Zaří 2004

Pro vládce zákon zase neplatí

Milan Hulík

V CS-magazín 07/2004 vyšel můj článek Princeps legibus solutus aneb Jak jezdí pan ministr. Následující článek – žalobu proti ministerstvu vnitra, můžeme nazvat stejně, tentokráte umocněně – s dovětkem “na druhou” nebo “po druhé”. Vládce si to může dovolit. Proč bych “JÁ” dodržoval zákon, když ten platí přece pro druhé? V režimu KSČ byla moc jasně strukturována. Na vrcholu pyramidy stál generální tajemník, pak politbyro, Ústřední výbor a pod ním vládli tajemníci – krajští, okresní, místní a organizací. Bylo to jasné, přehledné a orientovat se v tom mohl každý.

Jak je tomu dnes?

V režimu demokratickém rozděluje moc a z ní vyplývající pravomoci a povinnosti ústava a její dodržování chrání ústavní soud. Jenže, tak jako mocní leckdy nedodržují pravidla dopravního provozu na pozemních komunikacích, tak mnohdy nedodržují nejen pravidla, ale i předpisy a dokonce zákony - na jiných komunikacích. I na nich dochází pak ke srážkám, nehodám a jiným karambolům, které mají následky lehké i těžké.

Těmi nejtěžšími jsou ztráta víry ve spravedlnost, v právní stát a v demokracii. Z těchto zklamaných se pak rodí voliči KSČM – hrdé nositelky totalitních tradic a zločinů minulosti. Jejich argumentace má svoji logiku. Za komunistů byla pravidla jasná a mantinely vymezené. Každý věděl co se nesmí a za co se zavírá. Dnes je to složitější. Někdo smí a jiný nesmí. Situace připomíná dopravní předpisy ovládané stavovskými výsadami. Přednost má ten, kdo má lepší auto a za nehodu neodpovídá řidič auta dražšího. Jen tak si můžeme vysvětlit, proč jeden ze strážců zákonnosti v tomto státě, sám zákony nedodržuje. Jeho nejvyšší představený v současné době sestavuje vládu. Bude naším ministerským předsedou, tj. šéfem exekutivy. Dodejme, že celého státu. Pax vobiscum !

Následující žaloba

může zajímat čtenáře CS-magazínu více než jiné. To proto, že jeho většina čtenářů žije v exilu. Bude je proto možná zajímat, kdo v exilu byl spolupracovníkem komunistické rozvědky, kdo o nich informoval rozvědku, kdo informoval na jejich příbuzné a známé a kdo jim možná způsobil řadu těžkostí. Ale pozor! Samotné jméno z registru svazků, tj. že na někoho je založen svazek agenta, důvěrníka, ideového spolupracovníka, držitele propůjčeného bytu, držitele krycí adresy – jak se všechny kategorie spolupracovníků jmenovaly, ještě neznamená, že dotyčný byl echt práskač. K tomu je třeba znát více – především samotný obsah svazku. I s tím je možné, nebo po splnění publikační povinnosti ministerstva vnitra bude možné, se v Pardubicích seznámit. Proto se občanské sdružení “Archivy” dožaduje po zveřejnění spolupracovníků kontrarozvědky i zveřejnění objektových svazků, tj. svazků specielně zaměřených na určitý objekt, např. na Rádio Svobodná Evropa a pod.

---

Obvodní soud pro Prahu 7

Ovocný trh 14

110 00 Praha 1

Žalobce:

Archivy se sídlem: Radek Schovánek, Pavlišovská 229, 193 00 Praha 9, zast.: místopředsedou Radkem Schovánkem, bytem: Pavlišovská 229, 193 00 Praha 9, právně zast.: JUDr.Milanem Hulíkem, advokátem v AK, Bolzanova 1, 115 03 Praha 1

Žalovaný:

ČR - Ministerstvo vnitra, Nad štolou 3, 170 34 Praha 7

Žaloba na zveřejnění evidenčních záznamů I. správy StB (rozvědky)

Dvojmo

Plná moc

I. Občanské sdružení “Archivy” je dobrovolné, nezávislé společenství (řádně registrované ministerstvem vnitra), sdružující členy na základě tohoto společného cíle – zpřístupnění a zhodnocení historické paměti společnosti, zejména:

1/ podpora práva jednotlivých občanů na historické informace a na ochranu osobních dat v archivních informačních systémech a evidencích, vzniklých před rokem 1990

2/ zpřístupnění historických pramenů v co nejširší míře pro vědecké, publicistické, zájmové i osobní zpracování

3/ iniciování diskuse na dosud aktuální historická témata.

Toto sdružení vyvíjí činnost na základě stanov, které upravují i organizaci tohoto sdružení a jeho orgány. Těmi jsou:

Valná hromada

Předsednictvo

Revizor

Smírčí soud

Předsedou sdružení je Přemysl Janýr žijící ve Vídni a místopředsedou Radek Schovánek.

Ideové záměry sdružení podle § 3, odst.1 stanov jsou zejména:

a/ sledování právního stavu i konkrétních případů, kdy jsou jednotlivcům i společnosti upírána práva přístupu k historickým materiálům

b/ snaha o nápravu za využití všech dostupných legálních prostředků

c/ iniciování vlastních i podpora existujících historických zkoumání a diskusí a nápomoc jejich široké publicitě.

Důkaz:

Stanovami občanského sdružení

Zápisem z Valné hromady sdružení

II. Zákonem č. 107/2002 Sb. byl změněn zákon č. 140/1996 Sb. “O zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti” tak, že podle § 1 zákona “je jeho účelem co nejširší odhalení praxe komunistického režimu při potlačování politických práv a svobod vykonávané prostřednictvím tajných represivních složek totalitního státu…”

V § 7 odst. 1 zákona je uvedeno: “ ministerstvo vnitra a ministerstvo obrany vydají tiskem a na elektronických médiích evidenční záznamy ze zachovaných nebo zrekonstruovaných protokolů, svazků a dalších evidenčních pomůcek bezpečnostních složek, z jejich informačních systémů dokumentů v rozsahu objektových svazků a svazků osob evidovaných jako spolupracovníci Státní bezpečnosti nebo spolupracovníci Hlavní správy vojenské kontrarozvědky StB (III. správa), s údaji o datu zavedení svazku, jeho pohybu a archivování, druhu svazku a jeho změně, osobách, nejde-li o cizince, nebo o objektech, k nimž jsou svazky evidovány, pokud jsou takové údaje zachovány.”

III. Tuto povinnost ministerstvo do dnešního nesplnilo, přestože mu zákon ve své páté části ukládá povinnost zveřejnit tyto údaje do roka po nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy nejpozději do 20.3.2003. Do dnešního dne však bylo zveřejněno méně než 300 evidenčních záznamů objektových svazků tzv. “jedničkové řady” bývalé I. správy SNB z celkového počtu asi 3000. Jde o objektové svazky jejichž pětimístné registrační číslo začíná jedničkou. Ani k jednomu z těchto svazků nebyla zveřejněna jména osob, které jsou k nim evidovány, přestože to § 7 odst. 1 výslovně uvádí – nejde-li o cizince. K jednotlivým svazkům bylo evidováno často i několik set osob.

Toto nedodržování zákona přiznalo nechtěně samo ministerstva vnitro ve 12. dílu své publikace, nazvané “Zveřejnění evidenčních podkladů a seznamu personálních spisů - § 7 odst. 1 zákona č. 107/2002 Sb.”, kde uvedlo: “seznam objektových svazků vedených I. správou SNB k českému exilu.” Pro takové zúžení zákonem uloženého úkolu není v zákoně opora. Rovněž nezveřejnění jmen osob, které jsou k jednotlivým svazkům evidovány (nejde-li o cizince), je v rozporu se zákonem.

Podobná situace je u objektových svazků tzv. osmičkové řady. Jde o objektové svazky operativní korespondence, jejichž pětimístné registrační číslo začíná osmičkou. Z celkového počtu 1486 těchto objektových svazků, založených I. správou SNB do 28. 12. 1989, jich doposud zveřejnilo ministerstvo vnitra méně než deset. Rovněž nebyla zveřejněna jména osob, které jsou k těmto svazkům evidována, přestože to shora uvedený zákon, v případě, že nejde o cizince, ukládá.

V důsledku toho je veřejnosti prakticky znemožněno seznamovat se v úplnosti s dokumenty jedné důležité složky bývalé Státní bezpečnosti.

IV. Žalobce vycházeje ze svých ideových záměrů uvedených shora, konkrétně ze snahy o nápravu za využití všech dostupných právních prostředků, je nucen podat na žalovaného – ministerstvo vnitra, žalobu a domáhat se v ní splnění jeho povinnosti podle shora uvedeného zákona. Zákon jak známo, platí pro všechny. Dokonce i pro toho, kdo je zákonem určen k tomu, aby na dodržování zákonů dbal, včetně jeho nejvyššího představitele. Žalobci proto nezbývá, než aby navrhnul, aby soud po provedeném řízení vydal tento

rozsudek:

Žalovaný ČR - ministerstvo vnitra je povinno vydat tiskem a na elektronických médiích evidenční záznamy ze zachovaných nebo zrekonstruovaných protokolů, svazků a dalších evidenčních pomůcek bezpečnostních složek, z jejich informačních systémů dokumentů v rozsahu objektových svazků a svazků osob evidovaných jako spolupracovníci I. správy bývalé Státní bezpečnosti do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech tohoto řízení částku určenou soudem do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Archivy

zast. místopředsedou Radkem Schovánkem