Zaří 2004

Turistův příspěvek do tuzemské ankety

Luděk Frýbort

Lidové noviny vyzvaly ve své anketě čtenářstvo, aby se vyslovilo k záhadě: proč, k čertu, navštěvují všichni zahraniční turisté téměř výhradně jen Prahu a nenapadne je zamířit i do jiných pěkných koutů země české? Proč mimopražské regiony přicházejí o příjmy z turistického ruchu, jichž by si svou krásou a jedinečností zasloužily? Výsledek byl tento: polovina čtenářů vyslovila názor, že vinu za turistický debakl nese slabá propagace. Vydejme víc brožurek a vylepme víc oslavných plakátů, a celý svět se pohrne, aby zhlédl zobrazené divy! O něco méně je rozšířen názor, že rozmazlené turisty odrazuje špatná úroveň služeb; a deset procent respondentů vidí jádro problému prostě a jednoduše v neopodstatněných předsudcích. Cizácký svět nás nemá rád a hledá nám chlupy v polívce, tak tomu jest od nepaměti. Ještě že aspoň ty Karlovy Vary zachraňují naši slovanští bratři.

Snad nejsem domýšlivý, když se domnívám, že bych k té věci měl co povědět i já, jsa jak Čech, tak i cizozemec, jak člověk domácí, tak občas i turista. Ke třem v anketě zmíněným příčinám slabé návštěvnosti bych dovedl ještě tu či onu přidat, ale hlavně a především: V České republice se vydatně a celkem bez rizika krade! Do Prahy ještě turistu přiveze autokar hromadného zájezdu, a když si dá pozor na portmonku, nenavštěvuje hanbaté lokály a noci raději tráví v posteli, nehrozí mu podstatnější nebezpečí. Jiná věc je pustit se na venkov. V nabídce cestovních kanceláří se kromě Prahy vyskytuje máloco, a vlastním autem. Nechci generalizovat vlastní špatnou zkušenost, ale opravdu už skoro neznám nikoho mezi svými exilovými přáteli, komu by nebylo ve staré vlasti ukradeno nebo aspoň zlodějským pokusem poškozeno auto. Je totiž neobyčejně výhodné okrádat cizince: jsouce zvyklí na jiné mravy, nehlídají svůj majetek tak bedlivě, parkují v nehlídaných prostorách, nemívají ve svých vozech zabudována důmyslná zajišťovací zařízení, a především zloději nehrozí nebezpečí, že by turista svůj ukradený majetek někde poznal.

Obvykle si nechá od policie vystavit potvrzení pro pojišťovnu, načež proklínaje veškerou českou zemi ji opustí a už do ní nikdy nohou nevstoupí. Pochopitelně roznáší její slávu na potkání dál, až celým bližším i širším evropským okolím zní varovný hlas: Pozor, lidé! Nejezděte do Čech autem! Ukradnou vám ho tam! Tak vznikla zlá pověst, již odstranit bude obtížné, i kdyby se české zlodějstvo tím rázem obrátilo na cestu ctnosti.

Samotného mě to rozčiluje, že ani nedokáži vypovědět jak. České země jsem poznal desítiletími toulek patrně jako málokdo jiný, ale ještě stále mám své mezery, zvlášť leckde na Moravě. Tak rád bych vzal auto a popojížděl těmi líbeznými krajinami, tu a onde zastavil, vyšlápl si na pěknou vyhlídku nebo romantický hrad... ale mohu? Příroda mě nevybavila tou mírou lehkovážnosti, abych jen tak někde bouchl dvířky a šel. I kdybych svůj stroj po návratu našel v pořádku na svém místě, nestojí mi to za to trnutí a černé představy. Protože mám k své rodné zemi určitý vztah, vyzrál jsem na ten problém naposledy tak, že jsem vzal ruksak a putoval pěšky. Jenže lze stěží tu metodu doporučovat zahraničním turistům.

Dnešní turistické publikum je zhýčkané. Ne tím, že by vyžadovalo samý pětihvězdičkový luxus a přední výtvory francouzské kuchyně, po té stránce panuje v Čechách dosti scestná představa, ale že chce mít co nejméně těžkostí a tahanic. Sám raději cestuji tam, kde po mně nechtějí pas a už vůbec ne vízum, jak to bývalo obvyklé dřív. Dám přednost končinám, kde mohu platit svým domácím eurem a ne běhat po směnárnách. A samozřejmě i těm, kde nemusím dbát žádné mimořádné opatrnosti, nýbrž otočit klíčem v zámku a jít. Země, splňující tyto požadavky, se mohou nadít zvyšování turistické návštěvnosti i bez propagačních akcí. Ty, o nichž jde světem zvěst, že to v nich chodí složitě, nepříjemně, ba nebezpečně, mohou vylepit oslavných plakátů a vydat informačních brožurek na fůry, a přijdou jim leda nebezpečím pohrdající dobrodruzi, nebo zákazníci autokarových zájezdů, nebo blázni jako já, mající ke své rodné zemi přes všechnu nepříjemnou zkušenost ještě stále sentimentální vztah.

Lepší než si stěžovat na nízkou úroveň propagace by bylo přičinit se o radikální omezení zlodějstva, což se zatím děje spíš liknavě. Především však konečně už jednou vysušit močál překupnictví, bez kteréžto živné půdy by ani zlodějstvo nekvetlo. Aby zloděj nemohl jen tak rozebrat ukradené auto na součástky a obratem je prodat v nejbližší ohradě, aniž se ho někdo zeptal, jak a kde k nim přišel... ale o tom se, tuším, napsalo už dost. A neděje se nic, nebo skoro nic. Snad by Lidové noviny měly k příčinám té podivné letargie vypsat nějakou anketu.