Říjen 2004

Degradujte podplukovníka Humla

Hana Čápová

Začalo to nevinně: předváděním nového auta dálniční policie novinářům. Jedna věta o tom, že kožené sedačky „vezmou rychle za své“, však spustila absurdní lavinu. Trest dostal dopravní policista, který ji řekl, i dva jeho šéfové, kteří se ho zastali. Podle nadřízených poškodili dobré jméno policie tím, že zpochybnili výhodnost nákupu nových fordů a ponoukli média se o něj zajímat.

Co říkáte sedačkám?

Po rychlých autech dálniční policie léta volala. Začátkem letošního roku koupilo policejní prezidium osmnáct Fordů Mondeo. Pro oddělení v Poříčanech jel auto vyzvednout Petr Šlechta. „Jen jsem do něj sedl, zahákl jsem se pouty, která mám na opasku, o koženou anatomickou sedačku. Nemohl jsem ani vystoupit. Musel jsem pouta sundat, abych sedačku neroztrhl,“ říká Petr Šlechta. Vzápětí zavolala slečna z tiskového oddělení s prosbou, aby poříčanští vůz předvedli televizi Nova. „Dostali jsme pokyn ukázat auto v jízdě,“ říká zástupce vedoucího Miloslav Černý. „Zároveň jsem se mluvčí ptal, co k tomu můžeme říci – vím, jak jsou novináři všeteční – a ona řekla: základní údaje.“ Petr Šlechta řekl dvě věty. S první – „Přesně taková auta potřebujeme, jsou dobrá a rychlá.“ – nebyl žádný problém. Jeho odpověď na dotaz – „Co říkáte koženým sedačkám?“ – vedení policie rozzuřila. „Až do auta budeme sedat v naší výstroji, s pouty a ostatním vybavením, sedačky vezmou rychle za své,“ řekl Šlechta upřímně.

V Blesku, jehož redaktor přijel na předvádění spolu s Novou, pak vyšel článek „Zbytečný luxus za miliony“. Autor se pozastavuje nad tím, proč má mít policie auto s nadstandardní výbavou – kromě kožených vyhřívaných sedaček ještě s klimatizací a špičkovým CD přehrávačem – za cenu „kolem milionu a půl“, když stejně výkonná Škoda Octavia by vyšla dvaapůlkrát levněji.

„Jen co to vyšlo, začaly na našem oddělení zvonit telefony. Co to prý ten policajt povídal, ať napíše úřední záznam,“ vzpomíná poříčanský zástupce Černý. Vzápětí bylo s ním a se Šlechtou zahájeno kázeňské řízení. „Nesplnili služební povinnost tím, že mně nebo tiskovému mluvčímu dřív, než článek vyšel, neohlásili, co konkrétně řekli,“ říká ředitel správy Středočeského kraje Vladimír Ladovský. „Navíc bez znalosti ekonomických, právních a dalších aspektů podali informace, které se potom negativně odrazily v neprospěch policie.“ Co měl tedy policista říci na dotaz o kožených sedačkách? „Měl říci: bez komentáře. Nebo: je to standardní vybavení,“ říká ředitel Ladovský a dodává, že kritizovaný přepych je pro daný typ auta výrobcem uváděn jako standard.

Šlechtovi byl v následujícím měsíci snížen plat o 700 korun a Černý dostal důtku. Oba se proti trestu odvolali. „Není nijak přísný, ale jde o princip,“ říká Petr Šlechta. „Nic jsem neprovedl, jen jsem vyjádřil svůj názor. Copak policista nemá právo říci názor ani k tak bagatelní věci, jako je nákup aut nebo toaletního papíru?“

Neměl psát

Třetí potrestaný, šéf středočeské dopravní policie Stanislav Huml, dopadl o poznání hůř. Byl degradován. Takový trest – přísnější je už jen vyhazov od policie – potkal v poslední době jen pět středočeských policistů, kteří liknavě šetřili vraždy manželů Stodolových, a jednoho, který způsobil dopravní nehodu pod vlivem alkoholu. Huml si degradaci (z podplukovníka na majora) vysloužil tím, že se zastal svých podřízených. V době, kdy se zpracovával návrh na potrestání „automobilových kritiků“, měl Huml studijní volno. Kauza ho zajímala: sám měl už dříve problém kvůli vyjádřením pro noviny. (Když se ho jednou novinář Práva zeptal během projednávání zákona o provozu na komunikacích na názor na neomezenou rychlost na dálnici, kterou chtěli zavést někteří poslanci, řekl, že naše dálnice na to nejsou stavěné. Tehdejší krajský ředitel, dnes náměstek policejního prezidenta Oldřich Martinů mu dal důtku, ale sám ji poté, co se Huml odvolal, zase zrušil.) Proto svého zástupce požádal, že závěr napíše sám. A navrhl v něm, aby policisté za svá slova trestáni nebyli. Středočeský ředitel Ladovský však dal za pravdu Humlovu zástupci, který navrhl zmíněný trest. Proč ale Humla degradoval? „Dal jsem pokyn, ať návrh napíše jeho zástupce,“ říká Vladimír Ladovský. „Huml neměl v té věci vůbec jednat ani psát návrh. Porušil tím můj pokyn.“

Všichni tři potrestaní policisté dali svou věc soudu. Zároveň se za ně postavily odbory, poříčanské a pak republikové. Spolu se solidaritou dostala věc i širší rozměr zásadnějších pochyb. Odborová organizace z Poříčan totiž požádala ministra vnitra, aby jim sdělil cenu fordů a další podmínky nákupu. Od jara nedostala žádnou odpověď. Pouze mluvčí policejního prezidia Blanka Kosinová dala tisku informaci, že jeden Ford Mondeo vyšel zhruba na 680 000 korun. Odborům však taková cena připadá podezřele nízká. Mají za to, že ve věci může být nějaká finta: například jiné fordy mohlo ministerstvo nakoupit naopak dráž, nebo se mohlo zavázat k dalším věcem, pro výrobce výhodným. V tom s nimi souhlasí i ředitel Ladovský: „Čekám, že ministerstvo předloží smlouvy. Mám také zájem, aby se cena a výhodnost nákupu, deklarovaná mluvčí, ověřila. Aby bylo jasné, že obchod je čistý a vozidla mohou jezdit bez pochyb.“

Podrobnosti o nákupu nechce sdělit ani samotná firma: „Ford je vázán požadavkem ministerstva vnitra nezveřejňovat žádné bližší informace o dodávkách pro Policii ČR,“ píše PR Manager Ford Motor Company Martin Linhart. Formulace o důvěrnosti se do smluv na nákup fordů dostala na výslovnou žádost ministerstva vnitra. Mluvčí policejního prezidia Lucie Uhlířová na žádost, aby přesně sdělila, co je obsahem smluv s Fordem za poslední dva roky, nebo ještě lépe, nechala Respekt do smluv nahlédnout, neodpověděla.

Naprostá drzost

Odboráři se s žádostí o právní rozbor obrátili na občanské sdružení Otevřete, které založil bývalý poslanec ODA a spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřich Kužílek. „Smlouvy o nákupech ministerstva vnitra by v zásadě měly být veřejné. Výjimku může tvořit skutečné obchodní tajemství – například popis výrobního postupu, což asi v tomhle případě součástí smlouvy nebude, nebo okruh dodavatelů výrobce – ale i tak má být utajena jen zmíněná pasáž, a ne celá smlouva,“ říká Oldřich Kužílek. Argument, který před časem uvedlo tiskové oddělení policejního prezidia jako důvod utajení, že „cenu a technické parametry vozidel není vhodné vzhledem ke způsobu využití aut zveřejňovat“, považuje Kužílek za „úplnou drzost a protizákonný postup“. Oldřich Kužílek se také zabýval oprávněností trestů pro zmíněné tři policisty. „Není možné, aby člověk – byť ve služebním poměru – byl natolik nevolníkem, aby o věcech své pracovní situace nesměl volně hovořit. Nesmí samozřejmě takovým klábosením strávit půl pracovní doby nebo prozradit tajné věci,“ říká. „Pro policejní práci je to navíc zcela kontraproduktivní. Nadřízení by spíš měli říci: Jsme rádi, že naši policisté jsou sebevědomí a říkají své názory. A přidat fakta: Nákup má sice svá negativa, ale podívejte se – tady jsou smlouvy – pozitiva nad nimi převažují.“

Policie zvolila jinou strategii. Šikanu. Na poříčanském oddělení stíhá kontrola kontrolu. Zatímco dřív podle kontrolních závěrů pracovalo dobře, dnes výčet chyb plní desítky stran. Jednání odborové schůze šetřila na podnět ředitele Ladovského inspekce ministra vnitra. Proběhla sice přímo na oddělení, ale tím, že dva policisté ve službě neseděli během schůze přímo ve své kanceláři, mohli podle něj porušit pravidla dozorčí a strážní služby. „Předali jsme to zpátky krajskému řediteli s tím, že nebyl spáchán trestný čin,“ říká za inspekci Jan Vaněček. „Oddělení neopustili, takže nešlo o nic nebezpečného. Ředitel to může nanejvýš vyřešit kázeňským postihem.“ Minulý pátek byl navíc Petr Šlechta z Poříčan převelen na Prahu-východ. Potřebují tam sice pomoci, ale ani u policie není zvykem nehledět na osobní situaci podřízeného. Pro Šlechtu, který má dvě malé děti a dálkově dodělává sociologii, znamená dojíždění sedmdesát kilometrů za prací přes Prahu velkou komplikaci. „Chápu to jako trest za to, že jsem nechtě šťouchl do vosího hnízda a vzbudil zájem novinářů o nákup fordů,“ říká policista.

Rámeček

Nemám dostatek informací, říká premiér a bývalý ministr vnitra Stanislav Gross

Stanislav Huml byl degradován za to, že se zastal svých podřízených. Stihl ho stejný trest jako pět policistů kvůli špatnému vyšetřování kauzy Stodolových a policistu, který způsobil dopravní nehodu v opilosti. Není to absurdní?

To je věc služebních funkcionářů. Myslím, že tam proběhla normální procedura podle zákona, potrestaní se odvolali – upřímně řečeno ani nevím, jak bylo to odvolání vyřízeno. Je to věc, do které ministr vstupuje až v nějaké úplně finální podobě.

A váš osobní názor?

Já v tuhle chvíli nemám dostatek informací.

Policejní odbory žádaly odtajnění smluv o nákupu fordů – budou odtajněny?

Myslím, že s tím žádný problém není. Ale nevím, jaké tam jsou ty obchodně právní vztahy. Protože někdy bývá vymíněno, že se smlouvy nezveřejňují. Ale z pohledu ministerstva vnitra tomu určitě nic nebrání.

V tomto případě si tajnost smluv vymínilo právě ministerstvo vnitra.

No, pokud já vím, tak ten nákup nedělalo ministerstvo vnitra.

Firma Ford ale uvádí, že je vázána požadavkem ministerstva vnitra nezveřejňovat žádné bližší informace o dodávkách.

Ne, ne, podle mě to uzavírali na policejním prezidiu. Takže se musíte ptát tam.

(Respekt)