Zaří 2004

Možná přijde i Státní bezpečnost

Petr Zavoral

Průzkumy veřejného mínění hlásí, že lidé jsou vcelku spokojeni se způsobem, jímž pánové Gross, Klaus a Kalousek vyřešili vládní krizi. Nepříliš přesvědčivá, ale přece jenom většina dotázaných občanů udělila novému kabinetu podmíněný pardon, třebaže nejásá nad jeho složením. Jednak jej respondenti považují za menší zlo než předčasné volby, jednak správně tuší, že by nové rozdání karet v polovině funkčního období stávající koalice vyřešilo jen málo nebo dočista nic. Dokonce ani příliš neutrpěla popularita hlavních aktérů rekonstrukce Strakovy akademie: designovaný premiér Gross jen nepatrně ztratil na oblíbenosti, byv i nadále považován za velmistra politických šachů, a co se týče Václava Klause, jeho uvážlivé tatíčkovství už snad ani nemůže slavit větší triumf.

Dobře tedy. Přijměme hlas lidu jako celkem spravedlivé ohodnocení zdejší politické bídy. Kde nic není, ani smrt nebere, nechalo se slyšet české podhradí. Hejbání škatulat od koryta ke žlabu a nazpátek zajímá běžného poddaného jako loňský sníh, užijte si, mocní, spánembohem té kratochvíle, hlavně nám dejte pokoj. Proč ne, souhlasil bych. I to je svého druhu občanský postoj, navíc docela pochopitelný v zemi, kde už drahně let nejde jejím vládcům o víc než o soukromý zájem.

Přesto však... Jestliže nám může být lhostejné, který z vrchnostenských škatulkářů hrabe víc pod sebe, určitě bychom neměli být nevšímaví k některým »podružným« jevům nejviditelnější rvačky o moc. Abych dlouho nechodil kolem horké kaše: Jedním z výsledků decentního zemětřesení ve Strakovce je, že se novým šéfem Úřadu vlády, tedy jedním z nejvýš postavených státních úředníků, stal jistý Pavel Přibyl, jinak někdejší velitel roty Pohotovostního pluku SNB. Pro později narozené: Pohotovostní pluk komunistického Sboru národní bezpečnosti byla ozbrojená pěst totality, jejíž hlavní »pracovní náplní« bylo terorizování svobodomyslných občanů, například mlácení demonstrantů při akcích typu Palachův týden, a následné týrání těch, kteří včas neunikli policejním obuškům. Kdo už směl velet těmto Husákovým hulánům, jak se jim tenkrát říkalo, musel být zcela mimořádná extra svině, speciálně prověřená na všech myslitelných úrovních bolševické nomenklatury. Terazky má pan-soudruh Přibyl bumážku bezúhonnosti v podobě sametových prověrek, která jemu i Grossovi slouží jako roubík k zacpání huby všem, pro něž je nepřijatelné, aby Úřadu vlády šéfoval bývalý převelmi aktivní bodyguard totality.

Jako by to nestačilo, i po nástupu Františka Bublana do funkce ministra vnitra zůstává šéfem inspekce letenské »kachlíkárny« další předlistopadový výtečník Miroslav Borník. Ten sice antikomunisty na Václaváku přímo neřezal, »jenom« je poté, co odvedl špinavou práci mlátička Přibyl, láskyplně vyslýchal. I on byl tedy oddaným slouhou ničemného komunistického režimu, což mu neodpáře ani tisíc sametových prověrek. Přesto nikdo neprahnul a neprahne po jeho skalpu, jenom je těžko k vysvětlení, proč zrovna tenhle parchant má být vrchním kontrolorem policie demokratického státu. Opravdu nejsou jiní?

Nastupující ministr vnitra, který před listopadem 1989 učinil s vyšetřovateli totalitní Bezpečnosti osobní zkušenost, nedávno v Radiožurnálu prohlásil cosi v tom smyslu, že ne každý Borník byl automaticky hajzl, že i mezi Husákovými hulány byli tací, kteří prostě jen dělali svou práci. Asi že je pan Bublan křesťan k pohledání: každý kdysi něčím byl, neslučuje se s Božím desaterem omazávat mu donekonečna o čenich jeho hříchy, zvlášť jde-li o ovečku nadanou schopností nápravy.

Na to odpovídám, že české ovčí stádo přímo oplývá dobytkem s vyměnitelnou kůží. Vřele souhlasím, že každý z nás někdy něčím byl, a řečeno s Janem Nerudou, čímkoli byl, tím byl rád. Ledaže slušnější příslušníci toho stáda vyhověli Bohu i tím, že učinili pokání a roztratili se v davu, neboť shledali nemravným otočit se na obrtlíku i za cenu cupování své pošramocené cti. Že Přibyl s Borníkem do té kategorie nepatří, je věc jejich svědomí. Že jsou ale dost dobří pro partu kolem českého premiéra, to je dost zlé; mnohem horší, než že máme další všemu přizpůsobivou vládu.

(Annonce)