Říjen 2004

Radost i smutek

Vladimír Cícha

Z čeho a nad čím? Nad změnami v mojí rodné zemi, České republice. Radost z toho, že navzdory důvodné a letité beznaději totalitní režim v té zemi vzal za své. Ať už k tomu došlo vývojem ve světě (tedy hlavně v SSSR), Evropě nebo v Praze, není v tuto chvíli tak podstatné. Hlavní je, že ke změně došlo, totalita padla a v zemi se mnoho změnilo.

Vypadají dnes Praha, malá města i venkov jinak než před dvaceti, třiceti léty. Občané, pokud na to mají, mohou si vyjet kam je napadne. Srp a kladivo zmizely z vědomí občanstva.

Praha je dnes ve světě pojmem. Jakoukoli zmínku o tom městě následuje povětšině věta: -Oh, it is a beautiful city!- A je oprávněná. Praha dnes patří k jednomu z nejnavštěvovanějších měst Evropy. Je plná návštěvníků z celého světa a to nejen v hlavním turistickém letním období. Hlavní město i celá země mají dokonce takový půvab, že někteří tam okradení návštěvníci na svou svízel jsou schopni zapomenout a přijet znovu. Krom toho, taková nepříjemnost, jakkoli pro zemi ostudná, nepotká každého. A nás, kteří zemi známe a nepřijíždíme se tam předvádět v BMW a mercedesech, většinou ta svízel nepotká (tedy většinou, to je důležité slovo!). Myslím, že ani ti nejzavilejší skeptici nemohou popřít, že po změně v roce 1989 kladné převládá nad záporným.

Když dnes našinec přijede do Čech, nepocítí ani náznak onoho rozdílu, který mohl citelně pociťovat v letech čs. socialismu, když se mu podařilo vyjet na dovolenou do Jugoslávie (na onu výjezdní doložku).

Dnes je v zemi dostatek kvalitního zboží všeho druhu, který pamětníka bývalých časů někdy může uvést i v úžas. Mám zato, že už skončil onen nešvar vyžadování vyššího vstupného na kulturní akce od cizince než tuzemce či našince-exulanta česky hovořícího.

Země již se podobá úpravností západní cizině. Kdo toto popírá, je zaujatý a neobjektivní.

Návštěva početných knihkupectví je požitek. To platí i o koncertech pořádaných denně, ač repertoár hlavně v kostelích a chrámech je většinou notoricky známý. Třeba Vivaldiho Čtyři roční období může si posluchač vyslechnout až příliš často.

Proč se, bezmála rok co rok, vracím do Čech? Jistě i proto, že je to moje původní domovina. Nejsem si ale jist, že bych se tam se stejnými pocity vracel v době normalizace, za předpokladu, že by mi to bylo umožněno upravením vztahů. Návrat k normálnosti poměrů je zcela nezanedbatelným důvodem k těmto návratům.

Byla ale řeč i o smutku. A docela právem. Ten se mě zmocňuje při pomyšlení na nešvary a podvody, které provázejí nové poměry. A které vedení státu v podstatě umožnilo a umožňuje. Na neschopnost (a snad i nedostatek vůle k nápravě) zbavit se vlivu 40leté totality, tolik přející pokřivování charakterů. Není nijak těžké pro toho, kdo se alespoň trochu zajímá, získat o tom solidní informace.

Po patnácti letech nového státního uspořádání nejeden člověk český počíná si jako mocipán komunistický. A v mocných a značný příjem poskytujících pozicích jsou komunisté, včas a rafinovaně obrátivší kabátec, sako, ba i košili. To je ale "stará vesta."

Smutné je, že vlády znovuzrozené republiky jim tuto proměnu dovolily a umožnily. Smutné též je, že ze Západu jsou přebírány zvyklosti nejen pozitivní, ale mnohdy mám dojem, že ve větší míře ty negativní a nehodné následování. Peníze se staly i v ČR božstvem, kterému se klaní i mocní země. A nedokonalý zákon stále ponechává otevřenou cestu k podvodům.

Na nejvlivnější místa ve vládě dostávají se osoby chamtivé drahých automobilů a možnosti beztrestně si počínat jinak, než je požadováno na řadovém občanovi. Oblíbené majáčky na střechách jejich mercedesů činí je nejen dětinskými, ale zcela v rozporu, doufám, se zákonem, zvláštní to sortou součástí sborů, které majáčky užívají zcela oprávněně.

V zemi se dosud nepřestalo krást a podvádět. Je tomu tak i jinde, kupříkladu v Kanadě. Proč ale moje domovina zbavená tyranie totality (tyranie sexu, termín R. effersona, je mnohem příjemnější) takto neblaze poznamenává svou velmi solidní reputaci kulturní a uměleckou? Je tento můj smutek vyslovený v souvislosti s rodnou zemí a změnou poměrů v ní oprávněný s ohledem na situaci jinde ve světě? Myslím, že ano.

Neboť je nejen smutné, ale i trestuhodné, že mocní a reprezentanti obnovené demokracie a svobody v ČR se nijak nepoučili, ba snad se ani nechtějí poučit z chyb západních demokracií a své občanstvo jich ušetřit.

Jaká je bilance radosti a smutku? Nejsem si jist, ale stále věřím, že i za těchto okolností jen pošetilec si může přát návrat bývalých časů vlády komunistické strany.