Zaří 2004

Komunismus byl bití. Šéfe úřadu vlády Přibyle, odstupte

Břetislav Rychlík

Velitel roty pohotovostních komunistických policajtů, kteří celý týden v lednu 1989 terorizovali občany této země, pan Pavel Přibyl, už byl jmenován vedoucím úřadu vlády. To je skoro post ministra bez portfeje.

Palachův týden byl přelomovým symbolem. Na jedné straně zvítězilo tvrdé konzervativní jádro v komunistickém vedení. Zvítězily represe, bití, šikana, typický komunistický teror uskutečňovaný těmi jejich Přibyly. Hysterie režimu stupňovaná brutálním mlácením občanů a pronásledováním jeho odpůrců se proměňovala na druhé straně v opovržení a rostoucí odvahu.

Po pár stech podpisů pod peticí za propuštění Václava Havla se během několika měsíců objevilo čtyřicet tisíc jmen pod peticí Několik vět. Když na ÚV KSČ zorganizoval funkcionářský básník Čejka novou antichartu nazvanou Několik potřebných vět, podepsalo to od Aše po Košice jakýchsi osmdesát poměrně bezvýznamných uměleckých trosek. Ďábel už měl jenom kumpány a na mlácení své Přibyly. Skoro by se dalo říct, že domlátili národ od ledna přes srpen k listopadu '89. Ale teď tedy řídí úřad vlády. Úřad vedený Husákovými dětmi spravuje z mých daní Husákův policajt. Vás to neuráží?

A to jsem jednoznačně proti tomu, aby tihle přibylové do smrti trpěli za svoji minulost, ale čest by velela necpat se do žádných funkcí, které mají být symbolem i zárukou demokratických změn. Pokud pan Přibyl čest i stud poztrácel na zkrvavené dlažbě Václavského náměstí, měli ji mít aspoň ti starší ve vládě. Co disidenti v politice - Jan Ruml, Petr Pithart, Svatopluk Karásek, Zdeněk Bárta, Vladimír Mlynář, František Bublan? Kde je pan Kalousek se svým odporem ke kariérnímu komunistickému diplomatovi Teličkovi? Přibyl lidovcům nevadí? Unie svobody je už tak liberální, že si nevzpomíná, že "Komunismus je bití!", jak napsal po Palachově týdnu Ludvík Vaculík. Nebo nebyl bití či zrovna teď není?

Též si představuji, jak premiér Gross se svojí vládou klade věnce o Palachově výročí u sochy svatého Václava, jak mu Přibyl nese věnec či květiny a 28. října, jak zase jdou slavit demokracii s těmi svými věnci. Přibyl rovná stuhu a devótně šveholí, tady moji hoši sejmuli pěkných pár nepřátel socialismu, ženské, starce, stařeny, vytlačovali jsme je, až jim z úst stříkala červená. A pak jdou budovat demokracii. Jsou to kroky k putinizaci veřejného života. Borníkem to začalo, Přibylem to pokračuje.

Jistě, že v reálné politice jsou nebezpečnější lidé, Palachův odkaz, i ten lednový týden z roku 1989 jsou však symbolem, který policejní a milicionářská komanda potřísnila krví, bolestí a ponížením nevinných lidí. Jan Palach představuje jeden z vrcholů naší národní existence, něco z nejcennějšího v našich dějinách - charakter a odvahu. Všelijací přibylové jsou jen jedněmi z lokajů zla a zbabělosti. Na kterou kontinuitu navazuješ, milá vládo? Vím, že v českém pojetí politické kultury se chyby nepřiznávají, natož etická selhání. Přesto si myslím, že je nutné dát najevo, že tento bezskrupulózní dárek vlády občanům k 15. výročí převratu není vůbec v pořádku. Přijímám tedy výzvu Jana Rejžka a navrhuji toto:

V úterý 17. srpna v 9 hodin by se měli před sídlem vlády České republiky sejít Pražané, kteří se trpělivě nechali během Palachova týdne mlátit, jakož i všichni občané, kteří chtějí připomenout, že národ, který nezná svoji minulost, je odsouzen prožít ji znovu. Připomeňme:

KOMUNISMUS BYL BITÍ! PANE PŘIBYLE, ODSTUPTE!

Ačkoliv tohle není petice, zatím se mnou souhlasí: Hana Marvanová, advokátka; Petr Placák, spisovatel; Jáchym Topol, spisovatel; Kristina Vlachová, scenáristka, režisérka; Jan Kraus, herec, publicista; Vladimír Merta, písničkář; Arnošt Wágner, publicista; Jiří Peňás, publicista; Jana Hradilková, sociální pracovnice; Věra Galatíková, herečka; Ladislav Frej, herec; Jan Rejžek, publicista; Ladislav Kantor, textař; Slávek Janoušek, písničkář; Roman Švanda, bývalý studentský vůdce, nyní kavárník; Marek Švehla, novinář; Jiří Voráč, vysokoškolský pedagog, člen Rady ČT; Halka Třešňáková, herečka, choreografka; Naďa Dvorská, dramaturgyně; Stanislav Dvorský, básník; Jan Lukeš, filmový kritik; Iva Lukešová; Petr Minařík, nakladatel; Michal Zavadil, lékař; Tomáš Pojar, ředitel Nadace Člověk v tísni; Vladimír Just, kritik; Karel Dub, technik; Michal Ambrož, rocker; Táňa Fischerová, herečka, poslankyně; Nataša Noháčová, produkční; Jan Urban, novinář; Martin Skyba, dokumentarista; Tomáš Němeček, šéfredaktor Respektu; Ivan Binar, spisovatel; J. P. Kříž. novinář; Jan Štern, dramaturg; Jiří Zlatuška, senátor; Jaroslav Spurný, novinář; Radek Schovánek, badatel; Ivana Koutská, historička; Michal Cuc, střihač; David Koller, hudebník; Jan Macháček, novinář; Martin Mejstřík, senátor; Václav Marhoul, producent; Petr Skoumal, hudebník; Jiří Stránský, spisovatel

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)