Říjen 2004

Slezák, Husák, Masaryk

Adam Drda

Začátkem minulého týdne (od 30. 08. 2004 - pozn. red. CS-magazínu) oznámil sociální demokrat Jan Slezák, že opustí pražskou městskou radu. V roce 1989 totiž velel rotě při potlačování protikomunistických demonstrací a teď se o tom začalo nějak moc psát a mluvit. Slezák zřejmě nechtěl, aby se média v jeho minulosti začala pečlivěji šťourat, a tak ohlásil rezignaci. Dosti polovičatou: nejdřív „dokončí rozdělanou práci“, pak půjde z rady, řadovým zastupitelem zůstane.

Jistěže česká demokracie nestojí a nepadá s tím, jestli jeden zkompromitovaný politik zůstane v pražském zastupitelstvu. Koneckonců, když ho tam lidé volili, o jeho minulosti už se vědělo. Jádro pudla je jinde: lidí jako Slezák je víc a ČSSD (i její koaliční partneři) ve vztahu k nim notoricky selhává. Chová se, bohužel, jako by si vepsala do programu, že bude hájit éru Husákova hnusného režimu „všemi dostupnými prostředky“.

Milosrdný plyn

Klub pražských zastupitelů ČSSD nevyzval bývalého esenbáka k odchodu, naopak ho podpořil a dal mu plnou důvěru. Pro rezignaci z rady se Slezák rozhodl sám – s odůvodněním, že média vytvořila neúnosný a nespravedlivý tlak a on nechce poškodit kolegy. V den jednání klubu poskytl Slezák fascinující rozhovor (Lidové noviny, 31. srpna) s „přibylovskými“ argumenty, které evidentně užil i na stranických jednáních. Najdeme tu třeba klasickou větu „my jsme pouze plnili rozkazy“ – pokud prý má někdo odpovědnost, tak politici. A když novinář připomene Slezákovi jeho velitelskou funkci, esenbák odpovídá protiotázkou: „Takže chcete říci, že všichni velitelé, kteří veleli zákrokům proti demonstrantům proti MMF (v roce 2000) by měli odstoupit?“ Zdá se zbytečné dodávat k tomu jakýkoli komentář, ale spousta politiků ČSSD tuto argumentaci přijala bez mrknutí oka. Tak tedy: Slezák používá stejnou demagogii jako nacističtí generálové a esesáci – kdo dostal rozkaz, je z obliga. Jenomže rozkaz není svátost, ale lidský výmysl. Má se poslechnout, pokud neodporuje mravním principům, jinak se mu slušný člověk vzepře.

Slezák se snaží stavět rovnítko mezi současný a totalitní režim: demonstrace jako demonstrace, zásah jako zásah. Je to hnusná lež. Esenbák Slezák nechránil setkání ekonomů a politiků z demokratických zemí a nezasahoval proti vandalům jako policisté v roce 2000, nýbrž chránil zločinecký režim proti lidem, kteří přišli demonstrovat vůli po svobodě a právu. Na tu hromadu nestoudné kluzkosti přidává Slezák další policajtské výroky, třeba, že slzný plyn byl v roce 1989 „asi nejhumánnější“, protože „člověk se rozbrečí, vykape si oči borovou vodou a ono to přejde“.

Slezákova demagogie nestála jeho spolustraníkům ani za zmínku. Ministr pro místní rozvoj a bývalý náměstek primátora Jiří Paroubek si Slezáka „velmi váží“ a mediální tlak na rezignaci byl prý „někdy až nesmyslný“. Ministryně školství a předsedkyně pražské ČSSD Petra Buzková zase esenbáka ocenila za „obrovský kus práce v oblasti školství“. Oběma zřejmě vůbec nedochází, k čemu se vyjadřují. Zcela ignorují, že ten člověk se vykrucuje a lže, což není pro politika, ani pro českého a komunálního, dobrá vizitka. Nechápou, že polistopadová „poctivá úředničina“ nemůže smáznout to, co Slezák dělal dřív, a co je horší, je jim to zjevně úplně fuk.

Bublanova mlha

Navlas stejné je to s případem Miroslava Borníka. Za komunistů dělal vyšetřovatele a jeho práce vypadala i takto: estébáci zmlátili člověka a zapsali do protokolu věci, které neřekl, ale které se mohly proti někomu hodit, a pak nebožáka přivedli k vyšetřovateli VB, aby zařídil formality. Zadržený si stěžoval, že dostal nakládačku a že výroky v protokolu neřekl, ale to mu nebylo nic platné: vyšetřovatel mu sdělil, že protokol podepsat musí, protože jinak by se dopustil křivé výpovědi a mlácením se odmítl zabývat. Tohle se podle sdělení VONS č. 895 stalo Davidu Kabzanovi, který později označil za onoho vyšetřovatele právě Borníka.

Stanislav Gross udělal z Borníka šéfa vnitrácké inspekce a veškeré námitky, týkající se minulosti odbýval jako „útok na poctivého policistu“. Když na vnitro nastoupil chartista František Bublan, kdekdo si od něj sliboval inteligentnější a poctivější přístup. Bublan ale loajálně mlží. Borníkovi prý nikdo nic špatného neprokázal, vše je jen tvrzení proti tvrzení. Jenže jednak Borník spolupracoval se zločinci, a tak má Kabzanovo svědectví větší váhu, jednak je na Borníkovi, aby doložil, že se choval jinak než ostatní fízlové. Ohrazoval se proti tomu, že jsou lidé zadržováni z politických důvodů? Pokusil se dělat něco jiného než vyšetřovatele? Pokud ne, nemá ve vysoké funkci na vnitru co dělat.

V celé sociální demokracii se dnes nedá najít člověk, kterému by podobné problémy ležely na srdci, který by na ně upozorňoval. Zhruba totéž se ale bohužel dá říct o lidovcích a Unii svobody-DEU. V Přibylově rezignaci mohl člověk spatřovat jistou naději: třeba se premiér poučil a bude si lépe vybírat spolupracovníky. I tahle naděje však pohasla, když Stanislav Gross minulou sobotu vysvětloval v jednom interview svou personální politiku: postupuje prý jako Masaryk, který si v počátcích republiky také vybíral schopné úředníky, sloužící předtím monarchii. Vláda má teď sice spoustu ekonomů, ale potřebovala by pro změnu historika.

(Respekt)