Říjen 2004

Tajemný kníže z dobříšského zámku

Blanka Drahošová

O Jerômu Colloredo-Mannsfeldovi se na rozdíl od jeho sestřenice Kristýny, majitelky Opočna, moc nemluví. Vlastník zámku v Dobříši a panství na Rokycansku se totiž publicitě vyhýbá a na titul si nepotrpí. I na naše setkání přistoupil až napodruhé, protože si přeje, aby jeho soukromí zůstalo skutečně soukromím.

"Vždyť žádná šlechta dnes neexistuje, všechna privilegia i tituly byly zrušeny už před téměř sto lety. Jsme jen pan a paní," odmítá zájem o sebe a svou rodinu. Přesto ho číšník, který mu v zámecké restauraci přináší jídelní lístek, stále oslovuje "pane kníže". "Lidé od nás čekají, že se budeme chovat jako šlechta, budeme bydlet na zámku, mít dobré manýry, budeme se oblékat odpovídajícím způsobem a věnovat se hlavně lovu. Případně si život okořeníme drobným skandálkem. Ale setkal jsem se i s názorem, že jsme lehce přišli k majetku a ještě se někteří z nás cpou do politiky," říká kníže Jerôme.

Jediný mužský potomek

Lesní inženýr Jerôme Colloredo-Mannsfeld je dnes jediným přímým mužským potomkem české větve rodu. Žije střídavě v České republice a v Rakousku, kde osobně vede rodinný lesní závod. O navrácení majetku na Příbramsku a Rokycansku, který dnes spravuje, požádal po roce 1989 Jeroným Colloredo-Mannsfeld, bratr a dědic původního majitele zámku Dobříš Vikarda Colloredo-Mannsfelda, který zemřel v roce 1946. Jeroným se v plné síle dožil šestaosmdesáti let a po jeho smrti v roce 1998 převzal panství Jerôme, syn dalšího z Jeronýmových bratrů.

Když jsem se s ním a s jeho ženou Livií, původem Češkou, sešla na dobříšském zámku, působil distingovaně a zpočátku nepřístupně. Přesto jsme si nakonec několik hodin příjemně povídali. A když přišel večer, rázem se proměnil ve starostlivého tatínka a odešel uložit svou malou dceru.

Na zámku chybí soukromí

I když manželé Colloredo-Mannsfeldovi nebydlí na dobříšském zámku trvale, jejich byt, který přímo sousedí s prohlídkovou trasou, působí příjemně zabydleně. Nejde sice o žádné zámecké komnaty s křesly v ludvíkovském stylu, ale výhled do prosluněného parku nenechá nikoho na pochybách, že je opravdu na zámku. Přesto se paní Livia necítí na zámku úplně ve své kůži. A není divu při procházení místnostmi zámku je třeba neustále dávat pozor na alarmy, a vyběhnout si jen tak podomácku do zahrady? To přece nejde, když je tady všude plno turistů.

Kromě sedmileté Anny Livie mají manželé Colloredo-Mannsfeldovi ještě dva syny, staršímu je dvacet tři a mladšímu devatenáct. V rodině se mluví česky i německy. Pro knížete Jerôma je sice snazší němčina, ale v češtině se stále lepší.

Buďte rád, že nejste Čech!

Přestože kníže Jerôme tráví na zámku v Dobříši a péčí o rodinný majetek v Čechách dost času, k českým občanům se ještě nemůže počítat: "Patří mi jeden z největších lesních závodů v zemi," říká bez jakéhokoliv nádechu pýchy, "z úcty ke svým předkům jsem chtěl převzít státní občanství této země. Ale co si mám myslet, když mi z jistého vysokého místa příslušného úřadu dali na vědomí, že by bylo lepší žádost pozdržet, protože v dnešní době mohu mít v České republice s cizím pasem větší právní jistotu?" diví se Jerôme Colloredo-Mannsfeld. "Někdy si říkám, jak to bude vypadat, až ta starší generace zemře a zůstanou ti mladí. Většinou se narodili v zahraničí, navštěvovali tamní školy a také si tam zařídili profesní i rodinný život. Pochopitelně sledují současnou situaci s velkým zájmem a bohužel často i s nechutí," přemýšlí zámecký pán.

Stále něčí nepřátelé

Ne právě česky znějící jméno Jerôma Colloredo-Mannsfelda upomíná na italské a saské předky. Do Čech přišel v době třicetileté války císařský maršál Rudolf Colloredo, který obhájil Prahu před Švédy, a zakotvil zde natrvalo. V roce 1635 získali bratři Jeroným a Rudolf východočeské Opočno jako konfiskaci po rodu Trčků. V roce 1763 František Gundakar vyženil sňatkem s Marií Isabelou Mannsfeldovou panství Dobříš a Obořiště a rodové jméno se změnilo na Colloredo-Mannsfeld.

Poprvé přišel rod o majetek v roce 1942, kdy německý říšský soud označil Colloredo-Mannsfeldy za nepřátele Německa, protože se odmítli přihlásit k německé národnosti a říšské státní příslušnosti. Za války se navíc Colloredo-Mannsfeldové zapojili do protinacistického odboje. Ani to jim však o tři roky později nepomohlo. Byli označeni za kolaboranty a za osoby nepřátelské Československé republice a na základě Benešových dekretů přišli o panství podruhé.

V roce 1947 rozhodl Zemský národní výbor v Praze o navrácení majetku, ale přišel únor 1948 a Colloredo-Mannsfeldové emigrovali do Rakouska. Komunistům se samozřejmě nelíbilo, že by měl být majetek vrácen, a tak v roce 1950 změnil krajský národní výbor důvod konfiskace majetku. Colloredo-Mannsfeldové přestali být zrádci českého a slovenského lidu a novým důvodem se stala jejich německá národnost, kterou uvedli při sčítání lidu v roce 1930.

Jenom nevzdychat

I když restituce rodového majetku proběhly bez větších potíží, není Jerôme Colloredo-Mannsfeld zdaleka se vším spokojen. "Když se dozvídáte o politických intervencích u justice, které mají narušit restituční řízení nebo ho alespoň prodloužit, na náladě vám to moc nepřidá. Přitom právě navrácením majetku Česká republika zahanbila hlavně Německo, které se k bývalým vlastníkům půdy zachovalo dost podle," poznamenává Jerôme Colloredo-Mannsfeld.

Často také přemýšlí, zda takové jednání pramení jen ze závisti. "Je možné, že na tom nese vinu i sama šlechta. Někteří pravděpodobně ztratili odhad, co je okolím akceptovatelné pro šlechtické chování a co působí povýšeně či arogantně," usuzuje. Ani to však podle něho neomlouvá chování současných politiků. "Neznám případ, že by šlechtický restituent 'vytuneloval' svůj vlastní podnik. A lesy, pole i zámky zůstanou tak jako tak v zemi," dodává kníže.

Dobříšský pán však připomíná, že se stát někdy snaží vyrovnat s poškozenými, i když za stav věcí nenese bezprostřední odpovědnost. "Proto mi vadí ti, kteří po restituci vzdychají a stěžují si na hrozný stav vrácených nemovitostí. Jednak je nikdo nenutil, aby majetek přijímali, jednak se to netýká jen jich, ale i malých vlastníků domů, polí a podobně," říká.

Sám se snaží dát svůj zámek do pořádku. "Zrovna chceme opravovat střechu," obhlíží rozlehlou stavbu. I když o svých aktivitách pro město nemluví, přispěl třeba na nový zvon pro kostel nedaleko zámku.

Zámek po armádě odmítl převzít

Poslední univerzální dědic majetku Colloredo-Mannsfeldů v Čechách, kníže Josef starší (1866-1957), byl bezdětný a za svého života předal panství Opočno, Dobříš a Zbiroh třem ze čtyř synů svého mladšího bratra. Z nich se však jen jeden, Jeroným (1912-1998), dožil pádu komunismu a návratu do vlasti, takže mohl převzít jeho majetek, panství Zbiroh na Rokycansku.

Lesy a rybníky obhospodařují Colloredo-Mannsfeldové sami, zemědělské plochy a dva dřevoobráběcí podniky pronajali zemědělským podnikům, zbirožský zámek, který 50 let užívalo vojsko, Jeroným Colloredo v restituci odmítl. Panství Zbiroh nepatří ke staré rodové držbě, rod ho získal teprve v roce 1879 v konkurzu na majetek tzv. Evropského krále dráhy Bethela Strousberga.

V roce 1996 byl Jeronýmu Colloredovi vrácen z bývalého majetku jeho zesnulého bratra Vikarda (1914-1946) zámek Dobříš. O tamních zemědělských a lesních pozemcích soud ještě definitivně nerozhodl. Po smrti bezdětného Jeronýma Colloreda zdědil majetek syn jeho nejmladšího bratra Bedřicha (1917-1991) Jerôme, narozený v roce 1949, jediný přímý mužský potomek české větve rodiny. Majetek třetího z bratrů, Josefa ml. (1910-1990), jemuž patřilo panství Opočno, zdědila jeho nejstarší dcera Kristýna Colloredo-Mannsfeldová. O známou opočenskou sbírku umění a zbraní, která zůstala v majetku Josefa st., se Kristýna Colloredo-Mannsfeldová ještě soudí.

(MFDNES)