Zaří 2004

Kauza Přibyl? Selhal mechanismus výběru

Ondřej Neff

Může být vedoucím úřadu vlády opravdu kdokoli? Má jít vedoucí úřadu vlády Pavel Přibyl pryč, ať už dobrovolně ze své vůle, nebo má být odvolán?

Na první pohled tady není o čem přemýšlet. Člověk, který velel brutálnímu zásahu, zajisté nemá co dělat v tak vysoké pozici, jakou zastává šéf úřadu vlády - člověk bez politické moci, ale s velkou faktickou mocí, neboť drží v rukou páky mechanismů jejího vykonávání. Však také Přibylovo jmenování vyvolalo velké rozčilení. Už dlouho se neobjevily v tisku tak šťavnaté články, jako čteme v těchto dnech. Je těžké si udržet chladnou hlavu - nebo se o to aspoň pokusit. Takže do toho.

Jsme patnáct let po pádu komunismu. Jsme členský stát EU. Jsme tedy - snad - civilizovaný právní stát. Takový stát by měl mít jasná kritéria, podle jakých se obsazují klíčová místa ve státní správě. My taková kritéria samozřejmě máme. Jedním z takových kritérií jsou měřítka lustračního zákona. Tento zákon jednoznačně jmenuje místa, kam nesmí být dosazen člověk s jednoznačně stanovenou minulostí. Je to správný zákon, protože nastavuje kritérium. A je zajímavé, že právě tento zákon vyvolal tolik emocí, možná víc negativních než pozitivních. Negativně zaměření lidé mu dodnes vytýkají "plošnost". Zasahuje lidi podle mechanického pravidla: podepsal jsi vázací akt? Podepsal. Takže jsi pozitivně lustrován. Takový přístup pomíjí nekonečné klikatiny individuálního osudu. Člověk soustavně udávající má stejně pozitivní lustrační osvědčení, jako někdo, koho k podpisu donutili.

Zpět ke kritériím. Patří k nim i požadavek bezpečnostních prověrek. Ty jsou z povahy věci samé složitější, nicméně mechanismus jejich průběhu a dopadu je daný. Máš nebo nemáš prověrku. To je jasné kritérium, a připomeňme, jak svého času zkomplikovalo život Janu Kavanovi. Pavel Přibyl, jsme ujišťováni, bezpečnostními prověrkami prošel. Lustrační osvědčení je v jeho případě zřejmě bezpředmětné, protože byl policistou. Jsou ještě nějaká jiná kritéria pro nominaci do čela úřadu vlády? Nechť jsou zveřejněna a nechť je podle nich Pavel Přibyl posuzován. Pokud nějaká taková kritéria existují a pokud mezi nimi je i podmínka uchazeč nesmí mít minulost policejního pendrekáře, nechť Přibyl odejde.

To je samozřejmě absurdní. Nicméně v kádrových předpokladech bezpochyby stojí, že uchazeč musí splňovat kritéria občanské a mravní bezúhonnosti. A ta jsou zřetelně zpochybněna. To je vážná věc. Petici podepsanou respektovanými osobnostmi ani jejich demonstraci nelze brát na lehkou váhu.

Okamžité a dlouhodobé řešení

Měly by následovat dva činy, dva akty. Především by měl veřejně vystoupit ten, kdo je za Přibylovo jmenování odpovědný, a jasně a srozumitelně veřejnosti vysvětlit, jak a v čem se minulost policejního obucha slučuje s obrazem občanské bezúhonnosti. Ten "někdo" je především Stanislav Gross, předseda té vlády, jejíhož úřadu se pan Přibyl stal předsedou. Na tohoto muže by měl být vynaložen tlak, aby konečně řekl něco jednoznačného.

Je-li toho schopen. Zatím jen tvrdí, že "informace o působení tohoto vysokého vládního úředníka u policie v lednu 1989 nepokládá za pravdivé". Za jaké je pokládá, není v danou chvíli důležité. Důležité je, zda jsou, nebo nejsou pravdivé a pokud ano, jak se k nim staví. To nevíme.

Druhý akt je svou povahou dlouhodobý. Souvisí s kritérii. Ta zřejmě nejsou jasná. U jmenování Pavla Teličky evropským komisařem najednou sehrálo roli jeho členství v komunistické straně, třebaže před tím nevadilo a u jiných taky nevadí, a bylo nutno narychlo vymyslet pojem "pozice se symbolickým významem".

Rozčilení kolem Pavla Přibyla by mělo pozitivní efekt, kdyby se například zprůhlednily mechanismy bezpečnostních prověrek. Přibyl prošel všemi. Kritici namítají: však víme, jak to za Kadlece chodilo. Pak ale to hlavní a zásadní rozčilení by mělo mířit právě sem. Hrozí totiž nebezpečí, že budeme štěkat na jednotlivý strom, a ne na ty, kdo špatné stromy sázejí. Konkrétní osoby přicházejí a odcházejí, o existenci Pavla Přibyla veřejnost do vypuknutí skandálu nevěděla. K němu by ale nemohlo dojít, kdyby bezpečnostní prověrky a výběrové mechanismy fungovaly, jak mají. Sem má směřovat rozčilení, sem má směřovat tlak tisku. Jinak hrozí nebezpečí, že vše vyšumí a zavedené praktiky se povalí dál jako bahnitý potok ve starém korytu.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)