legendujte oficiálním zájmem o vztahy SM s US univerzitami. Nedoporučujeme tudíž násilné unikání... Již v počátku styku s ULČEM jsou tudíž některé momenty, které mohou svědčit o tom, jak je rozebráno dále, že může jít dokonce o podstavu, což je hlavní forma činnosti US kontrarozvědky proti nám po období téměř desíti let. Podstavy byly tvořeny s dlouhodobou perspektivou, byly jemně dělány a také nám dávaly relativně efektivní informace. (Např. ANČÍK, OGAR, GAMA.) ULČ se tímto dělá jednak rozvědně zajímavým a jednak postupuje obdobně jako ŠKVORECKÝ a skupina čs. ntelektuálů na torontské univerzitě - fakulta slavistiky, o níž jsou neprověřené informace, že je jedním z "mozkových trustů" kanadské ideodiverze proti ČSSR… Zcela nepřirozené je ULČOVO furiantství, že nemá z FBI strach, neboť má známé v dem. straně… Vzhledem k závažným signálům, které naznačují, že styk s ULČEM je pod kontrolou FBI a že ULČ je se vší pravděpodobností agentem FBI, doporučuji styk s ním nevyhledávat a očekávat, až sám ULČ se přihlásí. Při dalším styku z jeho strany neprovádějte únik a volte zcela přirozenou kontrolní trasu před setkáním… Na případu ULČ se nadále pracuje."

Neměli v tom ale příliš jednoty. Pplk. František Resler, náčelník 2. odboru I. správy B ve sdělení nazvaném "JUDr. Otto ULČ - rozpracování na domácí bázi" Oblastnímu odboru I. správy MV uvedl: "Cestou naší rezidentury jsme získali poznatky k jmenovanému a jeho postavení formou osobního styku našeho KP, který navázal pod vhodnou legendou a je předpoklad, že osobní styk s ním je možno nadále udržovat a kultivovat. Po určité době je možno počítat s tím, že z osobního styku by bylo možno přejít na styk důvěrný.“

Leč v další komunikaci, tentokrát od pplk. Čecha, náčelníka oblastního odboru 1. správy MV, adresované ministerstvu vnitra 1. správa - B, 2.odbor, se dozvídáme, že "při projednávání pracovního plánu našeho odboru po linii B/2, bylo nám sděleno, že vzhledem k vývoji ve styku s JUDr. Otto Ulčem nebude jeho rozpracování nadále aktivně prováděno."

Králík - profesionál se zajistil těmito slovy: "Rozhodně by se mi nechtělo natlouct si na něm čumák. Na druhé straně však, když risk bude únosný, měli bychom toho využít."

Pak se v tom všem vyznejte.